Tlak na obaly a obalové materiály je v posledních letech enormní. Obal by už neměl splňovat jen své základní funkce, jako jsou ochrana výrobku, zajištění jeho dostatečné trvanlivosti, zdroj informací pro spotřebitele a líbivý design, který podpoří prodej výrobku. Nová legislativa i samotní spotřebitelé od něj stále častěji očekávají jeho maximální šetrnost k přírodě, jinými slovy, aby jeho dopad na životní prostředí byl minimální, tedy tzv. udržitelný.
Udržitelnost obalu řeší výrobci v rámci tzv. ekodesignu – v rámci této disciplíny se snaží obal konstruovat a z hlediska základních parametrů optimalizovat tak, aby představoval co nejmenší zátěž na životní prostředí.
S tím velmi úzce souvisí možnosti dalšího nakládání s prázdným obalem v řetězci v odpadovém hospodářství. Na to navazují změny ve strategiích firem s důrazem na úpravu výrobků a jejich obalů, změny ve výrobním procesu, používání takových obalových materiálů, které umožňují snadnou recyklaci nebo opakovatelné použití obalů. Při tom všem by ale obal neměl ztratit své základní funkce, jimiž jsou ochrana výrobku, snadná manipulace (s obalem i s výrobkem), umožnit přepravu výrobku, předat informace o zabaleném výrobku, ale i dávkovat produkt, pokud je tekutý a coby marketingový nástroj by měl obal výrobek zviditelnit mezi ostatními natolik, aby koupil spotřebitel právě tento. Při konstruování obalu se samozřejmě nesmí opomenout ani technická proveditelnost jeho výroby a nově i možnosti jeho následné recyklace, až skončí svou službu. Zároveň je výrobce povinen zohlednit tzv. prevenci vzniku odpadu, tedy musí zajistit minimalizaci obalů.
Obal při svém vzniku a při následném zpracování prochází následujícími fázemi:
Jak už výše zaznělo, konstrukce obalu by měla být navržena vždy tak, aby co nejméně zatížila životní prostředí. To se týká nejen volby obalového materiálu, jejich kombinací, použitého množství, ale také možnosti následného zpracování a recyklace použitého obalu.
Důležité je, aby byl obal po použití snadno tříditelný spotřebitelem – aby mohl rozeznat jeho materiál a správně ho roztřídit do barevných kontejnerů, případně do barevných pytlů. Pro snadné třídění odpadů z obalů jsou zásadní fyzické vlastnosti obalů (oddělitelnost materiálů) a identifikovatelnost materiálů (týká se hlavně obalů, kde nelze jednoduše rozeznat, zda se jedná o jeden druh plastu či kompozit). Tříditelnost obalu může výrazně zjednodušit materiálové značení, některé obaly jsou již přímo návodně označeny barevnými kontejnery na součástech obalu pro ještě snazší třídění.
Napsat komentář