Vzhledem k neustále se měnícím podmínkám ovlivňující ceny potravin i nákupní chování spotřebitelů patří nákup a prodej potravinářských produktů do kategorie prognóz, které se obtížně stanovují.
Ne vždy je možné spoléhat se na výzkumy veřejného mínění, neboť odpovědi respondentů nemusí odpovídat jejich reálnému chování. Do očekávaných trendů maloobchodu je proto vhodné začlenit také specifickou charakteristiku tuzemských spotřebitelů spočívající (nejen) v přetrvávající preferenci nákupů v rámci slevových akcí a preferenci cenové nabídky jako takové.
Obecně lze očekávat i v průběhu roku 2026 pokračování některých trendů, které se začaly projevovat již v loňském roce. Nejvýraznější z nich je oživení spotřebitelské poptávky po dražších a kvalitnějších potravinách.
Vnímání ceny a kvality pod vlivem médií
Problém spočívá v tom, jak spotřebitelé pojem „kvalita“ vnímají, neboť jde v řadě případů o individuální postoje, navíc často ovlivněné nostalgií po dříve oblíbených produktech, a také často ovlivněné informacemi z médií. Významnou roli v tom hrají „kontrolní“ mediální nákupy potravin v České republice cenově porovnávané s nákupy v okolních zemí, zejména v Německu a Polsku. V tomto smyslu lze ale očekávat pokles zájmu spotřebitelů nakupovat v Polsku, kde došlo v posledních letech k výraznějšímu zdražení potravin než v ČR, ačkoli informace o tom nejsou zrovna frekventované. Objem přeshraničních nákupů v Německu ale může naopak mírně růst vzhledem ke snižování nákladů na energie v této sousední zemi prostřednictvím státních dotací, které by měly v Německu činit zhruba trojnásobek podpor, které počátkem letošního roku zavedla stávající vláda. Ze stejného důvodu lze očekávat výhodnější nabídku potravin původem z Německa na tuzemském trhu.
Pokud se týká kvality potravin, lze za jedno z celkem objektivních kritérií považovat čerstvost prodávaného zboží, což se týká zejména ovoce, zeleniny a produktů s krátkou dobou trvanlivosti. Maloobchod by se proto měl na zvýšení nabídky čerstvých potravin soustředit ještě o něco více než dosud.
Regionální potraviny jako trumf v nabídce
V České republice postupně roste poptávka spotřebitelů po lokálních (regionálních) potravinách produkovaných buď samotnými zemědělci, nebo menšími potravinářskými výrobci. I vzhledem k tomu, že ne všichni spotřebitelé mají reálnou možnost nákupů takových potravin u samotných výrobců a zemědělců (jednou z bariér je i snížená mobilita spotřebitelů v seniorském věku, která bude pravděpodobně dále narůstat), představuje rozšíření spektra nabídky prodejních sítí o regionální produkty pro maloobchod důležitou výzvu a příležitost, jak přilákat další možné zákazníky, ale také, jak vylepšovat svou image.
Podmínkou k tomu je ale ustoupit od převažující dosavadní strategie maloobchodu spočívající buď v požadavcích na celoroční zásobování příslušnými produkty, nebo na sezónní zásobování celé jejich sítě. Že je přitom v praxi možné mít jednoho regionálního dodavatele do jedné regionální prodejny, se ukazuje například na partnerství obchodníků s regionálními pekárnami. Bylo by žádoucí, aby se nabídka regionálních produktů rozšiřovala, neboť pokud se tak nestane, přijde maloobchod o část svých tržeb, i zákazníků.
O zákazníky v poslední době přichází kamenný obchod také kvůli růstu prodeje potravin v e-shopech. I vzhledem k tomu, že takové řešení znamená pro značnou část spotřebitelů větší komfort a také úsporu času oproti fyzickému nákupu zboží, lze předpokládat další růst tohoto spotřebitelského trendu. Řešením mohou být rozvozy potravin v gesci samotných maloobchodníků, rizikem jsou ale nároky na logistiku a na dopravu. Téměř jistě lze ale očekávat, že rozvozy potravin do domácností budou spotřebitelé v ČR využívat stále častěji.
Možné úspory času jsou a budou také generovat rostoucí poptávku po nákupech potravin ve formě výdejních boxů v režimu 24/7, a částečně i po nákupech prostřednictvím automatických pokladen. Naopak bezhotovostní nákup s využitím mobilů a karet již zřejmě dosáhly vrcholu podílu této formy nakupování, přičemž hlavní komunitu nakupující za hotovost budou i nadále představovat důchodci a sociálně slabší skupiny obyvatel.
S tím souvisí i boom věrnostních programů, v němž již zřejmě není další velký potenciál k růstu trhu, pokud nebudou takové programy více specifikovány, například zaměřením na seniory, děti, spotřebitele s nějakým zdravotním handicapem nebo na potraviny představující doložitelný nadstandardní benefit pro lidské zdraví.
