Etikety patří mezi pomocné obalové prostředky. Jako takové plní řadu funkcí. I když se najde i řada sběratelů, která cíleně sbírá etikety daných produktů především kvůli jejich designu, hlavní funkcí etikety je předávání informací.
Na základě informativní funkce je etiketa nositelem jak povinných, tak i doplňujících nepovinných údajů. Oba typy údajů, kde ty povinné jsou stanoveny řadou zákonů, vyhlášek i nařízení, vycházejících z české i EU legislativy.
Trochu jinou funkci zastávají etikety spotřebitelské, a jinou etikety logistické. Společné mají však to, že musí informovat. V současnosti se diskutuje o sjednocení a transparentnosti informací především na potravinářských etiketách. Obzvláště o hojně využívaném textu „made in EU“, který o původu potraviny až tak moc nevypovídá. V případě masných produktů, mohou být zvířata chována v jedné zemi, poražena v druhé a maso zpracováno a baleno ve třetí… Stále se bojuje i s různými informacemi, které v sobě nesou nějaké zdravotní či doporučující tvrzení. Jinými slovy – sice máme zákon, který může postihovat za klamání spotřebitele, přesto na obalech i etiketách může být řada dalších informací značně vágních, zavádějících či nepřehledných. Pokud k textům přidáme ještě i diskuzi o často nepřeberném značení pomocí ikon či obrazců, dozvídáme se od samotných spotřebitelů, že jsou v některých případech buď zahlceni informacemi, kterým sami úplně dobře nerozumí, nebo jim naopak informace zásadního charakteru chybí, eventuálně je nedokáží v textu či obrazu správně detekovat.
Vedle vlastních textů, kódů či symbolů, je potřeba zmínit i důležitost technického provedení. Aby byly informace pro spotřebitele dobře čitelné, musí splňovat řadu standardů – především výšku a čitelnost písma (ne každý graficky zajímavý typografický font je vhodný pro předávání informací na malém prostoru etikety) ve spojení s kvalitním potiskem.
Povinné i nepovinné údaje (nejenom) na etiketě
Seznam povinných údajů na etiketě či obalu u potravin vychází z Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. K obecně platným charakteristikám, které jsou dány řadou sjednocujících standardů, patří především platný název prodávaného produktu, jméno výrobce/prodejce či distributora, množství či objem potraviny, informace o složení, včetně přídatných látek, případně i úpravě potraviny. Důležitým parametrem je u potravin i datum spotřeby či minimální trvanlivosti. Od roku 2016 se na etiketách uvádějí i výživové parametry (s řadou výjimek, pod které spadají například čerstvé ovoce, zelenina, nebalené potraviny, produkty některých malovýrobců atd.). Ani v případě složení nesmí docházet k žádnému dvojsmyslně chápanému podání informace. Důležitou roli na etiketě či obalu hraje kvalita čárového kódu. Zde se sice z hlediska zákona nejedná o povinný údaj, ale všude tam, kde je prodej přes řízené pokladny, je čárový kód nezbytný, nejenom svým obsahem, ale i svou čitelností. Z hlediska tisku jsou čárové kódy specifikovány minimální velikostí, ochrannou zónou, kontrastem, barvou čáry i pozadí a dalšími parametry.
Přehledné nutriční značení spotřebitel vítá
Ukazuje se, že spotřebitel má stále více v oblibě nutriční štítky. Tabulka nutričních hodnot je velmi podstatnou a sledovanou částí informací na etiketě či obalu. Tyto hodnoty ukazují spotřebiteli, jak energeticky a nutričně bohatá je daná potravina. Ostatně na informování o složení potraviny myslí i systém regulací. Podle právních předpisů EU musí být balené potraviny prodávané v EU opatřeny štítkem, který spotřebitele informuje o nutričních hodnotách – tj. o množství energie a živin, jež obsahují. Tento soubor údajů se označuje „výživové údaje“ a musí být uveden přímo na obalu nebo etiketě k němu připevněné. Povinnými informacemi jsou v tomto případě především energetická hodnota a množství tuků, nasycených mastných kyselin, sacharidů, cukrů, bílkovin a soli.
Nejčastěji jsou hodnoty energie a složení různých živin vztaženy k 100 g nebo 100 ml potraviny, ale může se stát, že výrobce uvádí i množství na jednu porci (například 30 či 50 g). Ve výživových údajích mohou (a často i jsou) být uvedeny i údaje o dalších složkách. Všechny informace musejí být snadno viditelné, jasně čitelné a vytištěné písmem o výšce nejméně 1,2 mm.
