Dovozní cla. Intenzívní tvrdá vyjednávání o tarifech. Hroucení mezinárodního obchodu. Obchodní války. To jsou dnes zřejmě nejčastěji skloňované ekonomické termíny v médiích.
Ekonomické zpravodajství dnes zní tak trochu jako parafráze oné slavné věty z Dobrého vojáka Švejka, totiž „Tak nám USA zabily mezinárodní obchod“. Jenže objektivně správná odpověď by asi také měla znít jako parafráze ze Švejka: „A který?“
Samozřejmě, fakta jsou fakta: Spojené státy, země považovaná za baštu a svatou ochránkyni svobodného liberálního obchodu, vystoupily ze svého stínu a tomuto obchodu a celému systému liberální globalizace setnuly hlavu. Americká administrativa doslova přes noc vytvořila roztříštěný systém dovozních cel pro importy do USA, od všeobecného tarifu 15 % pro 40 zemí, s nimiž mají USA negativní obchodní bilanci, včetně dovozů z EU, přes individuální tarify pro jednotlivé země jako 35 % pro Švýcarsko, až po dvojnásobný tarif pro Brazílii ve výši 50 %, přičemž s Brazílií měly USA v roce 2024 pozitivní obchodní bilanci.
Celkový obraz je daleko zmatenější
USA vyhlásily také speciální dovozní cla pro tři země, totiž Čínu, Kanadu a Mexiko, které obviňují z napomáhání pašování drogy fentanylu do Spojených států. Cla ve výši 25 % pro Mexiko a 35 % pro Kanadu však platí pouze pro zboží, které není v souladu s třístrannou dohodou o severoamerickém volném obchodu US-ME-CA. Zboží, jež splňuje ustanovení této dohody importním tarifům nepodléhá. Tato situace vedla k obtížnému vyjednávání mezi USA a Mexikem, které vedlo i k rozhodnutí mexické vlády zavést v roce 2026 jeho vlastní zvýšená dovozní cla pro importy zboží z Číny. Nutno podotknout, že ačkoli panuje všeobecná představa, že Čína je hlavní dovozce zboží do USA, není to tak úplně pravda, totiž v posledních několika letech, ještě před vyhlášením těchto nových dovozních tarifů, bylo právě Mexiko minimálně jedenkrát hlavním vývozcem zboží do USA.
Spojené státy také zdvojnásobily tarif pro dovozy z Indie na 50 % jako sankci za indické nakupování ruské ropy, které financuje ruskou agresívní válku na Ukrajině. K tomu všemu existuje v celém tomto novém systému dovozních tarifů spousta výjimek. Namátkově třeba všechny dovozy mobilních telefonů jsou kompletně osvobozeny od jakéhokoli dovozního cla, stejně tak farmaceutické výrobky jsou od cla zatím osvobozeny, i když americká administrativa hrozí, že v blízké době i tato cla zavede. Stejně tak je od cla osvobozeno dovážené zboží, u nějž minimálně 20 % jeho hodnoty pochází z amerických materiálů nebo americké práce. Zcela zvláštní tarify jsou pak stanoveny pro dovoz oceli a hliníku.
Shrnuto, sečteno a podtrženo: celý tento nový systém amerických dovozních tarifů se jeví jako nesourodá změť vzájemně izolovaných a spolu zdánlivě nijak nesouvisejících jednostranně vyhlášených nebo vyjednaných pravidel, která od základů mění celý systém mezinárodního obchodu. Podle U.S. Tax Foundation mohou v příštích 10 letech vést k poklesu amerického HDP až o 0,9 % a k poklesu kapitálových trhů až o 0,8 %. Většina komentátorů se domnívá, že USA pohřbily liberální mezinárodní obchod, který se od konce 2. světové války rozvíjel na bázi aplikované liberální ekonomické teorie sahající až k Adamu Smithovi a Davidu Ricardovi a jejich „neviditelné ruce trhu“, a že nejvíce bude touto změnou trpět právě americký spotřebitel a americký dolar jako světová rezervní měna.
