Spotřeba plastů je ekologicky alarmující záležitostí, mezi hlavní aktivity vývoje patří především jejich recyklace či ekologická forma likvidace. Výstupem jsou nejen nové technologické možnosti, ale využívání i biologicky odbouratelných materiálů.

Ekologická likvidace nebyla jediným důvodem vývoje bioplastů. Dalším důvodem je snaha o alternativní materiály, které budeme potřebovat v případě vyčerpání některých přírodních zdrojů, v případě konvenčních plastů především ropy, ev. jejich dostupnosti. Vývoj cen ropy logicky postihuje i výrobce konvenčních obalových plastů, byť z celkové spotřeby petrochemických produktů tvoří poměrně malou část, cca 5 %.

Co se týče likvidace konvenčních plastů – v Evropě většina z nich končí ve spalovnách, v některých rozvojových zemích však neznečišťují zdaleka jen vzduch, ale stávají se hygienickým problémem v podobě hromadného litteringu, kde mohou být později i zdroji nemocí či hrozbou pro faunu či floru.

Další environmentální možností, o které se v souvislosti s konvenčními plasty hovoří, je jejich zpětné využití ve výrobě (v podobě regranulátu). I když se část plastů skutečně do výroby vrací, je zde v případě výroby další řada problémů, které se neustále řeší (ekonomická i energetická náročnost, třídění plastů, podíl nežádoucích látek v materiálu atd.).

Alternativou ke konvenčním plastovým obalům mohou být obaly z jiných materiálů, např. z lepenky, nebo větší procento využití tzv. bioplastů. Z celkového množství plastů vyrobených v zemích EU se však odhaduje, že pouze 0,5 % jsou bioplasty. Z nich se nejčastěji vyrábí plastové tašky (21 %), 37 % jsou balicí folie a 28 % různá plniva a výplně.

Širší využití biodegradovatelných plastů by měla podpořit legislativní opatření a zdokonalení sběrných systémů. Odpůrci bioplastů hovoří nejčastěji o náročnosti jejich výroby a jejich kratším životním cyklu. Díky kratší životnosti se totiž dříve stanou odpadem a je třeba je častěji nahrazovat (na druhé straně právě to by byl v případě legislativní podpory stimul pro výrobce).

Co jsou bioplasty

O výrobě bioplastů hovoříme asi posledních 20 let, proto pro někoho může být i překvapující zjištění, že první bioplasty se začínaly vyrábět již na přelomu 19. a 20. století. Vzhledem k tomu, že tyto první „zelené“ plasty byly velmi ekonomicky i technologicky náročné na výrobu, vývoj velmi brzy začal směřovat k dalšímu rozvoji plastů konvenčních vyráběných z ropy. Surovinou pro výrobu bioplastů je zpravidla škrob (80% podíl na trhu), např. z kukuřice, pšenice nebo brambor, který se zpracovává většinou na polymléčné kyseliny (PLA) a částečně na termoplastické škroby.

Bioplasty však mohou být i na bázi dalších obnovitelných zdrojů, např. dřevo, sláma nebo bambus ve formě využití celulózoacetátu. Biodegradabilita či složení plastu z obnovitelných zdrojů však nemusí automaticky znamenat, že jsou environmentálně výhodnější. Biologická degradace bez nastavení definovaných podmínek pro rozklad daných materiálů (teplota, vlhkost, výskyt potřebných mikroorganizmů, doba působení atd.) může trvat i několik let.

Naopak některé bioplasty jsou z hlediska chování v životním prostředí totožné s konvenčními typy plastů. Bioplasty lze rozdělit do tří hlavních skupin – klasické plasty z obnovitelných zdrojů, oxobiodegradovatelné plasty z ropy (OXO), biodegradovatelné plasty z obnovitelných zdrojů (BIO).

Vývojové proudy jsou dnes směřovány především k oběma posledně jmenovaným skupinám. Zatímco biodegradabilní polymery jsou kompostovatelné a dále rozložitelné na základní složky, CO2, biomasu a vodu, oxodegradabilní plasty jsou vyrobeny podobně jako konvenční z ropy. Při výrobě se však do nich přidává aditivum, které urychluje jejich rozpad.