Pro spotřebitele jsou často oblíbené a srozumitelné různé typy grafických nutričních štítků (i přesto, že řada z nich má ještě k dokonalosti daleko). Mezi nejznámější a zároveň nejoblíbenější patří Nutri-Score. Jeho největší výhodou je, že je snadno pochopitelný a poskytuje spotřebitelům rychlý přehled o výživovém profilu potraviny pomocí pěti barevně odlišených písmen. Nutri-Score je v podstatě vizuální nástroj pro rychlé zhodnocení výživové hodnoty potravin. Funguje na principu škály pěti písmen (A–E) doplněných barvami od tmavě zelené po červenou. Písmeno A znamená výživově nejkvalitnější výrobky, E naopak ty s nevýhodným složením. Tento systém byl vyvinut ve Francii a od roku 2017 se postupně rozšířil do několika evropských zemí, včetně Belgie, Německa nebo Španělska. V Česku není zatím povinný, ale tím, že ho stále více značek dobrovolně používá, stává se pro konzumenty rovněž u řady potravin již téměř běžnou a oblíbenou záležitostí. Nutri-Score však nemá přínos jen pro spotřebitele. Nutriční štítek také motivuje výrobce ke zlepšení složení. Z důvodu konkurenceschopnosti snižují obsah cukru, soli nebo tuku, přidávají zdravější složky, obohacují potravinu vitamínově prospěšnějšími ingrediencemi apod.
PPWR se dotýká obalů i označování etiket
Od 11. února 2025 je v platnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadech (PPWR = Packaging and Packaging Waste Regulation). PPWR je navrhovaný právní předpis, který reviduje současná pravidla týkající se obalů a obalových odpadů platná v Evropské unii (EU). Toto nařízení se dotýká výrobců i dodavatelů, včetně oblasti e-commerce. PPWR je hojně diskutováno především v souvislosti s obaly. Tam představuje i velký tlak na opětovnou využitelnost obalů. Od roku 2030 budou muset firmy zajistit, aby alespoň 40 % použitých přepravních obalů bylo znovu použitelných. Do roku 2040 by se měl tento podíl zvýšit na 70 %.
Uživatelé určitě uvítají, jak se nařízení dotkne oblasti e-commerce. Od 1. ledna 2030 musí být obaly pro elektronický obchod navrženy tak, aby prázdný prostor nepřesáhl 50 % celkového objemu balíku. Do roku 2030 musí být všechny obaly materiálově recyklovatelné, přizpůsobené tříděnému sběru, a samozřejmě i označené informacemi o jejich složení a recyklaci. Nositelem těchto informací bude samotný obal, anebo etiketa.
Až doposud se požadavky na označování obalů v jednotlivých zemích EU značně lišily. Různé členské státy prosazovaly národní normy týkající se složení materiálu a recyklovatelnosti, tato pravidla pak byla nekonzistentní a nejednotná. PPWR se snaží tento problém řešit zavedením harmonizovaného systému označování, který poskytne jasné, konzistentní a přístupné informace všem spotřebitelům.
Jednotné informace i konec green washingu
Jednou ze změn v rámci PPWR je zavedení povinných standardizovaných etiket/štítků na všech obalech. Od 12. srpna 2028 musí být obaly uvedené na trh EU opatřeny štítkem, který jasně identifikuje jejich složení materiálu pomocí piktogramů. Tyto symboly nahradí tradiční trojúhelníkové kódy a zkratky a nabídnou intuitivnější a inkluzivnější způsob sdělování informací o obalech. Štítky budou také uvádět, zda je obal kompostovatelný, a také zda je či není vhodný pro domácí kompostování.
Kromě označování složení materiálu budou obaly, které obsahují problematické látky, jako jsou chemikálie, které brání recyklovatelnosti, vyžadovat digitální označení. Toto digitální označení umožní odborníkům na nakládání s odpady přístup k informacím o chemickém složení obalu, což usnadní manipulaci a vhodnou recyklaci.
Klíčovou součástí PPWR je zákaz štítků nebo symbolů, které by mohly uvést lidi v omyl. Jakýkoli obal, který vyvolává mylný dojem o tom, jak je udržitelný, recyklovatelný nebo jednorázový, nebude povolen.
Napsat komentář