Přibývá spotřebitelů vyznávajících zdravější životní styl. Hlavně ve vyspělých zemích se to projevuje nejen klesající poptávkou po nealko nápojích obsahujících cukr, ale také odklonem od konzumace alkoholických nápojů.
Podle britské analytické společnosti IWSR nastal nejhlubší propad u alkoholických nápojů, naproti tomu celosvětový prodej nealko a nízkoalkoholického piva stagnoval a prodej destilátů s nízkým či nulovým obsahem klesl jenom mírně.
Experti sledující trh s nápoji předpokládají, že poptávka nealko a nízkoalkoholických nápojích dlouhodobě poroste rychleji než konzumace alkoholických nápojů.
Otázka ovšem je, jak se spotřebitelé zachovají, až pandemie pomine. Spiros Malandrakis, který ve výzkumné společnosti Euromonitor sleduje trhy s alkoholickými nápoji, v britském listu Financial Times pochybuje o tom, že lidé „návrat do normálních časů“ oslaví se sklenkou nealkoholického nápoje v ruce. Nevylučuje, že konzumace alkoholických nápojů, včetně destilátů, může jít třeba jen krátkodobě prudce nahoru. „Po pandemii španělské chřipky v minulém století následovalo deset let největšího požitkářství v historii,“ poukazuje Malandrakis na historickou zkušenost.
Podrobnější údaje o spotřebě destilátů během pandemie zatím nejsou k dispozici. S odhadem IWSR hovořící o „prudkém propadu“ jejich spotřeby nekoresponduje zpráva americké Rady lihovin (Distilled Spirits Council) z konce ledna. Podle ní spotřeba destilátů v USA loni naopak prudce vzrostla zejména díky vyšší poptávce po prémiových produktech. Palírny v USA podle citovaného zdroje hlásí meziroční růst prodeje o 7,7 % na 31,2 mld. USD, když objem stoupl o 5,3 % na 251 mil. devítilitrových balení (skoro 2,3 mld. litrů). Vzhledem k omezení provozu restaurací, barů, nočních klubů a dalších zařízení je evidentní, že Američané sahali po láhvi „tvrdého“ mnohem častěji doma. Silný vzestup spotřeby, který v USA zaznamenala také společnosti Diageo, je velké překvapení, konstatuje agentura Reuters.
Podíl pijáků by měl dále klesnout
Výrobci klasických destilátů, kteří rozšiřují nabídku „střízlivých variant“ původních produktů, v nich spatřují novou obchodní příležitost. Světová zdravotnická organizace (WHO) předpovídá, že podíl konzumentů alkoholu do roku 2024 globálně klesne o 1,4procentního bodu na 40,3 %. Důležitým faktorem podněcujícím výrobu nealko destilátů však není tato prognóza, nýbrž dokonalejší technologie umožňující zachovat chuť původního (alkoholického) destilátu, nebo se k ní hodně přiblížit. Produkty s nízkým nebo nulovým obsahem alkoholu se v anglosaské terminologii mnohdy zkráceně označují „low/no“. „Výrobci dávají těmto variantám přednost před nabídkou alternativních značek, které cílí na těhotné ženy, náboženské skupiny, řidiče nebo lidi vyléčené z alkoholové závislosti,“ komentuje v britském listu Financial Times Trevor Stirling z analytické společnosti Bernstein.
Výroba nealkoholických destilátů je pro společnosti lákavá, neboť se na ně nevztahuje spotřební daň. Nealko a nízkoalkoholické verze destilátů stojí v maloobchodě většinou stejně jako jejich alkoholické protějšky. Ale tak vysokou cenu podle expertů nebude možné udržet vzhledem k sílící konkurenci v low/no segmentu.
Diageo, Pernod Ricard a další
Za důležitý milník ve výrobě destilátů kategorie „low/no“ lze považovat rok 2019, kdy britská společnost Diageo, největší světový výrobce lihovin, převzala většinový podíl v rodinné firmě Seedlip sídlící na pahorkatině Chiltern Hills severozápadně od Londýna. Založil ji Ben Branson, původně farmář, který se rozhodl najít nový obor podnikání. Začal s výrobou destilátů s nízkým obsahem alkoholu z hrušek, jichž měl plný sad. Seedlip už má ve světě četné následovníky, včetně značky Gordon 0.0 nebo jihoafrické značky Ceder´s, v níž francouzský Pernod Cicard v polovině letošního ledna koupil většinový podíl. Pernod Ricard ve druhé polovině ledna rovněž oznámil, že uvádí 20% skotskou whisky Ballantine Light a gin Beefeater na španělský trh, který je pro odbyt těchto značek klíčový. Ty už ovšem do kategorie „low/no nepatří. Pracovali jsme tvrdě na tom, abychom nabídli lihovinu, jež uvádí do souladu umírněné pití s tradiční chutí a vůní,“ tvrdí Jean-Christophe Coutures, šéf Chivas Brothers Pernod Ricard.
Britští výrobci ginu protestují
Ve výrobě nízkoalkoholických variant ginu se často používají pomeranče, citróny, zázvor nebo také kuličky pepře, aby vznikla ta „pravá chuť“ nápoje, který se však používá hlavně pro přípravu míchaných nápojů, nikoli k přímé konzumaci. Britská asociace Gin Guild, reprezentující výrobce ginu, ve svém prohlášení zveřejněném ve druhé polovině ledna upozorňuje, že nápoj s 1,2 % objemových jednotek alkoholu nelze v žádném případě považovat za gin. Ten je přesně definován směrnicí EU jako lihovina (destilát) s příchutí jalovce obsahující alespoň 37,5 % objemových jednotek alkoholu. Podobná definice platí i v USA.
„Rostoucí počet nápojů s nízkým obsahem alkoholu vedl k tomu, že se objevila spousta značek neoprávněně používajících název gin,“ uvádí asociace, za níž stojí čtyři klíčoví výrobci destilátů (Bacardi, Diageo, William Grant and Sons a Chivas Brothers). Protestuje proti názvům produktů jako NotGin, Gin Style Spirit, nebo Gin Flavour drink, neboť jsou podle ní zavádějící. Podobný postoj zaujímají výrobci dalších lihovin. Whisky (v USA a Irsku „whiskey“) se podle příslušné směrnice Evropské unie vyrábí z obilí, musí zrát alespoň tři roky v dřevěných, většinou dubových sedmisetlitrových sudech a po dozrání obsahovat minimálně 40 % objemových jednotek alkoholu. Mnohé značky mají navíc přesně určeno, z jakých druhů obilí se musejí pálit. Několik palíren se pustilo do výroby nealkoholické whisky, kdy do vody přidávají různá syntetická ochucovadla (esence), např. karamel, vanilka či dubové aroma.
Na trhu je také nealkoholická vodka vyráběná především z koriandru, okurek a jablek.
Kávové, třešňové vaječné a další likéry musejí obsahovat minimálně 15 objemových jednotek alkoholu. Výrobci dodávají nealkoholické varianty se ale většinou názvu „likér“ vyhýbají.
Napsat komentář