Je zapotřebí vrátit se k projektům na ochranu prostředí

Naše planeta není jen zdrojem surovin, ale především naším domovem. Ve stavu, v jakém jsme ji převzali od minulé generace, bychom měli Zemi předat generaci příští.

Je zapotřebí navázat na projekty, které se zaměřovaly na ochranu životního prostředí a udržitelnost před pandemií a které v jejím průběhu ustoupily do pozadí. Jedině tak je možné dál normálně fungovat, přičemž mnozí zákazníci se již při nákupu podle toho řídí. Vyplývá to z prezentací, které zazněly na červnovém semináři Udržitelnost pro výrobu a obchod.

Životní prostředí bychom měli odevzdat našim dětem minimálně v takovém stavu, jakém jsme ji od našich rodičů získali. Nebo dokonce lepším. „Nejsme sarančata. Naším hlavním zájmem musí být zajištění kvality života a dostupnost zdrojů pro naše děti,“ nabádá Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR.

Je zapotřebí navázat

Už před propuknutím covidové krize Evropa s plnou vážností otevřela téma trvale udržitelného rozvoje, a to včetně produkce potravin. Definovala priority a vytvořila časový plán i závazky pro splnění cílů. Také v České republice vzniklo několik iniciativ, a to především z oblasti firem a společensky prospěšných společností. Postupným tlakem se podařilo dokonce rozpohybovat stát, aby se tomuto tématu začal věnovat. „Bohužel pak přišel covid a mnoho práce se jako by smazalo, protože jsme se začali věnovat zajišťování základních potřeb. Velké věci vymizely z programu dne a my se k nim nyní potřebujeme vrátit,“ konstatuje Tomáš Prouza. Témata, jako trvalá udržitelnost výroby se dostala mimo zájem státu a jeho orgánů. A právě tato tématika by se měla opět stát jednou z priorit, protože jde o klíčovou oblast z pohledu zajištění dostupnosti zdrojů, a tedy kvality života příštích generací. „Při tom je zapotřebí zamezit důrazu na okamžitý ekonomický profit bez ohledu na dlouhodobé následky. Nezapomeňme, že nemoc nás zabít může, hlady umřeme určitě,“ nabádá Tomáš Prouza.

V oblasti produkce máme nyní dvě možnosti: buď se budeme chovat jako sarančata, nebo jako myslící bytosti, které samy sebe považují za vrchol evoluce. Je zapotřebí si uvědomit, že velikost populace stoupá a snahu ochraňovat přírodu a zdravé životní prostředí není možné vnímat jen jako výkřiky aktivistů, ale snahu každého jedince. Ostatně, v současné chvíli už nejde jen o zajištění zdrojů „až“ pro budoucí generace, ale zajištění dostatečných zdrojů pro každého z nás. Během koronakrize například více než 50 % obyvatel jedlo z plastového nádobí, které si s sebou odnášelo z restaurací. „A toto zákaznické chování se nezměnilo – lidé si stále odnášejí jídlo s sebou. Spotřeba plastů je stále o třetinu vyšší, než byla,“ podotýká Tomáš Prouza. Podle něj musí nyní stát více pracovat a podporovat aktivity, které by vedly k udržitelnému rozvoji, například formou dotací, které by ale měly mít investiční charakter. Dále upozorňuje na skutečnost, že se blíží volby, a je otázkou, co se stane po nich. „Neexistuje totiž mnoho politiků, kteří dokáží voličům do očí říct, že je zapotřebí se něčem omezit,“ konstatuje Tomáš Prouza.

Prodejny, které šetří

Spotřební družstva investují do inovací a lepších služeb pro zákazníky, přičemž jedním z trendů jsou nízkoenergetické modulární prodejny či čerpací stanice. „Investujeme také do solárních parků a ostrovních systémů prodejen. Cílem je přinést přidanou hodnotu pro naše členy i zákazníky,“ říká Lukáš Němčík, Head of Mrketing & Development ve Svazu českých a moravských spotřebních družstev ve skupině COOP a COOP Mobil. Společnost zavedla také on-line prodej, jehož cílem je zajistit obslužnost v regionu, podobně jako to bylo v minulosti se spoluprací s Českou poštou, jejíž některé pobočky se přestěhovaly právě do prodejen COOP. Jako první v republice také spustila chlazené výdejní boxy na potraviny, které pomohou občanům v obcích, které nemají kamenné prodejny.

