Jak a do jaké míry změní nový koronavirus do budoucna běžný chod retailu? COVID 19 je první pandemie online. Pandemie, kterou sledujeme v reálném čase. Účinek negativních zpráv hrnoucích se na nás z médií, od politiků a od některých zdravotnických pracovníků se tak exponenciálně znásobuje a strach roste.
Strach ne z infekce samotné, ale strach z infekce doposud neznámé. Klasický, známý patologický strach člověka z nového a neznámého. Novel koronavirus = nový koronavirus. Jméno viru paniku potvrzuje. A tak jsme se uzavřeli do sebe a sami před sebou, celá společnost.
Chováme se jako ekonomičtí flagelanti, bičujeme se finančně do krve: plánovaný schodek státního rozpočtu 40 miliard korun za rok 2020 se díky uzavření ekonomiky může vyšplhat až na 300 miliard korun.
Celá věc má ale háček. Řečeno slovy Alexandra Solženicyna: pokud žít znamená nežít, tak jaký to má vlastně smysl? Ano, člověk je a bude tvor společenský, na tom žádné zázraky digitální techniky nic nezmění. A nakupování má stále, alespoň čas od času, svou společenskou stránku, stejně jako ji nepochybně má a bude mít posezení v restauraci nebo večeře ve dvou. Čeká nás nová normalita společenského chování, jak mnozí neustále papouškují? Obávám se, aby to nebyla spíše jakási nová normalizace jako za komunistického režimu v 70. a 80. letech minulého století. Abychom neztratili poslední zbytky individuální svobody a právní ochrany, kterou ještě máme. Abychom nebyli zbaveni svobodného trhu umožňujícího nám nakupovat kdekoli, kdykoli a jakkoli budeme potřebovat.
Zajištění zdravotní bezpečnosti zaměstnanců a zákazníků
Postupné znovuotevírání společnosti a ekonomiky bude retail konfrontovat s mnoha praktickými problémy a nastolí nové otázky. Kritickým úkolem v době post-koronavirového strachu bude i nadále zajištění hygieny a zdravotní bezpečnosti zaměstnanců. Svůj díl zodpovědnosti zde bude muset mít nejen retailer, ale i samotní zaměstnanci a jejich disciplinovanost. Změní se design retailového kamenného obchodu? Budeme i nadále potkávat zaměstnance v maskách? Budeme skenovat teplotu zaměstnanců přicházejících do práce? Bude směr nakupování pouze jedním směrem? A jak bude kontrolována bezpečná vzdálenost zaměstnanců od sebe navzájem a od nakupujících? Když zapomenu nakoupit nějakou věc a budu se chtít vrátit, budu opravdu muset projít celým obchodem znovu od začátku? Víc otázek než odpovědí. Praktickou stránku nakupování nelze asi dost dobře vtěsnat do kazajky formálních politických rozhodnutí.
S tím vším samozřejmě souvisí i zdravotní bezpečnost nakupujících. Budeme měřit při vstupu do obchodu i jejich teplotu a zjišťovat kdy se naposledy vysmrkali? Doufám, že ne. Jsou známy příklady pozitivně testovaných osob, které nevykazovaly žádné z běžných příznaků COVID 19: neměli teplotu a ani nekašlali. Jak tyto osoby při vstupu do prodejny rozeznáme? A i když je nakrásně rozeznáme, jakým právem jim zabráníme v nákupu, když budou mít nasazenou roušku a budou dodržovat předepsanou minimální bezpečnou vzdálenost od ostatních nakupujících a od personálu prodejny? Budeme okřikovat malé děti, aby nepobíhaly po prodejně sem a tam? Přestaneme být při nakupování lidmi a staneme se chodícími automaty?
Prostor pro další automatizaci retailu
A propos, když už jsme u těch automatů: jejich role a nasazení v retailovém kamenném obchodě se v době post-koronavirové může razantně zvýšit. Pojízdný robot pohybující se nezávisle po prodejně může poskytovat informace nakupujícím, dělat doprovod zvědavým dětem a upoutat jejich pozornost interaktivními hrami na svém displeji, ve velkoplošných prodejnách může také doplňovat palety se zbožím ze skladu do určených pozic. Budeme svědky nástupu malých dronů létajících po prodejně? Nebo robotů provádějících v denních hodinách dezinfekci nákupních vozíků a v nočních hodinách kompletní dezinfekci celé prodejny? Nebo snad i automatů dezinfikujících klíčové vybavení pokladních stanovišť po každém platícím zákazníkovi? A nakonec – budou tyto investice do automatizace dlouhodobě ekonomicky smysluplné?
Španělská chřipka z roku 1918 zabila na celém světě podle různých dat a kvalifikovaných odhadů až 50 milionů lidí. Nebyla však online. COVIDu 19 zatím podlehlo na celém světě přes 200 tisíc lidí. Je však online. Jak dlouho bude strach z něj ve společnosti přetrvávat?
Kromě robotů můžeme očekávat i celkově zvýšenou automatizaci všech retailových procesů. Bezkontaktní nakupování se bude zřejmě těšit zvýšenému zájmu zákazníků i po odeznění bezprostřední zdravotní krize. Podíl online prodejů na celkovém obratu retailu se může statisticky významně zvýšit oproti stavu před krizí. Dodávky nákupu domů, ať už za příplatek nebo bez něj, se mohou etablovat jako nový regulérní retailový byznys. Mohou se také docela snadno stát i jakousi novou šedou zónou retailu, jakýmsi „baby-sittingem“ retailu, službou prováděnou třetími osobami neformálně a nikde jimi neuváděnou. Aukce dodavatelů prováděné online bez přímého kontaktu mezi dodavatelem a retailerem se také zřejmě více rozšíří.
Důraz na bezkontaktní nakupování se rozhodně zvýší i v kamenném retailovém obchodě. Omezení plateb v hotovosti a rozšiřování plateb různými bankovními kartami a chytrými telefony bude mít z hygienického hlediska prioritu. Kromě samotných bezkontaktních plateb se určitě zvýší nasazení samoobslužných pokladen, u nichž si nakupující sám markuje položky a poté zaplatí.
Napsat komentář