V rámci ochrany klimatu dochází u chladicího a mrazicího zařízení ke změnám především u chladiva, které musí splňovat přísné ekologické limity.
Snaha o snižování nákladů žene výrobce chladicí techniky k vývoji stále účinnějších řešení. Při chlazení tak dnes již prakticky nevzniká žádné odpadní teplo, protože je v řízeném procesu znovu využíváno pro jinou část prodejny.
Na poli průmyslového chlazení se stále hledají možnosti zvyšování účinnosti chlazení a snižování jak výrobních, tak provozních nákladů. Standardně se již dnes používají pevné termoizolační clony na mrazících a chladících přístěnných vitrínách v podobě posuvných vík nebo křídlových a posuvných dveří.
„Dalšími inovačními prvky je unifikace konstrukcí zařízení pro chlazení a mražení, popřípadě pro teplé sektory v liniích, které umožňují zlepšit prezentaci zboží a sjednotit design ve vztahu k celkové koncepci interiéru. Podstatnou částí změn v technologiích je také snižování hlučnosti a nároků na instalace, kde ke slovu přicházejí moderní kompaktní jednotky,“ popisuje Veronika Šataníková, jednatelka společnosti intaPlastic.
Využívá se rekuperace
Velké změny se nicméně odehrávají na poli chladicího média. Vzhledem k legislativním omezením převažuje dnes při návrhu chladících technologií trend použití CO2 (R744), případně HFO chladiv oproti dříve používaným HCFC/HFC chladivům. „U technologií vyráběných pro retail se jedná převážně o CO2 technologie, kdy je jednotka chlazení navržena jako transkritický booster systém. Tento systém má sice vyšší nároky na tlakovou třídu použitých komponent, ale oproti HFO chladivům nemá omezení z hlediska požárních nebezpečí. Pro zvyšování účinnosti transkritických CO2 systémů se do jednotek instalují inovativní prvky, jako třeba ejektor, nebo je využíván paralelní kompresor. V poslední době se u nových projektů objevuje hlavně propojení systému chlazení a topení při využití rekuperace odpadního tepla z procesu chlazení pro topení a ohřev TUV. Například rakouský řetězec Billa pro část nových prodejen využívá naše chladící CO2 jednotky, které jsou navrženy pro 100% využití odpadního tepla pro topení marketu v zimě,“ říká David Petrů, projektant ve společnosti Sinop CB. U toto řešení je dále možné, v případě nedostatečného množství odpadního tepla, využít i venkovní výměník a na principu tepelného čerpadla čerpat zbytek potřebného tepla ze vzduchu.
Vznikají energetické systémy
Trend komplexního řešení se zapojením dalších prvků včetně tepelného čerpadla je vidět také u další společnosti zabývající se vývojem chladicí techniky. „Společnost Viessmann uvedla v posledních letech na evropský trh integrovaný energetický systém ESyCool Green. Systém s využitím technologie tepelných čerpadel a zpětné použití získaného tepla z chladicích a mrazicích okruhů, a tím zajišťuje vytápění celého objektu. V České republice je tato technologie instalována na dvou provozních jednotkách v rámci pilotních projektů. Dosavadní výsledky měření energetické náročnosti integrovaného systému potvrzují deklarované, významné úspory energie,“ podotýká Miloš Šetka, Sales Manager firmy Fri-Service Czech, která je součástí skupiny Viessmann Group. Tepelné čerpadlo je také základem nového konceptu TRIPLEAQUA společnosti Sinop CB. „Je to nový koncept tepelného čerpadla s chladivem CO2. Jedná se o tepelné čerpadlo vzduch-voda bez čtyřcestného ventilu a s třítrubkovým zapojením na straně vody. Jako u všech transkritických systémů i zde je uvažováno kromě ohřevu vody pro topení i se ziskem horké vody – TUV. Hlavní výhodou proti standardním tepelným čerpadlům je možnost výroby tepla a chladu ve stejnou chvíli,“ vysvětluje David Petrů. Jednotky jsou prozatím uvažovány v kapacitách 50–500 kW pro topení a 40–300 kW pro chlazení.