Na světovém trhu v současné době působí 11 hlavních výrobců aditiv pro oxo-biodegradovatelné plasty. Folie a obaly na bázi oxodegradabilních polymerů se rozpadají vlivem slunečního záření. Řeší tedy často především problém litteringu (volně odhozeného odpadu). Tento typ plastů ale neřeší potenciální nedostatek přírodních zdrojů.

Kam za flexibilními bioplasty v ČR

Folie z bioplastů má ve své nabídce i leader na trhu společnost Granitol z Moravského Berouna. V případě těchto environmentálních folií oxo-biodegradabilní přísady (OBP) se přidávají do výroby HDPE i LDPE. Délku rozpadu lze zvolit od 3 do 12 měsíců. Proces oxodegradace začne až okamžikem působení daných mechanicko-fyzikálních vlivů na fólii či produkt z ní vyrobený.

Tedy např. ekologické tašky, skladované v původním balení (v krabici) nepodléhají rozkladu. Vlastní proces rozpadu je zahájen až v okamžiku vybalení, tedy za působení denního světla, mechanického pnutí a vlhkosti, jinými slovy až v okamžiku používání tašky. Technologie OBP je kompatibilní se všemi metodami skládkování, kompostování, recyklace a spalování.

Folie lze potiskovat (vč. úpravy před tiskem ionizací), perforovat i dezenovat. Vzhledem k tomu, že zvláště obchodní řetězce mezi uživateli zpopularizovaly tzv. eko tašky, folie z bioplastů jsou nejčastěji využívány na tuto formu flexibilních obalů.

Eko tašky z bioplastů nabízí i výrobce PE folií, společnost Van Gillern. Vedle obalů z HDPE, LDPE, MDPE, PP, nabízí tašky na bázi bioplastů i společnost Splast. Vedle reklamní tašky (s různými typy úchytu – zpevněný průhmat, páskové ucho) ve formě „košilky“ vyrobené z biodegradační kompostovatelné folie ze surovin kukuřičného, pšeničného a bramborového zmodifikovaného škrobu, má ve své nabídce i designově obdobné OXO tašky.

V této variantě degradující přídavek není podpořen ve složkách organických, ale na netoxických složkách urychlující proces rozpadu polymerů. Substance, které jsou v ní obsažené, umožňují rozpad folie na prach.

Rozsáhlé zkušenosti s foliemi všech typů, včetně bioplastů má i společnost Invos. Sáčky a pytle z BIO i OXO folií mohou být ploché, s bočními záložkami, perforované i rolované nebo volně ložené. Kompostovatelné obaly nechybí ani v širokém portfoliu společnosti Tart.

Bioplasty lze využít i v rigid sortimentu

S bioplasty se ve výrobě zdaleka nesetkáváme pouze ve flexibilní podobě. Další možností je jejich využití v sortimentu pevných (rigid) obalů. Není to až tak dávno, kdy byly bioplasty využity hned dvěma giganty v oblasti potravin a nápojů – společnostmi Danone a Coca Cola. Vedle kelímků a láhví se bioplasty využívají i na výrobu vaniček, misek, uzávěrů, obalů na CD/DVD, proložek do bonboniér atd.

K velmi populárním formám využití rozložitelných bioplastů patří v poslední době i výroba jednorázového nádobí. Vedle palmových listů či PLA je nejčastěji používaným materiálem na jednorázové nádobí, cukrová třtina. Její tvrdá vlákna zaručují nádobí pevnost, voděodolnost a chuťovou neutrálnost.

Vedle nápojových kelímků a talířů je tento materiál využíván i na misky a kelímky na horké polévky či další tekuté teplé pokrmy. Vlákna z cukrové třtiny dobře izolují teplo, a proto zaručují, že držením kelímku nedojde k nepříjemnému popálení.

 

 

Ing. Jana Žižková,

obalový specialista a lektor