„Pokud se nezmění nic s cenami vstupů, ať už se jedná o zemědělskou surovinu, elektřinu, plyn, obaly a další, tak se nemůže zastavit růst cen potravin,“ vysvětluje Dana Večeřová, prezidentka Potravinářské komory ČR.
70 až 80 % výrobků členů Potravinářské komory se prodává přes obchodní řetězce. I to je důvod, proč se snažit o z obou stran korektní spolupráci, navíc v tak složité době, kterou dnes prožíváme.
Česká republika se v rámci EU řadí k přeborníkům ve zdražování. Jaký očekáváte další vývoj u cen potravin?
Růst cen u potravin se snížil. Pokud se ale nezmění nic s cenami vstupů, ať už se jedná o zemědělskou surovinu, elektřinu, plyn, obaly a další vstupy, tak se nemůže zastavit růst cen potravin. Ty musí reagovat na rostoucí náklady. Nemohou je nést jen potravináři. Kdyby je promítli do koncových cen, tak by byly jejich výrobky neprodejné. Jejich náklady se totiž zvedly o 80 i 100 %.
Průšvih s energiemi začal již koncem minulého roku, kdy zkrachovala řada dodavatelů. Někteří jejich bývalí klienti musí dodnes kupovat energii na burze. Hodně firmám v současné době končí fixace cen energií, dalším skončí do konce roku. V současnosti se nám objevil ještě jeden fenomén, jak ukazuje například zkušenost pekařů. Dodavatelé elektřiny se obracejí dopisem na některé své klienty, že jim zvyšují cenu za odběr a zároveň je v dopise uvedeno, že vzhledem k výši nové ceny dodavatel energie předpokládá, že si odběratel najde jiného dodavatele. Bohužel nevidím ani tu možnost, že by se ceny stabilizovaly.
Jak to, že si se zvyšováním cen energií umí jiné státy poradit lépe?
Je tam několik faktorů. Za prvé tam nedošlo ke krachům distributorů elektřiny. Za druhé mají nižší DPH na potraviny a za třetí vlády jednotlivých zemích jako je Francie, Itálie, Německo nebo Polsko firmám extrémně pomáhají. Programy podpory zpracovatelského průmyslu jdou v přepočtu do bilionů korun.
V Rakousku je levnější plyn než u nás, Němci dostali kompenzace bez ohledu na velikost podniku už v květnu a dostávají další. Problém je v tom, že nám nikdo žádné zvýšení ceny energií nekompenzoval, ač dala Evropská komise vládám volnou ruku, aby pomohly zpracovatelům a hospodářství. Jsme na tom nejhůř, nemáme žádné kompenzace ani vyhlídky na ně. Souhlasím s tím, že by se nemělo jednat o plošná opatření, že by měly být zvýhodněny energeticky náročné obory. Vyšlo nám, že potravinářskému průmyslu by pomohly dvě miliard korun. Tato suma by pomohla výrobcům, spotřebitelům i státu, protože firmy nebudou krachovat a propouštět.
V srpnu došlo k poklesu cen pohonných hmot, pokračoval pokles cen pšenice. Projeví se to i na cenách výrobků?
To, že cena pšenice klesla, je pravda. Mlynáři mají ale nakoupenou tu drahou pšenici a z té se vyrábí. Z levnější pšenice se začne vyrábět někdy na konci září. V případě výroby pečiva však cena suroviny tvoří jen 10-15 %, zbytek jsou energie.
Snížení cen pohonných hmot se může projevit hlavně v distribucí čerstvých potravin. Pokud se ale nestane něco s cenami elektřiny a plynu, nestane se nic ani s cenou potravin.
Je potřeba, aby v případě krizových dodávek plynu bylo bráno v úvahu potravinářství jako celek. Nejen potravinářství, které zpracovává rychle se kazící potraviny. To znamená, že by nebyli zahrnuti výrobci müsli, mouky, konzerváři a další. Je to ale nesmysl, protože v krizi kupují lidé především trvanlivé potraviny. Zapomnělo se také na výrobce obalů a krmiv. Jednáme o tom nyní s Ministerstvem průmyslu a obchodu.
Cena je výsledkem vyjednávání mnoha subjektů. Výrobci jsou uprostřed mezi zemědělci a obchodníky. Jak se daří potravinářům při jednáních o cenách se zemědělci?
Je to velmi složitá situace, řekla bych, že stejně obtížná jako jednání s obchodními řetězci. Surovina je potřeba a pokud mají zemědělci možnost vyvézt ji za lepší peníze do zahraničí, tak to udělají. V Německu platí za surovinu výrobci zemědělcům víc, protože mají lepší realizační ceny na trhu. To českým výrobcům potravin samozřejmě svazuje ruce. Jednání jsou tvrdá, ale pevně doufám, že čím dál více se bude prosazovat to, že chceme mít v České republice na trhu české potraviny a ty by měly být vyrobeny z českých surovin.
Spolupráce by měla stát na dlouhodobých smlouvách, na tom, že český zemědělec má solidního českého partnera na straně zpracovatele. A myslím, že takových seriózních partnerů mezi českými zpracovateli máme velké množství. Jinak totiž potravinové soběstačnosti, o které neustále mluvíme, nedosáhneme. Pak se budeme bavit o zemědělské soběstačnosti, kdy zemědělské suroviny vyvezeme ven a zpět dovezeme jako zpracované výrobky. To žádná potravinová soběstačnost není. Těžko můžeme budovat potravinovou soběstačnost, když nebudeme mít dostatečně kapacitní zpracovatelský průmysl, který bude mít dostatek tuzemské suroviny.
V poslední době přibývá krachů menších pekáren a mlékáren. Na druhou stranu sami zástupci oborů říkají, že je v České republice příliš výrobců. Jde tedy o nepříjemné, ale v zásadě očekávatelné pročištění trhu?
Vždy je škoda každé firmy, která zkrachuje. Ke krachu jsou náchylné hlavně firmy, které neinvestovaly, mají zastaralé technologie a vyšší spotřebu energií. Je to ale začarovaný kruh. Spousta pekáren v minulosti neinvestovala, protože na to neměla peníze. Pekařům přitom letos ve srovnání s minulým rokem stouply náklady o 70-80 %, ceny pekárenských výrobků se přitom zvýšily o 25-30 %.
Já mám největší hrůzu z krachu středně velkých pekáren a dalších firem, které představují často jednu z mála pracovních příležitostí v regionu. A při současných cenách pohonných hmot je nesmysl chtít po někom, aby dojížděl za prací. Poté, co v Polsku zavedli nulové DPH na potraviny, již zkrachovala řada výrobních provozoven i prodejen u polských hranic. Zavírání provozoven a prodejen eskaluje problém obslužnosti venkova, kde si lidé nemají kde nakoupit.
Napsat komentář