Zaměřeno na eko packaging

Eko packaging zdaleka nezahrnuje jen papírové obaly, jak je často bohužel veřejnosti prezntováno, ale týká se prakticky všech materiálů.

Pokud se podíváme obecně na růst celosvětové spotřeby plastů, je bohužel pravdou, že v některých destinacích či i průmyslových odvětví, se způsob, jakým lidstvo vyrábí a spotřebovává plastové obaly, vymyká kontrole. Není divu, že přichází stále více předpisů, jež vyvíjejí tlak na producenty, kteří zavádějí plastové obaly na trh.

Evropský parlament zakázal určité druhy plastových předmětů na jedno použití, jako jsou brčka, příbory a kelímky. Od letošního léta se budeme setkávat u nápojů již jen s tethered víčky, která jsou přichycena k obalu, takže nedojde k jejich nekontrolovatelnému litteringu. Vedle zákonů, nařízení či směrnic se stále častěji setkáváme i s řadou iniciativ, které napomáhají ke zlepšení environmentálních podmínek kolem nás.

Jednou z nich je „New Plastics Economy“, za kterou stojí Ellen McArthur Foundation. Iniciativa podněcuje především velké hráče na trhu, aby se připojili k této vizi. Zjednodušeně lze shrnout, že jde o eliminaci plastových předmětů, které nepotřebujeme. Všechny plasty, které potřebujeme, by měly být navrženy tak, aby je bylo možné bezpečně znovu použít, recyklovat nebo kompostovat. Jinak řečeno, aby výroba byla plně zapojena do cirkulární ekonomiky.

Eko packaging není o konci plastových obalů

Celou problematiku uzavřené životný smyčky obalu a následného využití materiálu pro další udržitelný obal či jiný typ produktu, nelze bagatelizovat ve smyslu náhrady plastů za jiný typ materiálu. Ano, v mnoha případech k tomu skutečně dochází, tam, kde je plast zatěžující pro životní prostředí a lze ho nahradit udržitelnějším materiálem, rozhodně se však nejedná o všechna řešení. Obalový materiál ovlivňuje spotřebu energie a skleníkové plyny emitované z výrobního procesu. Hledání alternativních materiálů k původním plastům je tedy jistě důležitým hlediskem pro vývoj ekologických obalů. V souvislosti s polymery se často hovoří o jejich náhradě bioplasty, které mohou být ekologičtější volbou než původní plasty, ale bohužel zdaleka ne vždy. Dalším trendem je snižování spotřeby materiálu či vrstev (u kompozitních obalů). Řada firem se soustředí u vícevrstvých bariérových obalů na náhradu polymateriálu monomateriálovou strukturou. Další možností, jak zvýšit udržitelnost plastových obalů, je využití PCR (Post Consumer Resin), tedy přidávání recyklovaného obsahu do směsi plastů, či přímo úplné využití PCR. Na druhé straně je však nutné připustit, že ani tato řešení nejsou úplně ideální – často se řeší vzhled plastu či jeho hygienické charakteristiky.

Využití monomateriálů je velkým trendem i v oblasti kartonážního průmyslu, kde se až donedávna využíval model: krabice z vlnité lepenky, fixace z pěnového plastu. Současný vývoj se snaží vyvinout takové typy konstrukcí fixací z vlnité lepenky, aby měly stejné vlastnosti, jako pěny. I když ani zde není možné nahrazovat 100%, nezanedbatelná část výrobců lepenkových obalů se touto cestou již vydala.

Pryč s nadměrnými obaly

Velkou roli, vedle výběru materiálu, u obalů hraje i konstrukční optimalizace. A to hned z několika důvodů. Nadměrný obal je zbytečný, o tom není pochyb. Navíc ve většině případů velká a zbytečná spotřeba materiálu na sebe „nabaluje“ další zbytečný materiál, v podobě budoucího potenciálního odpadu. Asi každý z nás někdy obdržel objednaný produkt z e-shopu v univerzální krabici, velikostně naprosto nevhodné a uvnitř zboží „zafixované“ do velkého množství papírové výstelky či jiného typu vnitřní ochrany. Nadměrné či jinak nevhodné obaly se podepisují negativně i v logistice.

