Celosvětová sklizeň citrusů by se měla v marketingovém roce 2021/22 proti předchozímu roku zvýšit o 4,8 % a mírně přesáhnout 103 mil. tun.
Nejvyšší podíl připadá na pomeranče (přes 47 %), ale tento ukazatel zvolna klesá. Před pěti lety činil skoro 55 %. Stoupá naopak obliba mandarínek, jejichž produkce letos vzroste skoro o 8 % na 38 mil tun, více než 3% zvýšení se očekává u citrónů a více než 4% u grapefruitů. Vyplývá to z pololetní předpovědi, kterou zveřejnilo americké ministerstvo zemědělství (USDA).
Nabídku na trhu citrusových plodů ovlivňují hlavně Čína, Brazílie a Mexiko, spotřebu Čína spolu s Evropskou unií.
Pomeranče
Celosvětová sklizeň pomerančů by měla v marketingovém roce 2021/22 stoupnout přibližně o 3 % na 48,8 mil. tun. Stane se tak hlavně zásluhou Brazílie, kde vzroste o více než 12 % na předpokládaných 16,5 mil. tun. Lepší sklizeň se očekává také v Mexiku a Turecku. Růst v uvedených třech zemích bude více než kompenzovat pokles v Egyptě, USA a Evropské unii. To, co proti předchozímu roku přibude, půjde převážně na průmyslové zpracování. V něm je světovou jedničkou rovněž Brazílie.
Za Brazílií v globálním produkčním žebříčku následuje Čína, kde by se sklizeň měla zvýšit na rekordních 7,6 mil. tun, neboť tamní pěstitelé zakládají nové plantáže. Dále mírně stoupne také čínská konzumace čerstvých plodů (na 7,4 mil. tun).
Největším latinskoamerickým producentem je Mexiko, kde by se mělo v nynějším roce sklidit 4,3 mil. tun pomerančů, meziročně o 3 % více. Plody se sklízí převážně od listopadu do května. Nejrozsáhlejší plantáže pomerančovníků se nacházejí ve státu Veracruz, kde tvoří skoro polovinu veškeré mexické výměry.
Spojené státy americké, pátý světový producent pomerančů, musejí podle tamního ministerstva zemědělství počítat s 11% poklesem na necelých 3,6 mil. tun. Bude to zhruba o milion tun méně než před pěti lety. Hlavním důvodem jsou podstatně nižší výnosy na Floridě způsobené „zelenáním“ plodů vyvolávaným bakteriemi, a také nízké nasazení nových plodů v Kalifornii. Přímá spotřeba čerstvých pomerančů je v USA dlouhodobě velice nízká. Pohybuje se mezi 1,1 – 1,3 mil. tun ročně, což je asi pětina konzumace v Evropské unii. Tam se letos očekává pokles sklizně o 6 % na 6,1 mil. tun, a to v důsledku nepříznivého počasí i mírného poklesu pěstebních ploch ve dvou klíčových zemích – Španělsku a Itálii.
Unie je druhým největším konzumentem čerstvých plodů (hned po Číně). Spotřeba se dlouhodobě příliš nemění, letos se předpokládá v objemu 5,8 mil. tun proti 5,9 mil. tun v předchozím roce. Průmyslově se v EU zpracuje asi 900 tis. tun, zatímco před pěti lety to bylo skoro půldruhého milionu tun. Země EU budou nadále dovážet nejvíce čerstvých pomerančů z Egypta a Jižní Afriky, kde by se mělo letos sklidit 1,7 mil. tun pomerančů. Pro Egypt američtí agrární experti předpovídají meziroční pokles skoro o 16 % na zhruba 3 mil. tun. Je za tím nevyhovující počasí během květu, což ve se projevilo v nedostatečném nasazení nových plodů. Egypt bude preferovat vývoz před domácí spotřebou, neboť poptávka v zahraničí je vysoká. Hlavními exportními odbytišti kromě Evropské unie jsou Rusko, Saúdská Arábie a Čína.
Jihoafričtí pěstitelé by měli sklidit 1,7 mil. tun pomerančů, meziročně o 3 % více. Zároveň půjde o nejvyšší objem za posledních osm let, a to díky příznivému počasí i rozšíření ploch. Klíčovým exportním trhem JAR je Evropská unie, kam směřují více než dvě pětiny produkce.
