Dynamický vzestup společností jako Airbnb nebo Uber postupně mění definici podnikání. Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR ČR) upozorňuje na rostoucí potřebu ekonomické a právní analýzy dopadů sdílené ekonomiky na oblast ochrany spotřebitele, daňových pravidel nebo pracovního práva v Česku.

Podporuje aktivitu Evropské komise, která vyzvala 28 členských států, aby sladily pravidla pro sdílenou ekonomiku. Odhaduje se, že její podíl by měl během deseti let vzrůst až na dvě procenta HDP České republiky.

„Sdílená ekonomika představuje nepřehlédnutelný fenomén současnosti a nemá cenu proti ní nějak razantně vystupovat. V této souvislosti musíme navíc rozlišovat mezi občasným přivýdělkem a podnikáním,“ uvedla Marta Nováková, prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, a dodala: „V současné době ani nedisponujeme žádnými relevantními analýzami nebo daty, která by definovala oficiální sdílenou ekonomiku a zároveň vymezovala její rozdíl oproti tzv. šedé ekonomice. To je potřeba změnit. Nepožadujeme regulaci byznysu, který na základě sdílené ekonomiky vzniká, ale jsme pro nastavení stejných pravidel pro všechny. Bude to znamenat bezpochyby deregulaci a revizi stávající legislativy.“

V České republice se sdílená ekonomika dokázala prosadit např. již v sektorech osobní přepravy (místní, meziměstská), ubytování, realitního P2P trhu (zprostředkování prodeje a pronájmu nemovitosti, zprostředkování spolubydlení), crowdfundingového financování (dluhový či podílový crowdfunding) a carsharingu.

„Je potřeba jít sektor po sektoru, někde bude možná deregulace pro všechny poskytovatele, jinde bude mít smysl stanovit rozlišující hranice mezi amatérem a profesionálem, případně kombinace obojího. V obecné rovině pak platí zásada zasahovat jen tehdy, pokud je to skutečně nezbytné. Spotřebitel by však měl vědět, kdo mu službu poskytuje a s jakou ochranou může počítat,“ říká Jan Havlík, ředitel odboru evropských záležitostí a vnitřního trhu ministerstva průmyslu a obchodu.

V rámci Evropské unie činil v roce 2015 hrubý příjem z jednotlivých platforem sdílené ekonomiky zhruba 28 miliard eur a v následujících několika letech má podle odhadů dále výrazně narůstat (160–572 miliard eur).

„Je důležité si uvědomit, že pojem sdílená ekonomika ve svém původním významu nebyl spojen s podnikatelskou činností. Ať se již vnímání tohoto pojmu v dnešní době posunulo kamkoli, jsem přesvědčena, že daňové zákony jsou v této oblasti nastaveny dobře,“ sdělila Alena Schillerová, náměstkyně pro daně a cla ministerstva financí. Obecně platí, že pokud má poplatník v souvislosti s využíváním sdílené ekonomiky pouze příležitostné příjmy a splňuje limity stanovené zákonem o daních z příjmů, nemusí podávat daňové přiznání.

Aktuálním tématem je elektronická evidence tržeb (EET), která se obecně zaměřuje na příjmy z podnikání. „Pokud hovoříme o sdílené ekonomice ze současného pohledu, tak jednotlivé její činnosti se za podnikání považují. Jestliže jsou tržby z nich inkasovány hotově, kartou či obdobným způsobem, pak tyto tržby podléhají EET a je nutno je evidovat,“ připomněla A. Schillerová.

Vliv jednotlivých sdílených aplikací (Airbnb, HomeAway, Vacation Rentals) je v Česku patrný rovněž v oblasti cestovního ruchu. Také zde je zapotřebí určit základní hranici mezi klasickým pronájemcem jednoho pokoje a profesionálem, který pronajímá i několik nemovitostí. Ve druhém případě už totiž nejde o sdílení v pravém slova smyslu, ale o poskytování ubytovacích služeb, tedy regulérní podnikání. To však není kontrolované z pohledu výběru daní.

„Nikdo neví, kdo a co konkrétně pronajímá, seznam ubytovatelů není přístupný kontrolním orgánům. Otevírá se zde tak poměrně velký prostor pro šedou ekonomiku,“ zdůraznil Václav Stárek, viceprezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR a prezident Asociace hotelů a restaurací ČR, a pokračoval: „Nevoláme po silné regulaci, ale po jasném systému vymáhání a kontroly daní a poplatků. V této oblasti je třeba změnit zákon o místních poplatcích a rozšířit tuto povinnost na ubytování v soukromí. Dále je třeba vytvořit systém, který by umožňoval kontrolním orgánům efektivně vymáhat a kontrolovat daňové odvody.“

Z dostupných analýz vyplývá, že segment sdíleného ubytování v ČR velmi rychle roste a meziročně se může až zdvojnásobit. Na druhou stranu trh se sdíleným ubytováním dosahuje v Česku z celkového pohledu kapacity lůžek zatím pouhé jedno procento.

Podle statistik se asi 30 % bytů prodává na investici a noví majitelé v nich nebydlí, ale hned je pronajímají. „Spatřuji v tom nebezpečí hlavně pro města a jejich obyvatele, kdy se může stát, že se lukrativní oblasti zcela vylidní a budou využívány jako turistické ubytování. Cena pronájmů pak prudce stoupá, což znemožňuje rezidentům pronajmout si byt k dlouhodobému bydlení, stejně tak roste cena těchto nemovitostí,“ upozornil V. Stárek.

Tento problém už řeší řada zahraničních metropolí. Například v Berlíně, Mnichově, Hamburku či v Barceloně je povinná registrace pronajímaných bytů. V Paříži musejí od letošního října platit pronajímatelé poplatky z cestovního ruchu. Ve Vídni mají ubytovací platformy povinnost oznamovat magistrátu registrované ubytovatele. Nejrazantněji proti krátkodobým pronájmům přes Airbnb vystoupili v New Yorku, kde službu zcela zakázali.

Jedním z argumentů ubytovacích aplikací je, že fungují jako doplněk klasickým ubytovatelům a přinášejí do jednotlivých měst peníze navíc. „Na rozvoj cestovního ruchu nemá ubytování v soukromí žádný pozitivní dopad, hosté neplatí místní poplatky, tedy nepřispívají na společné služby. Naopak tento náklad nese daná obec či město. Z pohledu příjmů státu je to obdobné, chybí zde kontrola výběru daní a mnoho bytů se řídí režimem nájemní smlouvy,“ oponuje V. Stárek. Jen v Praze podle něj dosahují roční ztráty na místních poplatcích zhruba 100 milionů korun. Problematické je i adekvátní zajištění bezpečnosti hostitelů i hostů, a riziko tak vyvstává na obou stranách.

Sdílená ekonomika bezpochyby představuje možnost, aby se prosadily i české platformy. „Lokální platforma má větší šanci na úspěch, pokud bude cílit na místní obyvatele než na turisty. Například v Dánsku funguje přes sto aplikací, z nichž je zhruba třetina dánských,“ doplnil J. Havlík.

 

Zdroj: Svaz obchodu a cestovního ruchu České republiky

Praha, 15. prosince 2016