Češi nerozumějí informacím na obalech potravin, problém mají hlavně v rozlišení tuků. Ukázal to průzkum iniciativy Vím, co jím a piju, která pomáhá spotřebitelům s výběrem výživově hodnotných potravin. Výsledky rovněž odhalily, že Pražané se od zbytku republiky odlišují – až na několik výjimek jsou jejich vědomosti na horší úrovni.

Jak spotřebitel sleduje problematiku výše zmíněných rizikových živin, vnímá její důležitost a rozumí jí, bylo předmětem výzkumu, který zorganizovala obecně prospěšná společnost „Vím, co jím a piju“ ve spolupráci s agenturou Sanep.

Iniciativa Vím, co jím a piju se zabývá kvalitou potravin s ohledem na jejich nutriční složení a díky logu Vím, co jím pomáhá s výběrem potravin vhodných pro zdravý životní styl.

Průzkum proběhl dotazníkovou formou přes internet v roce 2014 ve dvou vlnách s 9431 a 9704 respondenty. Vybrané otázky byly porovnávány s odpověďmi obyvatel Prahy, kterých bylo v jednotlivých průzkumech 1069 a 1128.

Kritéria uplatňovaná při výběru potravin

Jak je spotřebitel motivován přednostně si vybírat potraviny, které odpovídají zdravému životnímu stylu, napoví odpovědi na dotaz, jaký podíl tvoří tyto potraviny v nákupním košíku. Tyto potraviny převažují (75 – 100 % podílu v nákupním košíku) u 7,2 % respondentů (u 5,2 % Pražanů). Často (50 – 74 % v nákupním košíku) si vybírá tyto potraviny 29,8 % dotázaných z celé ČR (Pražané z 32,5 %), občas (25 – 49 % nákupního košíku) nakupuje tyto produkty 28,6 % respondentů z celé ČR (Pražané z 29,6 %).  U více než 60 % dotázaných převládaly v nákupu potraviny a nápoje, které neodpovídaly zásadám zdravého životního stylu.

Názory spotřebitelů, co patří do zdravého životního stylu, se mohou velmi různit. Přibližně dvě třetiny dotázaných se snažily omezovat sůl a cukry obecně nebo se jim vyhýbat. To je žádoucí trend. Podobně lze pozitivně hodnotit snahu o zvyšování konzumace celozrnných výrobků, vlákniny, vápníku, vitaminů a minerálních látek. Kontroverzním způsobem vnímá běžný spotřebitel kategorii tuků.

Podobně jako u soli a cukru, převládá snaha příjem tuků omezovat, což by bylo v pořádku z pohledu příjmu energie. Podíváme-li se však na odpovědi týkající se jednotlivých skupin mastných kyselin, musíme konstatovat, že se spotřebitel v problematice tuků orientuje nejméně ze všech živin. Snaha omezovat příjem rizikových skupin tuků – nasycených mastných kyselin, ale hlavně transmastných kyselin, je mnohem nižší než snižování příjmu tuků jako celku.

Přibližně jen jedna čtvrtina respondentů se snaží více zařazovat do jídelníčku nenasycené mastné kyseliny, které hrají pozitivní úlohu v řadě metabolických pochodů v organismu. Z procentuálního rozložení odpovědí vyplývá, že přibližně jedna čtvrtina respondentů se o problematiku jednotlivých živin nezajímá vůbec bez ohledu, zda se jedná o živiny s pozitivním vlivem na lidské zdraví či živiny rizikové.

Zajímavým zjištěním je, že až na vlákninu a celozrnnost výrobku je ve všech ostatních případech procentuální podíl v posledním sloupci v tabulce u obyvatel Prahy vždy vyšší než v rámci celé republiky. To ukazuje na vyšší potřebu edukace u obyvatel Prahy. Mezi témata, kterým spotřebitelé rozumějí nejméně nebo se o ně nezajímají, patří beze sporu tuky a dále komplexní sacharidy.

Ukazuje se, že minimálně jedna třetina respondentů z České republiky ne zcela rozumí výživovým údajům uváděným na obalech. Odpovědi Pražanů naznačují, že je pro ně srozumitelnost výživových údajů na obalech potravin ještě o něco nižší. Z toho vyplývá rovněž požadavek na edukaci, případně na zjednodušení informace o výživové hodnotě dané potraviny.

Vztah spotřebitele k rizikovým živinám

Spotřebitelské preference z hlediska výběru potravin s vyšším obsahem rizikových živin (cukru, soli a skrytých živočišných tuků) ověřovaly tři následující dotazy. Při porovnání odpovědí na tyto tři dotazy spotřebitelé měli snahu nejvíce omezovat příjem cukru v nápojích.

Na druhou stranu nejmenší pozornost byla věnována skrytým tukům v živočišných produktech. Nižší obsah rizikových živin vždy více vyhledávaly ženy, rovněž i obyvatelé Prahy v porovnání s celostátním vzorkem respondentů.

Jedním z předpokladů dodržování výživových doporučení patří i znalost složení jednotlivých tuků. To se ukazuje jako obecný problém. Pouze přibližně jedna čtvrtina dotázaných obyvatel ČR správně vybrala řepkový olej jako tuk s nejnižším obsahem nasycených mastných kyselin. Zhruba polovina dotazovaných neznala odpověď. Zajímavá je ale lepší znalost obyvatelů Prahy (42,1 % správných odpovědí oproti celorepublikovým výsledkům 27,5 %). Nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům zakázalo výrobcům uvádět na obalech informaci o obsahu transmastných kyselin v produktech.

Řada výrobků přitom tuto informaci doposud deklarovala dobrovolně. Spotřebitel se o obsahu transmastných kyselin může dovědět pouze orientačně na základě informace ve složení výrobku, že jsou přítomny částečně ztužené tuky. Pokud je však ve složení potraviny uvedeno, že výrobek obsahuje plně ztužené tuky, transmastné kyseliny jsou přítomny jen v nutričně nevýznamném množství.

Také v tomto případě může být pomocníkem spotřebitele logo Vím, co jím, které kromě soli, přidaných cukrů a nasycených mastných kyselin sleduje obsah transmastných kyselin v potravinách. Jejich maximální tolerovaný příjem vychází z doporučení WHO a činí 2 g denně. Z výsledků průzkumu vyplývá, že se v tom běžný spotřebitel orientuje vůbec nejhůře ze všech informací o výživové hodnotě potravin.

Přibližně polovina dotazovaných si myslí, že plně ztužený tuk obsahuje více transmastných kyselin než částečně ztužený. Pouze 5 % Pražanů odpovědělo na tento dotaz správně, což je ještě o 10 % méně než v porovnání s respondenty z celé ČR.

 

 

Doc. Ing. Jiří Brát, CSc.,

Vím, co jím a piju, o.p.s.