O nástrahách obchodních podmínek jsme hovořili s řídícím partnerem mezinárodní advokátní kanceláře PwC Legal Bořivojem Líbalem.
Česká úprava zaujímá tzv. formální pojetí obchodních podmínek. Jinými slovy, rozhodující pro to, zdali jde o obchodní podmínky, je způsob, jakým se tyto stávají součástí smlouvy hlavní.
Obchodní podmínky již neodmyslitelně patří do podnikatelské praxe jak mezi podnikateli navzájem, tak ve vztahu podnikatel a spotřebitel. Jak vlastně obchodní podmínky reguluje současné právo?
Současná úprava obou typů obchodních podmínek je obsažena v občanském zákoníku. Důležité je zmínit, že česká úprava zaujímá tzv. formální pojetí obchodních podmínek. Jinými slovy, rozhodující pro to, zdali jde o obchodní podmínky, je způsob, jakým se tyto stávají součástí smlouvy hlavní. Za obchodní podmínky se proto nepovažuje žádný text samotné hlavní smlouvy, ani pokud je předem standardizován pro určitý typ obchodních vztahů. Naopak na obchodní podmínky musí být v hlavní smlouvě vždy odkazováno.
Proč je toto formální pojetí tak důležité?
Toto pojetí nabývá na významu zejména tam, kde se podnikatel chce vyhnout určitým omezením, která jsou na obchodní podmínky kladena zákonem (vše proto záměrně vměstná do hlavní smlouvy a tím se omezení vyhne), nebo v případě, že je mezi textem samotné smlouvy a obchodními podmínkami, na které je odkazováno, rozpor (v takovém případě ujednání v hlavní smlouvě mají přednost před textem obchodních podmínek). Díky tomuto pojetí je pak jasné, že to, co je v hlavní smlouvě, není obchodními podmínkami a má přednost, a naopak dokument, na který hlavní smlouva odkazuje (přičemž jsou splněny další předpoklady), za obchodní podmínky považujeme.
Jaké jsou ony další předpoklady?
Zákon říká, že obchodní podmínky mají být buď připojeny k nabídce, nebo jsou stranám smlouvy známy a tuto znalost tedy dokážeme prokázat. Toto je dále zmírněno pouze mezi podnikateli, kteří odkáží na ty obchodní podmínky, které byly vypracovány odbornými nebo zájmovými organizacemi. V takovém případě stačí pouhý odkaz ve smlouvě na takto vypracované podmínky bez dalšího.
Co vše si můžu představit pod odbornými nebo zájmovými organizacemi?
Jde o různá podnikatelská sdružení, obchodní či hospodářské komory a jejich pravidla, jednací řády, jednací řády rozhodčích soudů, nebo třeba FIDIC či INCOTERMS, zde se presumuje všeobecná známost. Jen podotýkám, že musí existovat skutečná obecná známost těchto podmínek.
Vraťme se k tomu, jak jste říkal, že se podnikatel může vyhnout určitým omezením, která jsou na obchodní podmínky kladena zákonem. O jaká omezení jde?
Rozdělil bych to na dvě kategorie, a to ochranu spotřebitele a takzvaná překvapivá ujednání vztahující se na všechny subjekty. V rámci ochrany spotřebitele bylo například opakovaně judikováno jak Nejvyšším, tak Ústavním soudem, že obchodní podmínky vůči spotřebiteli mají zpravidla obsahovat pouze ujednání vysvětlujícího nebo technického charakteru a třeba smluvní pokuta je tak nepřípustná, jelikož jde o nepřiměřené ujednání. Toto by tedy podnikatelé měli mít na paměti, pokud kontrahují se spotřebiteli.
překvapivá ujednání vztahující se na všechny subjekty. V rámci ochrany spotřebitele bylo například opakovaně judikováno jak Nejvyšším, tak Ústavním soudem, že obchodní podmínky vůči spotřebiteli mají zpravidla obsahovat pouze ujednání vysvětlujícího nebo technického charakteru a třeba smluvní pokuta je tak nepřípustná, jelikož jde o nepřiměřené ujednání. Toto by tedy podnikatelé měli mít na paměti, pokud kontrahují se spotřebiteli.
překvapivá ujednání vztahující se na všechny subjekty. V rámci ochrany spotřebitele bylo například opakovaně judikováno jak Nejvyšším, tak Ústavním soudem, že obchodní podmínky vůči spotřebiteli mají zpravidla obsahovat pouze ujednání vysvětlujícího nebo technického charakteru a třeba smluvní pokuta je tak nepřípustná, jelikož jde o nepřiměřené ujednání. Toto by tedy podnikatelé měli mít na paměti, pokud kontrahují se spotřebiteli.
Napsat komentář