Globalizace neskončila, jak se mnozí domnívají
Tarifní drama, které předvádějí USA je jen dalším krokem globalizace a je možné, že pomůže celému systému mezinárodního obchodu odstranit jeho neliberální excesy, které doposud sladce dřímají v jeho lůně, a ustavit se znovu na jiných, možná ekonomicky více reálných vztazích a relacích.
Proces globalizace a liberalizace mezinárodního obchodu v období po 2.světové válce totiž vyvolal v život i naprosto protisměrné jevy, které stále ve světovém obchodě přetrvávají. Z EU se stala totálně uzavřená anti-importní pevnost, pokud se týká dovozu zemědělských výrobků. Jiné restriktivní anti-importní země jsou například Indie a Brazílie. Austrálie je zase velice vynalézavá v ustanovování netarifních překážek pro různé dovozy do země. Čína je vždy připravena změnit pravidla pro dovozy ze dne na den, právní ochrana intelektuálního vlastnictví a ochrana před beztrestným kopírováním intelektuálních konceptů je na tamním trhu nedostatečná. A tento výčet by mohl velmi dlouho pokračovat. To vše samozřejmě v jinak liberálním systému světového obchodu nutně vedlo a vede ke strukturálním problémům a finančním tlakům jako je nerovnováha obchodní bilance nebo uměle udržované směnné kursy měn.
Kdo bude novými americkými tarify nejvíce trpět?
Není také nijak jisté, že tím, kdo bude těmito novými americkými tarify nejvíce trpět, bude právě americký spotřebitel. Řečnická otázka: kdyby tomu tak opravdu mělo být, proč by se potom vlády všech ekonomicky významných států vrhaly do intenzívního vyjednávání o tarifech s vládou USA? Trpět jimi budou bohužel všichni, ale možná nejvíce exportně zaměřené firmy ze zemí, jež mají s USA přebytek obchodní bilance, potažmo jejich zaměstnanci a majitelé.
Zvýšené dovozní tarify mohou ovšem podnítit zvýšenou inflaci v USA. Index spotřebitelských cen CPI je však v USA od ledna 2025 poměrně stabilní: v lednu byl ve výši 3 %, v červnu a červenci se nezměnil a setrval na 2,7 %. Byl to naopak Index cen výrobců PPI, který byl v lednu 2025 3,5 %, jež zaznamenal v posledních dvou měsících nárůst z červnových 2,3 % na červencových 3,3 %. Je možné, že PPI index podnítí nakonec k růstu i CPI index, na druhé straně ale tvorba nových pracovních míst v USA v poslední době výrazně zpomalila, což vedlo guvernéra FEDu J. Powella v jeho projevu v Jackson Hole ke zřetelnému naznačení, že trhy mohou očekávat snížení amerických úrokových sazeb v září.
Proč to všechno americká administrativa dělá?
Jedno z možných vysvětlení je, že chce pomocí oslabeného amerického dolaru pomoci exportu amerického zboží. Druhé možné vysvětlení je to, že se pokouší zahájit vývoz inflace a zrelativizovat americký federální dluh a že v podstatě jde o skryté nové zdanění amerických občanů, jehož krásnou vlastností je to, že se mu nemusí říkat vyšší daně. Pak by se jednalo o krok vyvolaný hrozivou výší amerického federálního dluhu a nutností strukturální reformy federálního rozpočtu – což v souvislosti s velmi medializovanou DOGE aktivitou Elona Muska v prvních měsících nové americké administrativy dává smysl. Americký ministr financí Bessent veřejně prohlásil, že příjmy ze zvýšených tarifů půjdou na splátky federálního dluhu. Na druhé straně však federální rozpočet na nový fiskální rok počítá s dalším navýšením tohoto nakumulovaného dluhu. Budeme si muset asi počkat na další vývoj, který může přinést ještě nejedno překvapení.
Napsat komentář