Zálohování jako známka etického retailu?

Povinné zálohování PET lahví a plechovek pomůže v Česku podle Ministerstva životního prostředí dostat k recyklaci více než 2,5 mld. kusů plastových lahví a nápojových plechovek.

Zálohy budou platit pro nealkoholické nápoje v plastových lahvích o objemu 0,1 až 3 litry a alkoholické nápoje do 15 % alkoholu v plastových lahvích, pro nealkoholické nápoje v plechovkách o velikosti 0,1 až 3 litry a nápoje s obsahem do 15 % alkoholu v plechovkách.

Od roku 2023, kdy byl poprvé předložen návrh novely zákona o obalech, se o smyslu zálohování vratných obalů napsalo mnoho kritiky i chvály. Několik nezávislých průzkumů naznačilo, že Češi mají vůči zálohování jistý respekt a očekávají, že odpovědnost za nakládání s odpadem bude na nich. Zatímco ministerstvo životního prostředí reagovalo na námitky ze strany obcí a občanů tvrzením, že finanční povinnost se přenese na výrobce nápojů, ministerstvo průmyslu a obchodu naopak poukazovalo na to, že evropské země nemají se zálohováním pouze dobré zkušenosti a mnohé z nich se dokonce rozhodly zálohování PET lahví a plechovek odložit. Mezi tyto země patří například Francie, Belgie a Velká Británie, přičemž poslední dvě upřednostnily digitální zálohování přes existující infrastrukturu.

Do roku 2029 by měly státy EU odebrat do systému 90 % prodaných plastových nápojových obalů. V Česku zatím sběr dlouhodobě osciluje na úrovni 75 % – 80 %. Nejnověji je k tomu z důvodu změn v evropské směrnici donuceno a zálohování tak proběhne nevyhnutelně – dříve nebo později. Pokud je ale cena za čistější planetu rovna záloze za každý obal, znamená to, že si udržitelnost kupujeme a vědomě o ní přestáváme uvažovat jako o cíli samotném, nýbrž jako o motivaci a odměně. Tak ale mindset českého spotřebitele dosud nastaven nebyl.

Občan nese také odpovědnost

Podle letošního průzkumu PR agentury FleishmanHillard byly reakce zákazníků na zálohovací automaty v českých obchodech Kaufland a Lidl pozitivní. Názory a reakce spotřebitelů jsou důležité i dnes. Vláda a ministr životního prostředí sice zdůrazňují, že zákazník změny plynoucí ze zálohování při nákupu nepocítí, to ale není tak úplně pravda. Stejná míra odpovědnosti, jakou ponese výrobce a prodejce, se nevyhne ani běžným spotřebitelům coby součásti distribuční cesty. Ačkoliv se v Česku zálohování ujalo na místech, kde bylo dosud testováno, je nutné zdůraznit, že testovací program zálohování nemá všechny typické znaky plnohodnotného programu. Chybí řádné označení obalu a zákazníci se zatím nemusí zabývat přičtením nebo odečtením zálohy při nákupu. Poněkud rozpačité je, že tento program negarantuje recyklaci láhví a plechovek, což ipso facto je podstatou celé strategie zálohování. Úspěšnost systému zálohování bude záviset na odpovědnosti spotřebitele i výrobce.

Novela zákona, předložená koncem roku 2024, definuje lahve, které budou muset být zálohovány. Pokud se vedle sebe ocitnou vratné a nevratné lahve, bude záležet pouze na zákaznících, jestli dají přednost značkám, které jim umožní recyklovat obal při každém nákupu, nebo koupí obal, který bude nutné zpětně recyklovat do sběrných nádob. Rozdíl bude patrně vidět mezi zbožím domácím a importovaným z jiných zemí, například Německa, Itálie nebo Malty, a to i přesto, že tyto země mají vlastní systém zálohování, který je nekompatibilní s lokálním systémem po byrokratické, logistické i legislativní stránce. Jinými slovy, takový zálohový obal bude nepoužitelný a poputuje do tříděného odpadu.

Budou 4 koruny stačit?

