Asi každý výrobce či distributor byl někdy postaven před otázku, co vlastně musí být uvedeno na etiketě, resp. na obalu produktu. Nezasvěceným může ta otázka připadat triviální, odpověď na ni ale není úplně jednoduchá.
Často nejde jenom o to, jaké informace by měly být na výrobku uvedeny, ale také jaké legislativě značení konkrétního produktu podléhá, jaký prostor je k dispozici, jaká technologie tisku bude použita, jaké je materiálové složení obalu či etikety, jaký datový nosič pro strojové čtení bude použit a co v něm má nebo musí být kódováno.
Pojďme se na některé vybrané aspekty podívat podrobněji. Co je obecně součástí značení výrobku? Název a obchodní značka, logo a další grafické prvky, informace o odpovědném hospodářském subjektu – výrobci, dovozci nebo distributorovi. Množstevní údaje, výrobní data, bezpečnostní a povinné údaje, relevantní symboly a značky dle legislativy. A samozřejmě také čárový kód, který nese jednoznačnou identifikaci produktu a umožňuje skenování na pokladnách obchodníka. Není toho málo! Někdy je opravdu problém vměstnat všechny tyto informace na obal výrobku. Pokud je k dispozici pouze etiketa, jde obvykle obrazně řečeno o tanec na hraně a dost často to odnese kvalita provedení čárového kódu, protože za tu se primárně pokuty nedávají.
Výrobci, kteří stojí před rozhodnutím, jak vyřešit limitní prostor na značení výrobku, mnohdy naráží na potřebu vybalancovat dodržení informačních a legislativních požadavků a nenarušit představou marketingu o atraktivitě obalu či etikety.
Z pohledu standardů GS1, které řeší provedení lineárního čárového kódu, o této problematice víme své. Nekonečné a soustavně se opakující diskuse s výrobci o tom, zda je opravdu nutné dodržet předepsanou výšku symbolu a zda opravdu není možné čárový kód snížit, protože skener to přečte a prostor na etiketě nutně potřebují pro ty povinné údaje. Z běžné praxe víme, že velká většina čárových kódů je snížená na často hraniční mez. Mnohdy je pípnutí skeneru opravdu spíše na hranici zázraku. Mimochodem technické schopnosti moderních skenerů jsou až neuvěřitelné a v diskusích o nutnosti dodržení rozměrů, výšky a kvality symbolu nám rozhodně nepomáhají.
Jenomže standard GS1 v tomto mluví jasně, parametry jsou dány a verifikační přístroj je neoblomný. Navíc bazírování na dodržení výšky symbolu má své opodstatnění, jde zejména o rychlost načítání.
Tak co s tím?
Jednou z možností, která se nabízí jako řešení pro rostoucí požadavky na množství dat a stagnující rozměry etiket či obalů, jsou čárové kódy nové generace, tzv. 2D kódy, které mohou nabídnout propojení fyzického produktu s jeho digitálním obrazem na internetu.
Tyto kódy jsou zatím v retailu spíše nositeli marketingových údajů, ale do budoucna se s nimi počítá jako s klíčovým prvkem digitalizace celého sektoru maloobchodu a náhradou lineárních kódů, jak je známe dnes. Přechod na dvoudimenzionální čárové kódy nebude samozřejmě ze dne na den, ale první vlaštovky se již v retailu objevují.
Průkopníkem této transformace je díky vyšší míře regulace zdravotnický sektor. Již několik let je v celé Evropě zaveden systém povinné verifikace léků na předpis. Klíčovým prvkem kontroly původu léku je 2D kód, konkrétně GS1 DataMatrix, který nese standardizovanou informaci o identifikátoru léčivého prostředku, o jeho šarži nebo sériovém čísle a o datu exspirace. Při výdeji regulovaného léku musí lékárník ověřit, zda je lék v systému legálně evidován a může být vydán. Po naskenování 2D kódu se údaje o léku ověří v příslušné databázi a je-li vše v pořádku lék jde ke koncovému spotřebiteli, k pacientovi.
Očekávání a benefity pro retail
Přechod na 2D kódy, který se připravuje v klasické retailu v horizontu několika let a týká se i méně regulovaného sortimentu, nemá ambici kontrolovat pravost prodávaného zboží. Zatím. 2D kódy by měly umožnit výrobcům, obchodníkům, ale i spotřebitelům, snadný přístup k daleko většímu množství informací, než kolik jich dnes můžeme uvést na etiketě či obalu. Ostatně to je již dnes relativně obvyklá funkcionalita zejména QR kódů. Navíc by tyto kódy měly převzít i klíčovou roli dnešních lineárních kódů, a sice měly by zajistit průchod pokladnami maloobchodních prodejen. Jinými slovy do 2D kódu, má-li být plnohodnotnou náhradou lineárního EAN-13 kódu, musí být v první řadě zakódováno identifikační číslo produktu, GTIN. Další informace, které kód ponese, mohou být různé podle charakteru konkrétního výrobku nebo v závislosti na požadavcích legislativy a záměrech výrobce či obchodníka.
GS1 digitální link – řešení pro off label
Globální organizace GS1 připravila pro transformaci a digitalizaci retailu standard pro digitální link. Jedná se o definici formátu, jakým mají být do 2D kódu vloženy relevantní informace pro přímé načtení, plus odkaz (link) na digitální obsah, který je navázán na jednoznačný identifikátor výrobku kdekoliv na webu. Nejčastěji se v tomto kontextu uvažuje o kódování identifikačního čísla GTIN, šarže a data použitelnosti nebo výroby. V případě zboží s proměnnou hmotností lze kódovat také hmotnost. Spolu s těmito údaji je do kódu vložen také odkaz na webovou stránku, kde spotřebitel najde další informace.
GS1 digitální link umožňuje také sofistikovanější práci s odkazy, a to buďto prostřednictvím konkrétní aplikace nebo využitím tzv. resolveru. V takovém případě může jeden kód poskytovat různé informace různým cílovým skupinám, aniž by bylo nutno jej měnit.
GS1 Czech Republic chystá pro své uživatele možnost využívání GS1 digitálního linku včetně resolveru. Tato služba bude nabízena jako další funkcionalita k nástroji Activate na přidělování a evidenci identifikačních čísel GTIN. Activate mají uživatelé k dispozici již několik let, počet takto přidělených čísel se blíží třem milionům.
Napsat komentář