Chudá a luxusní budoucnost

Z hlediska strategického výhledu do vzdálenější budoucnosti a ovlivňování spotřebitelského chování se jako zásadní problém ukazuje rostoucí ekonomická nerovnost a distribuce bohatství ve společnosti.

V nejbližší budoucnosti budou trhy bezpochyby nejvíce ovlivňovány probíhajícími válkami, stoupajícím politickým napětím a předefinováním hodnotových relací v globální ekonomice po post-covidové inflaci. Zvýšené náklady související s úsilím o snížení emise skleníkových plynů budou těmto primárním ekonomickým hybatelům silně sekundovat.

Problém ekonomické nerovnosti se nevyhýbá žádné společnosti, ale jeho exponenciální vývoj v posledních desetiletích (a s výhledem do budoucna) lze nejlépe ilustrovat na příkladu vyspělých post-industriálních společností disponujících dostatkem kvalitních ekonomických dat. Rozhodně však bude zcela zásadně ovlivňovat tektonické změny v sociální struktuře společnosti, v hodnotách a nákupních zvyklostech spotřebitelů. Kvůli tomuto maxi-problému nemůže být budoucnost projektována jako jakési více méně lineární prodloužení současných trendů. Ve finále může tento problém dokonce i zastavit některé současné kritické společenské aktivity, jako například postoje k řízení klimatické změny, nebo zcela předefinovat některé ekonomické modely podnikání, včetně retailingu.

Ekonomický střed společnosti se vyprazdňuje

V USA získávalo jedno procento nejbohatších Američanů v polovině sedmdesátých let minulého století cca 9 % příjmů. V současnosti získává 25 % všech příjmů. Akcelerující nerovnost v distribuci příjmů se samozřejmě odráží v celkovém vlastnictví společenského bohatství. Již zmíněné jedno procento nejbohatších Američanů dnes vlastní 40 % celkového národního bohatství, zatímco nejchudších 80 % Američanů vlastní dohromady pouze 7 %. Alarmující je zrychlující se vývoj této nerovnosti. Velká část amerických středních tříd se postupně dostává na pozici společensky chudých tříd a pomyslný sociální a ekonomický střed společnosti se pomalu, ale vytrvale vyprazdňuje.

Tento asymetrický vývoj je potvrzován i dalšími ekonomickými daty. Dluhy amerických spotřebitelů na jejich kreditních kartách meziročně vzrostly o 4,7 % a dosahují dnes již hodnoty jednoho bilionu dolarů. Aby udrželi svůj životní standard, stále více spotřebitelů žije na úkor budoucnosti. Podobný vývoj lze pozorovat i u nárůstu nesplácených hypoték či půjček na nákup automobilů. Tento vývoj je zřejmě i důvodem, proč drtivá většina Američanů (poslední průzkumy uvádějí až dvě třetiny) vyjadřuje svou nespokojenost s výsledky tzv. Bidenovy ekonomiky (Bidenomics) a uvádí, že jsou na tom dnes finančně hůře než před několika lety, zatímco makroekonomické ukazatele ekonomiky USA jsou vesměs velmi pozitivní.

Chudnoucí američtí spotřebitelé se navíc musejí každodenně vyrovnávat s nepříjemnými důsledky post-covidové inflace. Spotřebitelská inflace kumulovaně za poslední tři roky přesáhla 15 %, na americké poměry nevídaný šok, a reálné mzdy v posledních dvou letech klesaly. Snahy o řešení palčivých sociálních problémů pomocí zvýšené re-distribuce příjmů a finančních podpor vedly k dalšímu masívnímu nárůstu federálního dluhu. Ten dnes již dosahuje 35 bilionů dolarů, což reprezentuje 98 % amerického HDP. Pokud však k tomuto veřejnému federálnímu dluhu připočteme nekryté finanční závazky zdravotního programu Medicare a sociálního programu Social Security, přesáhne celková částka dluhu 164 bilionů dolarů.

