Evropská unie chtěla s novou obalovou regulací sehrát velký zápas za lepší životní prostředí. Místo jasné taktiky ale přichází zmatek, nejistota a pravidla, která neodpovídají realitě. Pokud má PPWR skutečně fungovat, je čas přerušit hru, upravit strategii a vrátit se na hřiště s promyšlenějším plánem.
Evropská regulace obalů vstupuje letos do rozhodující fáze. Nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR) má ambici zásadně proměnit fungování trhu, snížit množství obalového odpadu a posílit cirkulární ekonomiku. To jsou cíle, se kterými se ztotožňují i obchodníci. Nastavení současné regulace, a především její nízká předvídatelnost vedou k odtržení této ambice od reality každodenního fungování retailu.
Dnešní podoba pravidel připomíná spíše rozehraný zápas bez jasně vyznačených lajn než promyšlenou strategii. Firmy mají začít investovat, ale stále jim chybí klíčové informace o tom, jaké konkrétní povinnosti budou muset v delším horizontu plnit. Nařízení je z velké části závislé na prováděcí legislativě Evropské komise, která určí nutné pokyny a metodiky, bez kterých se povinné subjekty neobejdou.
Teprve při plné znalosti všech podzákonných předpisů je možné stanovit jasnou firemní strategii, jak s obaly do budoucna pracovat tak, aby méně trpělo životní prostředí a systém přitom stále dával smysl z hlediska provozní reality v obchodech a nekomplikoval zbytečně život našim zákazníkům. Retail přitom plánuje v horizontu let, nikoli měsíců. Dotčené jsou velké i malé firmy a celoevropsky jde o miliardové investice.
Jasno přitom není na mnoha různých frontách, ať již jde o zákazy vybraných typů obalů, jejich značení, složení či povinnosti vůči kontrolním orgánům. Zřetelné nejsou ani způsoby výpočtu jednotlivých cílů, které ukládá nařízení plnit. Takto nejasné regulatorní prostředí vede k odkládání projektů, které by jinak mohly přispět k udržitelnějšímu fungování trhu.
Pravidla, která zatěžují víc, než pomáhají
PPWR v současné podobě přináší podnikům také výraznou administrativní zátěž. Povinné certifikace, rozsáhlá technická dokumentace nebo detailní sledování obalových toků znamenají pro firmy vysoké náklady i personální nároky. Tyto požadavky přitom často postrádají jasnou vazbu na reálný přínos pro životní prostředí, což by mělo být jejich konečným cílem.
Vedle toho regulace stanovuje i ambiciózní cíle pro opakované použití obalů. Ty však nerespektují komplexitu logistických řetězců ani skutečné dopady jednotlivých řešení. V některých případech může být opakované použití obalů spojeno s vyššími emisemi i náklady než jejich recyklace. Plošný přístup tak vede spíše k neefektivním opatřením než k promyšlenému snižování environmentální stopy.
Zásadním problémem zůstává i nejistota výkladu některých ustanovení. Obchodníci však potřebují jasná vodítka a ujištění o tom, jakou pozici a z ní vyplývající povinnosti v celém systému zastávají. Bez této znalosti nedovedou jednoznačně definovat, o co mají žádat své dodavatele a které formální povinnosti musí naplnit, aby v budoucnu obstáli u kontrolních orgánů.
Time-out pro smysluplnou regulaci
Účinnost nařízení je plánována už letos v srpnu. Současný stav příprav však ukazuje, že trh na jeho implementaci není připraven. Chybějící pravidla, vysoká administrativní zátěž, absence potřebných technologických řešení i nedostatečné zohlednění praxe vytvářejí kombinaci, která ohrožuje samotný smysl celé regulace.
Jediným racionálním krokem v tuto chvíli je proto vyhlášení pomyslného time-outu. Odložení účinnosti vytvoří prostor pro úvahu o smyslu nastavených pravidel a otevření debaty o jejich revizi. Nové nastavení musí vycházet z reality fungování obchodů, respektovat ekonomické i logistické souvislosti a zaměřit se na opatření s prokazatelným přínosem pro životní prostředí.
Budoucí revize nařízení musí zároveň konečně přinést důsledné a transparentní vyhodnocení všech dopadů na dotčené subjekty. Dosavadní přístup tyto analýzy v zásadě opomíjel a často se opíral spíše o ideologická východiska než o tvrdá data a reálné zkušenosti z praxe. Právě kvalitní dopadové studie, které zohlední všechny souvislosti, musí být základem pro jakoukoli smysluplnou úpravu pravidel.
Evropa může být lídrem v oblasti udržitelnosti jen tehdy, pokud její regulace bude dávat smysl a bude možné ji naplnit v praxi. PPWR v současné podobě tento předpoklad bohužel nenaplňuje. Právě proto je nyní čas zastavit hru a lépe promyslet její budoucí nastavení.
Napsat komentář