V návrhu zákona se uvádí výše vratného poplatku za každý obal. Teď se ještě čeká na vyhlášku, která ho stanoví pro všechny ve stejné výši. Pro PET lahve je prozatím navržena hodnota 4 koruny, pro plechovky by mohla být cena jiná. V minulosti se ovšem počítalo i s cenou zálohy v hodnotě 5 Kč. Podle Ministerstva životního prostředí bude finální výše zálohy rozhodovat o tom, zda se zákazník bude chtít zapojit do systému, nebo bude za účelem úspory vybírat obaly, které není nutné zálohovat. Těch ale vzhledem k silné podpoře obchodních řetězců a největších výrobců nealkoholických a alkoholických nápojů v Česku, bude každým rokem ubývat. Změna může být na cenovkách u zboží uvedena pouze jako mezní, což znamená, že záloha nemusí být přímo viditelná na cenovce, ale může být integrována do kódu zboží. Při každé koupi lahve nebo plechovky se následně cena vratného obalu započítá do ceny ostatního nákupu, přičemž se zákazník bude muset naučit chápat, proč je cena za nákup vyšší, než očekával.

Cirkulární záloha

Zavedení zálohomatů má několik významných výhod pro provozovny. Zatímco řetězce nadnárodních skupin strategii vítají a mají s ní zkušenosti, přinese to i provozní výzvy a náklady, které pocítí menší prodejny a lokální diskonty. Jednotlivé provozovny budou muset investovat do nákupu a instalace zálohomatů, což může být značná finanční zátěž, zejména pro menší obchody. Prvotní investice do zálohomatu pro menší provozovnu se pohybuje kolem 100 000 až 150 000 Kč, včetně instalace a servisních služeb. Peníze z fondu spravovaného organizátory zálohového systému se vrací do prodejny pravidelně, obvykle každý měsíc. Prodejce tak získává kompenzaci za náklady na zálohování a logistiku. Dále budou muset zajistit pravidelnou údržbu a čištění těchto zařízení, což zvýší provozní náklady a nároky na pracovní sílu. Dalším faktorem je nutnost školení personálu, který bude odpovědný za správné fungování zálohomatů a asistenci zákazníkům při vracení obalů. Školení zajistí, že zaměstnanci budou schopni efektivně řešit případné problémy a minimalizovat zdržení při vracení obalů.

Teorie vždy neodpovídá skutečnosti

Krom toho, prodejny se mohou také setkat s dočasným zvýšením administrativní zátěže, protože budou muset sledovat a vykazovat počet vrácených obalů a záloh. Na tento fakt poukázal i Tomáš Prouza, prezident SOCR ČR, a zdůraznil, že kvůli povolovacím procesům dojde k opoždění zálohování v Česku. Spuštění zálohovacího systému se tak nyní odhaduje spíše až na rok 2027.

Praxe na Slovensku, kde systém zálohování funguje již třetím rokem, ilustruje zkušenosti se zapáchajícími a nedostatečně vyčištěnými sběrnými automaty. Obchodníci viní zákazníky za to, že dlouho skladují láhve a odnášejí je nárazově do zálohomatů. Zákazníci se však ohrazují tím, že pokud je v prodejně automat, někdo by měl odpovídat za jeho hygienu a údržbu. Dodavatelé automatů provádějí technické revize v plánovaných intervalech, jednou až dvakrát ročně. Po zbytek roku připadá údržba zálohomatu na pracovníky prodejen. Úvodní školení bude nezbytné pro okamžité řešení provozních a technických poruch, způsobených nejen nesprávnou manipulací spotřebitelů, ale i opotřebením a zanášením mechanismu uvnitř sběrných automatů. Jestli se investice do nového systému odrazí na ekonomických ukazatelích, bude záviset na tom, jaká bude opravdová praxe se zálohováním. Jisté však je, že obchody musí počítat s novými pravidly nejen co se týče prostorového vybavení pro instalaci zálohomatu, ale také u pokladen.

Ovšem motivací prozatím zůstává finanční hledisko. To by ale nemělo být v etickém retailu tím jediným těžištěm, na kterém lze stavět odpovědnost za recyklaci.