Miliardy eur zaplacené navíc. Jenom kvůli manýrům potravinářských výrobců

Asi je v současnosti jen málokdo, kdo by neslyšel o problému zvaném dvojí kvalita potravin. Možná je ale méně známé, že se skládá ze dvou částí. Tou první je zneužívání Čechů, a vlastně obecně Středoevropanů, v západní značky. U známých produktů si totiž lidé méně kontrolují složení, protože věří brandu. A právě tohle mnoho výrobců zneužívá.

Druhým problémem, o němž se hovoří podstatně méně, je fakt, že čeští obchodníci nemohou dovézt jinou, kvalitnější verzi potraviny, než je určená právě pro český trh. On to ve své podstatě ale vlastně není problém pouze střední Evropy. Velcí potravináři si rozparcelovali evropský trh na jednotlivé části a v každé se snaží „vydolovat“ nějakou tu výhodu.

Jeden příklad za všechny, starý několik let. Týká se největšího pivovaru na světe Anheuser-Busch InBev (AB InBev). Ten podle Evropské komise zneužíval svoje dominantní postavení na belgickém trhu. Šlo o to, že belgické obchody chtěly kupovat dvě značky piva tohoto výrobce z Francie a Nizozemska, kde byly levnější. AB InBev jim však odmítl dodat pivo nakoupené za levnější cenu do Belgie. Odůvodnil to tím, že zlatavý mok musejí nakupovat přes belgického distributora, který však požadoval vyšší cenu.

Evropská komise tvrdí, že odhalila i další podivnosti, které ovlivňovaly dovoz do Belgie. Například takovou, že AB InBev z plechovek prodávaných v Nizozemsku odstraňoval francouzský text, a naopak ve Francii nechával text na etiketách pouze ve francouzštině, což v případě dvoujazyčné Belgie podstatně omezovalo vývozní možnosti. Samozřejmě, že se jedná o nekalé praktiky, které porušují evropská pravidla hospodářské soutěže a popírají výhodu jednotného evropského trhu, ať jde o výběr nebo nižší cenu. Důkazem je vloni udělená pokuta pro pivovar ve výši 200 milionů eur, tedy v přepočtu asi 5,2 miliardy korun.

Ano, vzít dvě potraviny a srovnat jejich obaly je jednoduché a mediálně vděčné. Pátrat ale po tom, která firma odmítne dovézt namátkou kvalitnější zmraženou pizzu, protože „tento výrobek není určen pro Českou republiku“, je podstatně obtížnější. Je samozřejmě na naší vládě, aby upravila legislativu a tuto nekalou praktiku důrazně stíhala. A jsme u toho, proč Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR chtěl tento nešvar zakotvit do zákona o významné tržní síle.

Širší výběr a nižší ceny

V Goethově Faustovi v okamžiku, kdy se černý pudl změní v ďábla, doktor Faust překvapeně i pobaveně zvolá: „Tak tohle bylo to jádro pudla!?“ Překvapení a pobavenost bych v tomto případě nahradil spíše rozhořčením až běsněním. Evropská komise totiž před nedávnem vydala analýzu dopadu teritoriálních omezení obchodu na evropský trh. Pro zákazníky to znamená, že zaplatí o 14 miliard eur (v přepočtu zhruba o 364 miliard korun) za potraviny více, než by bylo nutné.

Tyto praktiky, kdy obchodníci nemohou nakupovat výrobky v jedné zemi a prodávat je v jiné, podrobil kritice i generální ředitel Evropského svazu obchodu (EuroCommerce) Christian Verschueren. „Jsme komisi vděčni za to, že provedla toto nezávislé šetření. Uvádí fakta a poskytuje jasné důkazy o tom, že teritoriální omezení obchodu představuje rozšířenou praxi. Nyní je načase, aby jednotný trh pracoval pro spotřebitele v této oblasti a tvrdě potíral tato omezení, která brání obchodníkům poskytovat svým zákazníkům celou řadu značkových výrobků za co nejvýhodnější cenu,“ zdůrazňuje Ch. Verschueren.

 

Pokračování článku a mnoho dalšího naleznete v Retail News 12.2020…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *