E4. Obchod a zemědělci

Lze určit, kdo nejvíce profituje?

Dodavatelé si stěžují, že nadnárodní obchodní řetězce si vynucují smluvní podmínky, které ohrožují samotnou existenci obchodních partnerů z řad výrobců potravin. V souvislosti s touto problematikou se objevuje požadavek „spravedlivého rozdělení cen“ mezi jednotlivé články dodavatelského řetězce.

Tématu se věnuje panel Obchod a zemědělci, kde bude autorka článku prezentovat vybraná aktuální data a statistiky.

Dodavatelé upozorňují, že jejich cena a cena odběratele (nebo častěji jeho marže) nejsou „spravedlivé“.

„Spravedlnost“ ceny, kterou při prodeji zboží získají, stojí na konci většiny stížností na „nekalé“ praktiky obchodníků.

V prvé řadě je třeba upozornit, že pojem „spravedlivé rozdělení cen“ bývá často ztotožňován s pojmem „spravedlivé rozdělení marží“. S tímto pojmem pracuje také Evropská komise.

V českém názvosloví je stěžejním pojmem obchodní marže, která je definována v § 20 prováděcí vyhlášky k zákonu o účetnictví, dle kterého „…obsahuje rozdíl z vyúčtovaných tržeb za prodej zboží a nákladů vynaložených na prodané zboží“, přičemž položka náklady vynaložené na prodané zboží „…obsahuje pořizovací cenu, popřípadě reprodukční pořizovací cenu prodaného zboží“. O obchodní marži má tedy smysl mluvit hlavně u obchodníků, kde ve výsledovce položky „tržby za prodej zboží“ a „náklady vynaložené na prodané zboží“, z kterých se počítá obchodní marže, představují podstatnou část nákladů a výnosů obchodu.

Na rozdíl od maloobchodu jsou u výrobců potravin nejdůležitější částí výsledovky „výkony“ a „výkonová spotřeba“, které se váží k přepracování vstupů na finální produkty a které bývají u obchodníků zanedbatelné. Rozdíl plyne z různé náplně činnosti těchto článků řetězce. Dodejme ještě, že pokud k obchodní marži přičteme výkony a odečteme výkonovou spotřebu, získáme účetní přidanou hodnotu.

Co se týče zemědělců, dostupné agregované statistické údaje, pracují se zcela odlišnými pojmy, jako jsou produkce zemědělského odvětví, mezispotřeba, hrubá a čistá přidaná hodnota a další.

Vztah marže a zisku

V minulosti se používaly pojmy hrubá marže (dnešní marže) a čistá marže (dnešní zisk). Rozdíl mezi nimi často není veřejnosti znám, a proto dochází k nepochopení statistických dat a k jejich špatné interpretaci, kdy pojem marže bývá zaměňován s pojmem zisk, takže často užívaný údaj o 30% marži obchodníků v mnoha lidech evokuje představu 30% ziskovosti, kterou považují za nemorální.

V praxi obchodní marži (dříve tzv. hrubou marži) získáme tak, že od prodejní ceny maloobchodníka odečteme nákupní cenu daného zboží (počítá se s cenami bez DPH). Zisk maloobchodníka (dříve tzv. čistou marži) získáme tak, že od celkové marže za všechny položky odečteme veškeré variabilní a fixní náklady maloobchodu. Pokud bychom chtěli vypočítat zisk na jednotku konkrétního druhu zboží, pak bychom od marže příslušné danému zboží odečetli variabilní náklady s tímto zbožím související (doprava, skladování, chlazení, …) a vhodným způsobem rozpočítané fixní náklady příslušné jednotce daného druhu zboží.

Tři stupně cen

Ceny mezi jednotlivými články dodavatelského řetězce jsou součástí obchodního tajemství, takže subjekty je dobrovolně neposkytují. Nicméně v případech některých produktů je v rámci vyhlášky ČSÚ o Programu statistických zjišťování stanovena tzv. zpravodajská povinnost, takže vybraní reprezentanti z oblasti zemědělství a (potravinářského) průmyslu jsou povinni v měsíčních intervalech statistickému úřadu informace o cenách poskytovat v tzv. cenařských výkazech. Spotřebitelské ceny se zjišťují formou přímých zjišťování.

Vezměme za příklad průměrnou cenu 1 kg hovězího masa zadního bez kosti (za měsíce 1-11/2015 dle ČSÚ). Průměrná prodejní cena zemědělců (mladý býk v JUT) byla 85,86 Kč, průměrná cena výrobce byla 148,19 Kč a průměrná maloobchodní cena bez DPH byla 176,63 Kč. Pokud bychom použili stejnou metodiku, kterou se počítá marže, pak rozdíl mezi cenou výrobce a zemědělce je 62,33 Kč (42,1 % z ceny výrobce) a rozdíl mezi cenou výrobce a maloobchodníka je 28,45 Kč (16,1 % z ceny maloobchodníka, tedy obchodní marže).

Výše uvedený příklad ilustruje tři stupně cen pro jednotlivé výrobky, tedy ceny na úrovni prvovýrobce (zemědělce), výrobce (potravináře) a obchodníka. Lze to interpretovat i tak, že na výsledné maloobchodní ceně 176,63 Kč se podílí obchod zhruba 16 %, výrobce 35 % a prvovýrobce 49 %. Tento podíl je variabilní podle jednotlivých druhů potravin, zejména v závislosti na náročnosti zpracování potraviny, či případně nutnosti dalších činností před prodejem konečnému spotřebiteli (skladování, balení). Obecně lze říci, že čím náročnější je proces zpracování (maso, mléko), tím je podíl obchodu nižší, a naopak u potravin, jakými jsou brambory a jablka, je tento podíl relativně vysoký. Nicméně náročnost zpracování potraviny není jediným faktorem, který rozložení podílů na ceně ovlivňuje. Svoji roli hraje i vyjednávací síla jednotlivých článků v řetězci, míra konkurence mezi dodavateli, možnost substituce dovozem ze zahraničí a další faktory.

Posuzovat tedy, zda jsou či nejsou ceny „spravedlivé“ a zda byla např. použita nátlaková taktika při vyjednávání, nelze jednoduše jen podle výše marží (či jejích finančních ekvivalentů), či procentuálního podílu na konečné ceně. Je nutné hodnotit i výši nákladů, které daný článek se zpracováním či prodejem potraviny má.