Omezují se freony
Jak upozorňuje Hana Licková z obchodně-technického oddělení společnosti Bratři Horákové, ke změnám na poli chladicí techniky dochází postupně. Omezují se freonová chladiva, která nahrazují jednak nová chladiva s nižším GWP (global warming potential = potenciál globálního oteplování) a jednak chladiva přírodní. „To probíhá po etapách a podle zákona,“ dodává Hana Licková. „Pokud budeme hovořit za značky námi zastupovaných výrobců, je již v praxi velmi úspěšně odzkoušená technologie chlazení obslužných vitrín glykolovým chladicím systémem, který výrazně přispívá k celosvětovému programu na snížení ekologické zátěže z provozu chlazení. V současné době již přicházejí na trh a do provozu glykolovým chlazením vybavené takzvané zásuvkové chlazené přístěnné vitríny,“ přidává se Veronika Šataníková. Jako zajímavost uvádí novinku, kterou výrobce – firma Criocabin představil na letošním ročníku veletrhu EuroShop v Düsseldorfu: chladicí vitrínu Max. Ta rozšiřuje řadu standardních vitrín, ale dává zákazníkovi na výběr ze široké škály provedení, které jinak umožňuje pouze zakázková výroba. „Vitrína Max zajišťuje mnohem lepší viditelnost prezentovaného zboží pro zákazníka díky zvýšené výstavní ploše, kterou lze nastavit do dvou různých úrovní. S novým systémem osvětlení Crioled Ad Hoc lze libovolně měnit barevný tón a intenzitu, která se lépe přizpůsobí typu vystaveného zboží a v neposlední řadě nabízí také velký prostor pro techniky, který je přístupný z přední části vitríny, což zjednodušuje spojení vitrín a napojení na chlazení a údržbu.
Servis snižuje náklady
Pro správný a ekonomický chod chladících zařízení je naprosto zásadní pravidelný servis a údržba. „My našim klientům zajišťujeme možnost pravidelného servisu včetně čištění a údržby nejen základních konstrukcí a systému vedení chladiv spolu s agregáty, ale i čistění a sanitaci vitríny a odpadních systémů. Je zvláštní, že pravidelný placený servis provozovatele chlazení a obchodníky někdy zaráží a berou jej za zbytečný, avšak stejný přístup u svého automobilu považují za samozřejmý,“ podotýká Veronika Šataníková. „Údržba a pravidelný servis hraje v úsporách obrovskou roli. Zejména pravidelné čištění kondenzátorů / gas-coolerů a výparníků, zajistí provozovateli efektivní provoz celé technologie. Každý stupeň, o který se sníží výparná teplota nebo zvýší kondenzační teplota vlivem zanesení výměníků způsobí nárůst spotřeby elektrické energie o dvě až tři procenta,“ vypočítává David Petrů. Aby byl tedy provoz zařízení ekonomický, je vhodné mít naplánovaný harmonogram pravidelných půlročních servisních prohlídek se servisní firmou tak, aby zařízení běželo v optimálních podmínkách.
I likvidace musí být bezpečná
Každé zařízení jednou doslouží, případně se jeho provoz stane již nevyhovujícím a je třeba jej vyměnit a staré zařízení zlikvidovat. V případě modernizace, kdy dochází k výměně starého chladicího nábytku za nový, musí jeho provozovatel zajistit také jeho ekologickou likvidaci, což mu nařizují platné směrnice. Pokud je potřeba likvidovat menší chladící zařízení, je patrně nejlepší cestou zajistit svoz kompletního zařízení k likvidaci do sběrného místa, které je téměř v každém okresním městě, popřípadě zajistit svoz odbornou firmou, která se likvidací zabývá a která zajistí demontáž a vytřídění všech prvků, které je možné zrecyklovat. Při likvidaci chladícího zařízení se jedná až o 90 % recyklovatelných druhotných surovin, jako je kov, měď, hliník, sklo nebo kovové plechy. Jak doporučuje David Petrů, pro provozovatele je v případě pořízení nového zařízení nejvýhodnější domluvit se s odbornou realizační firmou, která v rámci výměny provede i demontáž, rozebrání a zajistí ekologickou likvidaci jednotlivých částí starého chladicího zařízení v souladu s platnou legislativou. Ta se také nejlépe postará o likvidaci nebezpečných kapalin: nemrznoucích směsí, chladiva a oleje.
Čeká se na hlasování Evropského parlamentu
Aktuálně výrobci chladicí techniky čekají na výsledky hlasování v Evropském parlamentu o návrhu Evropské komise a komise pro životní prostředí ENVI Evropského parlamentu k novele nařízení č. 517/2014 o regulaci F-plynů, které omezuje takzvaná HFC chladiva (hydrofluorokarbony nebo také hovorově freony). „Pro snížení emisí skleníkových plynů je nezbytné přejít na nová alternativní chladiva s velmi nízkým nebo žádným skleníkovým potenciálem. Nicméně aby mohl být přechod plynulý, musí být také předem jasně avizovaný. Bohužel návrhy Evropské komise i Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Evropského parlamentu na toto nehledí a ve svém důsledku splnění cíle odklonu od skleníkových plynů zkomplikují a zpomalí,“ podotýká si David Petrů. Od roku 2015 se podíl těchto látek na trhu EU snížil o 55 % a podle stávající legislativy by měl postupně klesat. „Málokterému průmyslovému odvětví se daří takto razantní odklon od používání skleníkových plynů. Bohužel právě schvalovaná novela má několik verzí a některé obsahují opatření, která jsou podle odborníků v praxi technicky a logisticky nerealizovatelná anebo nepovedou ke splnění hlavního cíle regulace, tedy ke snížení emisí skleníkových plynů,“ upozorňuje David Petrů.
Napsat komentář