Mění se „mainstream“ spotřebitelského chování

V jiných zemích mohou být tato čísla a poměry samozřejmě odlišné, ale problém akcelerující ekonomické nerovnosti a jejich důsledků není jen problémem americkým. Je problémem vpravdě celosvětovým, nevyhýbá se dnes žádné zemi a společnosti a přináší s sebou řadu složitých otázek. Zcela zásadní otázkou je bude-li tento problém určujícím hybatelem společenského a ekonomického vývoje v budoucnosti. Bude-li natolik zásadním, že bude určovat osud všech ostatních globálních problémů. Například problému klimatické změny. Nebo problému rostoucího rizika horkých válečných konfliktů. Troufám si odpovědět a předpovědět, že odpověď na tuto otázku bude bohužel „ano“.

Další významnou otázkou je, jak tento vývoj ovlivní chování spotřebitelů. Bude ekonomika budoucnosti rozdělena na jakousi ekonomiku chudých a vedle ní existující ekonomiku bohatých, které se budou dotýkat a prolínat pouze minimálně? Bude vůbec existovat nějaký nově definovaný „mainstream“, hlavní proud spotřebitelského chování a prioritních hodnot? Odpovědi na tento okruh otázek se dnes teprve hledají, ale problém vyprazdňujícího se sociálního a ekonomického středu společnosti je již dnes nepopiratelným faktem a úspěch diskontního retailingu a privátních značek jej odráží.

Luxusní segment může ohrozit hyperkonkurence

Modely byznysu jak na straně retailerů tak na straně jejich dodavatelů budou muset tento vývoj reflektovat a zásadním způsobem na něj reagovat. Lákavou se může zdát možnost soustředit se na ono jedno procento nejbohatších spotřebitelů a vyhrát na tomto luxusním segmentu trhu konkurenční boj. Ani tato strategie však nemusí přinést řešení. Zákon tržní nabídky a poptávky způsobí, že tento luxusní segment trhu bude přelidněn a důsledkem bude ostrá hyperkonkurence s fatálními důsledky pro většinu aktérů. Řeč čísel je neúprosná. V USA reprezentuje tento tržní segment zhruba 3,3 miliony spotřebitelů, zatímco spodních 80 % nejchudších Američanů reprezentuje trh s 264 miliony spotřebitelů.

Dnes zřejmě neexistují na tyto otázky jednoduché a jednoznačné odpovědi. Diskuse o budoucí strategii vlád a podniků se v kontextu tohoto vývoje často stáčejí k otázce optimální daňové struktury a většího či více efektivního přerozdělování příjmů. Jenže pokud by vlády dokázaly být více efektivní, tak by byly asi více efektivní již dnes, neboť na jejich efektivitě závisí jejich vlastní politická budoucnost. A pokud by byla uvnitř společenských elit a politické reprezentace vůle k optimalizaci daňových soustav, byly by tyto daňové soustavy již dnes optimalizovány. Toto vše se samozřejmě může v kontextu drastického vývoje změnit, ale pokud je nám historie (jakékoli formy) politické reprezentace vodítkem, tak šance na úspěch je zde mizivá.

Technologický vývoj není samospasitelný

Jedním z řešení těchto palčivých otázek může být technologický vývoj. Ve využití možností, které s sebou přináší například větší koncentrace a specializace, umělá inteligence a podobně, jsme teprve na počátku. I tento technologický vývoj však s sebou může přinést nečekané jiné problémy a komplikace, například případnou hrozbu umělé inteligence lidstvu. Kromě toho není jediný konkrétní a nevyvratitelný důvod se dnes domnívat, že budoucí technologické změny by pouze vývoj k ekonomické nerovnosti ještě více dramaticky neurychlily. Převratné technologické novinky v minulosti bohužel fungovaly přesně takto.

Nezbývá než konstatovat, že jsme si aspoň vědomi gigantického problému akcelerující ekonomické nerovnosti a že odpovědi na otázky související s projektovanou ultrachudou a superbohatou společností se teprve za pochodu hledají.