Levnější nebo dražší výrobek? Malé nebo větší balení? A tento nebo jiný obal? To jsou jen některé otázky, které dnes řeší většina spotřebitelů při běžném nákupu. I do jejich životů se totiž vkrádají apely na udržitelnost a vyšší recyklační cíle, které vyplývají z unijní Směrnice o omezení jednorázových plastů a balíčku oběhového hospodářství. Volají tak po obalech a výrobcích, které jsou co nejpříznivější k životnímu prostředí. A pro firmy je to další výzva!
Pohled na obal jako takový se v čase zásadně mění. Zatímco dříve bylo kromě ochranné funkce obalu prioritou, aby byl co nejnápaditější a upoutal nejvíc pozornosti, nyní svádějí konstruktéři především souboj s technologickými možnostmi materiálů. V současné době je totiž hlavním požadavkem, aby měl obal minimální dopad na životní prostředí.
Jaký je tedy recept na „ideální“ obal? To do jisté míry naznačují požadavky evropských směrnic a nařízení a v každodenní praxi to zjišťují i odborníci Autorizované obalové společnosti EKO-KOM, aby pak mohli tyto informace předávat v rámci konzultací výrobcům obalů i baleného zboží. Nelze ani 100% říct, že z environmentálního hlediska jsou lepší obaly určené k opakovanému použití, než ty jednorázové. Z hlediska spotřebovaného materiálu sice vítězí, ale je třeba posoudit i dopravu, náročnost úpravy obalu před dalším použitím atd. V obou případech se ale shodneme na tom, že klíčovým parametrem je materiál, který je následně dobře uplatnitelný na trhu s druhotnými surovinami, není náročný na výrobu, ani na zpracování a zároveň je odolný, případně splňuje další požadavky, které na ten či onen konkrétní obal máme (bariérové vlastnosti, teplotní odolnost, pevnost, chemická stálost atp.). Důraz je kladen také na minimalizaci – minimální množství obalového materiálu, a co nejnižší hmotnost, při zachování požadovaných vlastností obalu. Kromě toho musí být obal, lépe řečeno materiál, z něhož je vyroben, dobře identifikovatelný jak pro spotřebitele, tak pro třídící linku i zpracovatelská zařízení. A podstatné je také to, aby byl pro recyklované produkty vyrobené z těchto obalových odpadů zajištěn dostatečný odbyt.
Situaci by měl pomoci také ekodesign, který by měl vést k tomu, aby byly vznikající odpady snáze recyklovatelné. V praxi tedy půjde o to, konstruovat veškeré výrobky včetně obalů tak, aby co nejméně zatěžovaly životní prostředí během celého svého životního cyklu. Reálně to znamená, aby déle plnily svůj účel, byly vyrobeny co nejšetrněji, z co nejvíce obnovitelných zdrojů nebo recyklovaných materiálů a až ukončí svoji funkci, nebo životnost, aby byly v daném regionu co nejsnáze recyklovatelné.
Překážky recyklace
Obecně platí, že nejlépe recyklovatelné jsou materiály z jednoho druhu materiálu, bez použití barviv a aditiv. Naopak s rostoucí mírou barevnosti, obsahem přidaných látek a vzájemnou kombinací různých materiálů recyklovatelnost klesá, až se v krajních případech stává už pouze teoretickou.
V současné době jsou velmi obtížně recyklovatelné např. měkké kompozitní obaly skládající se z více druhů od sebe neoddělitelných materiálů včetně vícevrstvých plastových obalů složených z několika druhů plastu. Ty lze recyklovat maximálně v rámci materiálového využití směsných plastů. Překážkou pro recyklaci materiálu může být také jeho nedostatečné množství na trhu, jeho problematická identifikovatelnost, chybějící zpracovatelské technologie či nepoměr ceny vyrobeného recyklátu oproti ceně primární suroviny. Problém může nastat také u obalů menších než cca 5 cm, které na dotřiďovací lince zatím nelze prakticky zachytit.
Napsat komentář