K efektivnímu transportu i skladování v regálech či ložení na paletách, kontejnerech apod. přispívá modulární optimalizace. Jinými slovy vnější rozměry sekundárního či přepravního balení by měly vycházet z podílů či násobků paletového modulu. Ten je u nejčastěji využívaného rozměru EUR palety (1200 x 800 mm) 600 x 400 mm.

Ekodesign není jen o úspoře materiálu

Ekodesign neřeší pouze úsporu vlastního materiálu při výrobě. Nařízení ohledně ekodesignu udržitelných produktů obsahují požadavky, jako je trvanlivost, opětovná použitelnost, opravitelnost výrobků, požadavky na recyklovaný obsah, repasování a recyklaci, jakož i požadavky na uhlíkovou a environmentální stopu a požadavky na informace, včetně digitálního pasu výrobku. Ekodesign také přispívá k inteligentnímu využívání surovin. Snížení plýtvání materiálem je dobrým příkladem strategie, kterou mohou realizovat společnosti vyrábějící široké portfolio obalů.

Většina obalů je jednorázových, a proto i samotní výrobci jsou orientováni na množství či velikosti zakázek. V rámci různých udržitelných iniciativ se však situace začíná měnit a i samotní spotřebitelé si uvědomují, že životnost obalů je důležitým faktorem pro minimalizaci dopadu plastového odpadu, jinými slovy, že opakované používání obalu, šetří zdroje i životní prostředí.

Optimalizace životního cyklu obalu

Obal však netvoří jen materiál jeho konstrukce. Velkou úlohu hraje i tisk, lepení, dokončovací zpracování atd. Řada těchto zpracovatelských pochodů má ztěžující nebo dokonce negativní vliv na recyklaci. Všechny substráty u ekologických obalů by měly být vyrobeny z materiálů, které při výrobě uvolňují co nejméně škodlivin. Například i minimalizace používání barviv a lepidel je dobrým způsobem, jak snížit znečištění, které podniky vytvářejí. Pro posouzení negativního vlivu výrobku na životní prostředí v celém jeho životním cyklu nůže být zdrojem LCA analýza (Life Cycle Assessment), která stanovuje přesnou produkci emisí do ovzduší, vody a půdy a určuje spotřebu energie a materiálů.

Obecně lze konstatovat, že při tvorbě designu obalu by měl mít výrobce dobře zanalyzované všechny etapy životního cyklu výrobku, aby výsledný obal dobře splňoval svoji roli od výroby až po recyklaci.

S ekodesignem souvisí i tzv. eko-modulace. Obecným smyslem eko-modulace je motivace výrobců k upřednostnění obalů, které mají nižší náklady na sběr a recyklaci. Jsou tedy snáze tříditelné a recyklovatelné. V praxi to znamená, že ve výpočtu poplatků, které je výrobce povinen uhradit, je zohledňován právě dopad obalu na životní prostředí, recyklovatelnost, případný obsah nebezpečných látek a plnění požadavků stanovených jinými právními předpisy, v rámci jeho životního cyklu, a to zejména z hlediska materiálového složení výrobku. Poplatky jsou diferencovány podle reálných nákladů na zajištění sběru a využití odpadu z konkrétních obalů a na vývoj ceny druhotných surovin.

Ať už tedy z důvodů výrobních, ekonomických, motivačních či společenských, dnešní výrobci obalů se budou orientovat na eko packaging řešení stále více. Ukazuje se, že nejprogresivnější ekonomickou formou, která generuje udržitelnost je cirkulární hospodářství, které klade důraz na výrobu kvalitních výrobků z udržitelných zdrojů, které mají zároveň dlouhý životní cyklus, po jehož skončení mohou být opětovně využity prostřednictvím recyklace.