Modulární prodejny nabízejí výhodu především v tom, že je možné je postavit velmi rychle, takže nabízejí řešení po živelných katastrofách nebo jako dočasné řešení v případě rekonstrukce stávající kamenné prodejny. „Tyto prodejny jsou většinou nízkoenergetické a jejich design může být variabilní. Například prodejna může stát na místě deset let, než se na jejím místě postaví bytový dům, který bude mít vlastní prodejnu v přízemí, a poté se přesune na nové místo, kde jí bude zapotřebí,“ vysvětluje Lukáš Němčík. Zhruba 100 prodejen a skladů spotřebního družstev skupiny Coop jsou vybaveny fotovoltaickými články, které zajišťují až 50 % elektrické energie, kterou prodejna spotřebuje. Přestože jimi COOP prodejny vybavuje téměř bez dotací, jejich návratnost je spočítána na zhruba 10 let. Cílem je podpora prodejen v regionech a vylepšení ekonomiky jejich provozu. Nízkoenergetická prodejna se může pochlubit až o 30 % menší energetickou náročností než běžná prodejna.

21. století se stává stoletím vody

Surovinou, která je pro celou naši planetu naprosto nezbytná, je životadárná voda. Pro člověka využitelné vody bohužel stále ubývá, a proto je zapotřebí začít s ní obezřetně hospodařit. Tak jako bylo 19. století ve znamení páry, 20. století stoletím ropy, 21. století se stává stoletím vody. „Vodu neoceníme, dokud nám nevyschne studna, a to platí o všem životě,“ zní citát vědce, občanského aktivisty, politického filozofa a jednoho ze zakladatelů USA Benjamina Franklina. V České republice v minulosti docházelo k devastaci krajiny, takže dnes dešťové srážky velmi rychle odtečou a krajinu trápí nedostatek vláhy. „S vodou se málo pracuje. Dlouhodobě se výroba pitné vody zajišťuje velkými dodavatelskými firmami, druhým extrémem je vlastní studna. Prostor mezi těmito dvěma mantinely se prakticky nevyužívá,“ konstatuje Jaroslav Ďuriš, generální ředitel společnosti Wero holding.

V České republice je zhruba 2 500 obcí, které se potýkají s vážnými problémy s pitnou vodou. Vláda tuto situaci začala řešit dvěma směry. Prvním z nich jsou dotace, druhým restrikce ve formě omezování napouštění bazénů nebo omezení zalévání zahrad. Možné je ovšem najít ještě třetí cestu, která umožňuje prakticky jakoukoli vodu zpracovat tak, aby byla pitná, a po jejím použití ji recyklovat a připravit k novému použití. „Naše řešení je možné využít takřka neomezeně. Dokážeme recyklovat až osmdesát procent vody. Využíváme moderní technologie pro úpravu vody na pitnou a realizací samostatných, takzvaných ostrovních systémů,“ popisuje Jaroslav Ďuriš. V praxi to vypadá tak, že je sice zapotřebí najít zdroj vody, ten však může být i velmi nekvalitní. Moderní technologie z ní vyrobí vodu pitnou. Výhodou řešení je to, že firma projekt sama zrealizuje a také provozuje, takže obci odpadá starost o servis. „Jsme ji schopni zásobovat kvalitní pitnou vodou v ceně dvacet až třicet korun za kubík, a to včetně naší marže. Mezi přínosy tohoto řešení patří výrazné, a navíc garantované provozní úspory a také ekologie, protože umíme využít povrchové vody, které použijeme a následně vracíme do přírody. A to dokonce čistší, než jsme si je půjčili,“ uzavírá Jaroslav Ďuriš.

Zákazník, zaměstnanec i prostředí

Jednou z firem, která se už v minulosti rozhodla, že půjde cestou udržitelnosti, je společnost Dr. Oetker. Podle Alberta Christmanna, předsedy představenstva společnosti Dr. Oetker, jde na jedné straně o to, že firmy vynakládají velké úsilí na to, aby vyšla vstříc potřebám zákazníka, ale na straně druhé by se měly snažit také o pozitivní dopad na společnost. „Smysl našeho podnikání se proto zaměřuje na tři aspekty: naše zákazníky, naše zaměstnance a na životní prostředí. Vystihují to, co naše firma ve více než čtyřiceti zemích všemi svými značkami a výrobky představuje. V centru všeho, co děláme, stojí lidé. Proto je pro nás ve firmě klíčové posilovat diverzitu a v důsledku toho i firemní kulturu,“ popisuje Zdeněk Kvinta, Marketing Executive Manager Senior CZ/SK, Dr. Oetkrer. Ve společnosti proto vznikla Charta udržitelnosti, která zahrnuje nejen chod firmy, ale také potraviny, které produkuje. V rámci charty firma vytváří kulturu, ve které se zaměstnanci mohou realizovat na pracovištích. Firma se také prostřednictvím charty snaží o zlepšení života v komunitách, které svými výrobky ovlivňuje. Dále se společnost zavázala do roku 2025 k dosažení transparentnosti při označování potravin, díky které by zákazníci mohli provádět správná rozhodnutí při jejich nákupu, ke zlepšení nutričních vlastností výrobků a k investicím do nabídky zdravějších potravin. „K dalším našim závazkům patří dosažení uhlíkové neutrality do roku dva tisíce padesát nebo nulový podíl plastového odpadu do roku dva tisíce třicet,“ vypočítává Zdeněk Kvinta.