Představte si, že během výletu v zahraničí ve výloze objevíte boty, bez kterých nemůžete žít. Jenomže v obchodě vám prodávající řekne, že to nejde. Že pokud jste Čech, tak si boty musíte koupit pouze u vás doma. Zdá se vám to absurdní?
Svým způsobem tento podivný požadavek existuje. Řeč je o nadnárodních výrobcích potravin. Někteří z nich totiž neumožňují nákupy potravin ze strany obchodních řetězců v domovské zemi, odkud kupříkladu čokolády, masové konzervy, rybí prsty nebo zmražené pizzy pocházejí. Dotyčný obchodník musí nakupovat přes regionální zastoupení v zemi, kde výrobky následně prodává.
Takovýto způsob jednání ze své podstaty odporuje principu volného trhu, a navíc: Není výrobek jako výrobek, přestože se tak na první pohled tváří. Zdání totiž může klamat… A jsme u podstaty problému zvaného dvojí kvalita potravin. Nikdo už asi nepochybuje o tom, že různé složení se u stejných produktů totožných značek a obalů v rámci zemí Evropské unie nedá nazvat jinak než neférovou praktikou. Toto klamání spotřebitele, respektive selektování, v jakém složení se jednotlivé produkty dostanou do jakých zemí, skutečně nelze popřít. A jednoznačně hůře z toho vycházejí státy bývalého východního bloku.
Dvojí kvalita potravin nadále zůstává aktuálním tématem a v rámci Evropské unie se intenzivně řeší. Nic na tom nezměnil ani fakt, že těsně před koncem loňského roku tento problém „vypadl“ z legislativy během rakouského předsednictví EU, které podlehlo lobby velkých západních potravinářských gigantů.
„Fakt, že Rakousko na závěr svého předsednictví Evropské unie zcela vypustilo bod týkající se ochrany proti dvojí kvalitě ze směrnice Nová dohoda pro spotřebitele, nás nemile překvapil. Považuji za velkou chybu, že Rakousko podlehlo tlaku velkých nadnárodních potravinářských firem místo toho, aby dělalo vše pro ochranu spotřebitelů,“ upozornil Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR. Podle něj se západní evropské státy obecně k celé věci stavějí poměrně liknavě.
Vyřeší se problém do eurovoleb?
Česká republika spolu s dalšími zeměmi V4, tedy se Slovenskem, s Polskem a Maďarskem, dělá vše pro to, aby bylo nabízení výrobků ve dvojí kvalitě zakázáno v celé Evropské unii. Pod současným předsednictvím Rumunska se tato záležitost vrací opět k projednání členským státům.
„Členské státy se na svém postoji k návrhu nových spotřebitelských pravidel musí shodnout, aby mohly začít vyjednávat s europarlamentem o jejich finální podobě. Letos v lednu přijal výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů Evropského parlamentu svůj postoj k návrhu, v němž dvojí kvalitu potravin jasně označil za nekalou obchodní praktiku,“ připomněla Věra Jourová, evropská komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví. A jedním dechem dodává, že by se evropská legislativa ohledně dvojí kvality potravin měla stihnout schválit do evropských voleb, které se uskuteční v druhé polovině letošního května.
Rozdíl ve složení existuje
„V současné době stále probíhá na základě společné metodologie velké srovnání obsahu a kvality různých produktů z dvaceti členských států EU, které tyto produkty samy vytipovaly. Celkem je testováno 145 položek,“ uvedla v rámci debaty u kulatého stolu věnovaného této problematice Věra Jourová. Finální zpráva z šetření by podle eurokomisařky měla být dostupná do poloviny letošního roku. Z první série testů na 64 výrobcích v létě 2018 se nicméně zjistilo, že jde o reálný problém. Rozdílných produktů pod stejným značením byla dvacítka. Věra Jourová ocenila, že někteří obchodníci sami iniciovali opatření, která zamezují prodeji produktů s rozdílným složením.
„Paní komisařka Jourová odvedla v této nelehké oblasti během svého působení obrovský kus práce. K posunu v řešení problému dvojí kvality přispěli nemalou měrou i mnozí obchodníci, kteří se zavázali zboží s rozdílnou kvalitou neprodávat. Navíc začali transparentně uvádět složení na výrobcích pod jejich jednotlivými privátními značkami. Teď je na nadnárodních producentech potravin, aby konečně přestali na společném evropském trhu nabízet výrobky, které se na první pohled tváří stejně, ale mají jinou kvalitu,“ říká Tomáš Prouza.
Pravidla by podle něj měla být nastavena co nejpřísněji, a to z toho důvodu, že český spotřebitel má nárok na stejnou kvalitu jako třeba německý, pokud si kupuje potravinu stejné značky ve stejném obale. A rozhodně neobstojí argumentace výrobců na přizpůsobení chuti konkrétní skupině spotřebitelů, jak často rozdílné složení vysvětlují. „Rozhodně to nemůže být na úkor kvality a výrobek nesmí být šizený,“ má jasno Tomáš Prouza.
Napsat komentář