Předmětem mezinárodního obchodu by letos mělo být přibližně 4,5 mil. tun čerstvých pomerančů, tedy necelá desetina toho, co se vyprodukuje (48,8 mil. tun). Exportní žebříček nadále vede Egypt (přes 1,4 mil. tun proti loňským skoro 1,7 mil. tun). Za ním následuje Jižní Afrika (přes 1,2 mil. tun). Nejvíce doveze Evropská unie (asi milion tun), která ale současně figuruje v žebříčku exportérů (400 tis. tun). Druhým největším importérem je Rusko (480 tis. tun), po něm Saúdská Arábie (435 tis. tun).
Pomerančové šťávy se v roce 2021/22 ve světě vyrobí 1,7 mil. tun, z toho přes 1,1 mil. tun v Brazílii a 215 tis. tun v USA, které jsou zároveň jejím druhým největším spotřebitelem (497 tis. tun) hned za Evropskou unií (585 tis. tun). V nynější sezoně by se mělo průmyslově zpracovat zhruba 62 % sklizených pomerančů, tedy 30,3 mil. tun, z toho 11,8 mil. tun v Brazílii. Za ní s velkým odstupem následují USA (přes 2,2 mil. tun) a Mexiko (1,7 mil. tun).
Mandarínky
Mezi citrusovými plody získávají nejrychleji na oblibě mandarínky, jejichž produkce i spotřeba rostou v dané kategorii ovoce nadprůměrným tempem více než 20 let. Prognózovaná spotřeba na rok 2021/22 (37,9 mil. tun) bude zhruba o čtvrtinu vyšší než před pěti lety (30,3 mil. tun). Spotřebu tohoto ovoce pohání zejména nejlidnatější země světa Čína, kde by měla podle americké prognózy letos stoupnout na 26,5 mil. tun proti 23,6 mil. tun v roce předchozím. Ve srovnání s rokem 2016/17 růst činí dokonce 36,5 %.
Čína současně rychle zvyšuje vlastní produkci zakládáním nových plantáží, ale také se jí daří zvyšovat výnosy. Čínská sklizeň se v nynějším marketingovém roce odhaduje na 28 mil. tun proti 25 mil. tun v roce 2020/21.
Čína tak více než kompenzuje pokles sklizně v USA a Evropské unii, kde se produkce podle předpovědi na letošní marketingový rok sníží o 8 % na 3 mil. tun. Hlavním důvodem je nepřízeň počasí ve Španělsku, klíčovém evropském dodavateli citrusů. Spotřeba v Evropské unii letos klesne o 200 tis. tun na 2,8 mil. tun. Mandarínky dováží hlavně z Maroka a Jižní Afriky.
Nejvíce mandarínek na světový trh dodává Turecko. V této sezoně půjde asi o milion tun. Následuje Čína (900 tis. tun), jejímiž hlavními exportními trhy jsou Vietnam, Thajsko a Filipíny. Jižní Afrika vyveze 550 tis. a Maroko 500 tis. tun. Evropská unie mandarinky nejenom dováží, ale poměrně značný objem (330 – 350 tis. tun ročně) také exportuje, hlavně do Ruska. To je dlouhodobě největším světovým dovozcem, jehož roční objem přesahuje 900 tis tun.
Na průmyslové zpracování je globálně určeno jenom půldruhého milionu tun mandarínek ročně, tedy necelá 4 % jejich celosvětové sklizně. U pomerančů je tento ukazatel mnohem vyšší (až dvě pětiny).
Grapefrutiy a citróny
Světová produkce grapefruitů se během uplynulých pěti let (2016/17 – 2020/21 pohybovala kolem 6,6 – 6,8 mil. tun ročně. V nynějším marketingovém roce se počítá s růstem o 4 % na zhruba 7 mil. tun především zásluhou Číny a Mexika, kde se rozšiřují plochy a stoupají také výnosy.
V Číně podílející se na globální sklizni dlouhodobě více než 70 % se očekává rekordní objem 5,2 mil. tun, takže se zvýší i vývoz směřující především do Evropské unie. Rekordní sklizeň se rýsuje také v Mexiku (534 tis. tun). Naproti tomu v USA nastane 11% propad na 343 tis. tun v důsledku podstatně nižší sklizně v Kalifornii a Texasu.
Největším spotřebitelem je – stejně jako v případě mandarínek – Čína. Tamní spotřeba neustále roste a letos by měla poprvé mírně přesáhnout 5 mil. tun (proti necelým 4,5 mil. tun v roce 2016/17). Spotřeba v Evropské unii je víceméně stabilní na úrovni 360 – 370 tis. tun ročně, což je třetí nejvyšší světový ukazatel (po Mexiku a Číně). Produkce v EU letos stoupne o 3 % na 108 tis. tun, vyplývá z prognózy USDA.
Napsat komentář