Mladá generace neřeší původ, ale čas, výhodnost a dostupnost
Nejen v letošním roce lze přepokládat další posuny v nákupním chování spotřebitelů jak z hlediska poptávky, tak z pohledu preferencí při výběru zboží. Jedním z nich je postupný pokles poptávky po alkoholických nápojích, zejména z řad mladé generace, která konzumace alkoholu ve všech hlavních kategoriích (pivo, víno, destiláty) omezuje. Nárůst poptávky lze ale v tomto případě očekávat buď u komponentů k výrobě nebo již hotových nápojů (i alkoholických), které lze charakterizovat jako drinky a míchané nápoje.
Jsme-li u mladé generace, pak ta příliš neřeší a řešit nebude tuzemský původ surovin a potravin (a tedy podporu často zmiňované soběstačnosti), neboť pro ni je důležitým kritériem úspora času či cenová výhodnost nákupů, ale také dostupnost (vzdálenost) prodejen od bydliště.
Vzhledem k poklesu početnosti rodin a rostoucímu podílu „single“ spotřebitelů poroste poptávka po balených potravinách s nižší gramáží, což se již několik let projevuje zejména v pekárenství, především u chleba. V této souvislosti je a bude pro maloobchod jednou z výzev správně komunikovat mediální pojem „smrskflace“, s tím, že menší gramáž není jen taktikou obchodníků klamat spotřebitele, ale především reakcí na demografické změny v naší společnosti.
Razantnější růst cen potravin se neočekává
Pokud se týká cenového vývoje, pak minimálně v první polovině letošního roku nelze s vysokou pravděpodobností očekávat nějaký razantnější růst cen potravin. Růst cen potravin bude podle všeho pod hranicí inflace, přičemž roli „tahouna“ inflace přeberou služby a bydlení. Předpoklad mírně rostoucích, stagnujících nebo i sezónně nižších cen některých potravin v ČR přitom vychází ze skutečnosti, že náklady na produkci potravin koncem roku 2025 a počátkem roku 2026 klesly nebo alespoň nerostly. To se týká například cen ropy, a tedy pohonných hmot, téměř plošného poklesu cen komodit rostlinného původu a také cen energií, které se ještě navíc počátkem letošního roku snížily o poplatky za obnovitelné zdroje energie.
Ceny v EU, a tedy také v ČR, kromě toho ovlivňuje kurz koruny, který zlevňuje dovozy ze zahraničí, nebo celní politika Číny, která loni zavedla vyšší cla na evropské vepřové nebo mlékárenské produkty, a tím se začala v EU hromadit produkce původně určená na export. Kromě toho se uvolnil transport přes Suezský průplav, což zrychluje a zlevňuje dopravu (nejen potravin) do EU. A kromě toho jsou v EU (i ČR) letos vyšší zásoby déle skladovatelných komodit ovoce a zeleniny z loňské sklizně. Příznivý, byť spíše symbolický dopad má pak i obnovení investičních dotací pro velké potravinářské podniky v národních dotacích.
Většina z výše uvedených faktorů se sice může změnit, i tak by ale se dopad příslušných změn projevil na trhu až s časovým odstupem. Do hlavní role ovlivňující ceny zemědělských komodit se tak opětovně dostane vývoj počasí, což je skutečně neodhadnutelný faktor, i ten se ale projeví až v období sklizní pozdně jarních zemědělských komodit.
Marže a zisk jako „politický bič“
To vše znamená pro maloobchod pro letošní rok poměrně optimistická očekávání, a to jak z pohledu objemu spotřebitelské poptávky, tak následně i tržeb. Podstatná ale bude také osvěta spotřebitele týkající se cenotvorby. Neustálé směšování pojmů marže a zisk je a patrně i nadále bude představovat „politický bič“ zejména na nadnárodní maloobchodní sítě a otevřená také zůstává otázka, jaká data bude generovat „monitoring marží“. K žádoucí osvětě spotřebitele by proto měl i maloobchod častěji generovat věrohodnou interpretaci veřejně dostupných cenových údajů, a to i porovnání s daty z okolních zemí, které by měl zmiňovaný „monitoring marží“ také obsahovat.
Rezignovat přitom nelze ani na technologický pokrok v komunikačních kanálech, i přes jejich očekávanou regulaci. Roste a nejspíše nadále poroste komerční využívání podcastů, influencerů a sociálních sítí obecně, a tyto sítě je proto nutné využívat nejen k marketingu, ale také k osvětě. Což se mimochodem týká i rizik umělé inteligence, která porostou a mohou se stát (a už se stávají) významným prostředkem k manipulacím veřejnosti, a tedy i spotřebitele.
Napsat komentář