České ovocnářství ustupuje ze slávy
Tuzemské produkty jsou stále více vytlačovány dovozy, v případě ovoce mírného pásma především z Polska. Nadprodukce v celé Evropě a ruské embargo navíc snížily ceny, a tak někteří pěstitelé s ovocnářstvím skončili a věnují se rentabilnější rostlinné výrobě.
V České republice se v současné době pěstuje ovoce na ploše cca 19 000 ha intenzivních sadů. Na této výměře se každoročně vyprodukuje průměrně 220 000 tun ovoce. Kromě tohoto množství se v České republice vypěstuje ještě dalších 250 000 tun ovoce v extenzivních sadech a zahradách, které je využíváno samozásobiteli a na průmyslové zpracování.
Hlavním ovocným druhem, který se v České republice pěstuje, jsou jabloně, je to 80 % z veškeré produkce ovoce. V intenzivních výsadbách jabloní se každoročně vyprodukuje 140 000 tun konzumních jablek. Hlavními odrůdami jsou Idared, Golden Delicious, Jonagold, Gloster, Šampion, Rubín atd. V současnosti se začínají ve výsadbách prosazovat nové rezistentní a vysoce tolerantní odrůdy, které byly vyšlechtěny v České republice ve VŠÚO v Holovousích, jako např. Angold, Selena, Julia nebo v Ústavu experimentální botaniky AV ve Střížovicích odrůdy Topaz, Rubinola a Goldstar.
Z dalších ovocných druhů je důležité pěstování višní pro zpracování. Ročně se jich v ČR vyprodukuje 10 tisíc tun a jsou významným exportním artiklem. Specialitou tuzemského ovocnářství je pěstování stolních tmavých třešní, jako je např. česká odrůda Kordia. V oblasti jižní Moravy je významné pěstování meruněk a broskví. Z dalšího tradičního ovoce se v sadech pěstují hrušky, švestky a rybízy.
„Naopak zejména pro nezájem zpracovatelského průmyslu jsme skončili s pěstováním angreštu. Velmi je také omezeno pěstování malin nebo broskví, kterých se produkuje již jen 10 % toho, kolik se pěstovalo před pětadvaceti lety. O něco lepší je situace u švestek, kde se nějaké výsadby zrealizovaly v posledních letech. Perspektivní se také zdá pěstování třešní nebo meruněk, kde však jsou některé nedořešené technologické problémy v pěstební části,“ vysvětluje Martin Ludvík, předseda Ovocnářské unie ČR.
Spotřeba je mírně podprůměrná
Spotřeba ovoce v ČR se pohybuje kolem 75 kg na osobu za rok včetně zpracovaného ovoce. „V rámci EU jde o mírný podprůměr a dle výživových expertů bychom měli spotřebovat ročně téměř 100 kg na osobu, máme tedy ještě co dohánět. Pro nás, jako pro tuzemské pěstitele, je velmi potěšitelné, že více jak čtvrtinu spotřeby veškerého ovoce, konkrétně 22 kg, tvoří jablka. Je to z hlediska konzumace náš nejoblíbenější druh a v rámci EU patříme k zemím, kde je nejvyšší spotřeba jablek. To je i pro nás pěstitele zavazující pěstovat a nabízet kvalitní a chuťově žádané odrůdy. Například spotřeba banánů je u nás ve srovnání s jablky asi poloviční, přitom v mnoha zemích Evropy je to naopak. Kromě toho, že lidem jablka chutnají, jsou pro nás středoevropany přirozenější složkou potravy než citrusy a subtropické ovoce. Určité rezervy ve spotřebě však máme u dalšího ovoce mírného pásma a to u hrušek, meruněk, třešní, ale i u jahod a dalšího drobného ovoce, které je velmi bohaté na vitamíny,“ říká Martin Ludvík.
Dovoz převažuje
Bohužel, pokračuje Martin Ludvík, dnes již převažuje čerstvé ovoce z dovozu a u některých druhů dost významně. Souvisí to podle jeho slov s poklesem ploch ovocných sadů a produkce.
„Někteří pěstitelé s ovocnářstvím skončili a věnují se rentabilnější rostlinné výrobě. Podíl dovozu v nabídce také souvisí s globalizací maloobchodního trhu, kdy zejména obchodní řetězce nabízí čerstvé ovoce téměř po celý rok a u nás je takové druhy možné ekonomicky pěstovat jen krátce v sezóně. Výjimkou nejsou v nabídce jahody, maliny či třešně v zimě, dovezené z jižní polokoule z čerstvé sklizně. Hranice dnes neexistují a rychlost dovozu čerstvého zboží z druhého konce světa je v řádu desítek hodin,“ vysvětluje šéf ovocnářů.
Přesto jsme podle Ludvíka u řady u nás dříve tradičních druhů téměř zcela závislí na dovozu. Dovážíme až 90 % spotřeby broskví a nektarinek či malin, 80 % meruněk, jahod nebo 70 % hrušek a bohužel dokonce 50 % čerstvých jablek nebo švestek. „Často se hovoří o soběstačnosti, tu asi nikdy nedosáhneme, ale určitě bychom měli řešit situaci u některých ovocných druhů, zda nejsme již dávno za nějakou přijatelnou hranicí závislosti na dovozu. To můžeme poznat v nějaké kritické situaci a to už může být pozdě,“ dodává Martin Ludvík.
Napsat komentář