Budoucnost je ve zkracování potravinových řetězců

„Dlouhodobá udržitelnost potravinových systémů je jasným trendem, současný způsob získávání potravin extrémně zatěžuje životní prostředí,“ říká Jitka Götzová, ředitelka Odboru bezpečnosti potravin na Ministerstvu zemědělství.

Zatímco mléka a obilovin produkujeme více, než jsme schopni spotřebovat (obiloviny 145 %, mléko 130 %, hovězí maso 105 %, cukr 135 %), chybí nám zelenina a ovoce, u kterých soběstačnost vychází na 25 a 30 %.

Přebytkem neoplýváme ani v případě masa – jsme schopni vyprodukovat 60 % toho, co sníme (u vepřového pod 50 %).

Co nejvíce ovlivňuje současný potravinový systém a zemědělství?

Oblast ovlivnilo několik významných faktorů. Pandemie koronaviru narušila mezinárodní obchod s potravinami, což se promítlo do cen zemědělských a potravinářských výrobků. Konflikt na Ukrajině znamená vedle narušení obchodu i obavy z nedostatku zdrojů některých potravin. Jedná se zejména o narušení trhu s obilím, kukuřicí a slunečnicovým olejem. Současně došlo k zásadnímu navýšení cen energií, pohonných hmot, nárůst cen krmiv, hnojiv a pesticidů. Zablokování ukrajinských přístavů zamezilo přístupu státům Blízkého východu a Afriky k ukrajinskému obilí. Důležité je, aby tyto oblasti nezačaly trpět nedostatkem potravin.

Naproti tomu, pozitivním faktorem je nárůst poptávky po kvalitních lokálních produktech, tedy zájem na zkracování dodavatelských řetězců a zmenšování ekologické stopy potravin. Velký tlak je také na snižování plýtvání potravinami v celé EU a omezování odpadu z obalů a využívání recyklace. Všechno má ale také svá pro a proti a například u recyklovaných materiálů v obalech potravin je nutné přihlédnout také k tomu, aby obal byl stále bezpečný a vhodný pro kontakt s potravinami. Tyto a další požadavky se odráží v politice EU a vše povede k výrazné proměně agro-potravinářského sektoru v příštích letech.

Udržitelnost v potravinářství je velmi široký pojem. Co je v tomto ohledu nejdůležitější?

V závěru letošního roku by měla Evropská komise předložit návrh právního předpisu, který bude otázky udržitelnosti potravinových systémů upravovat. Následně bude probíhat debata o jeho konkrétních parametrech. Je třeba zdůraznit, že některé cíle, které by měly přispět k udržitelnosti v zemědělství a potravinářství, nejsou vždy úplně realistické. V praxi narážíme na to, že občané velmi stojí například o snižování množství přípravků na ochranu rostlin, ale zároveň si neuvědomují, že tyto látky se používají na ochranu rostlin před škůdci a chorobami. Bohužel některé návrhy spíš vedou zemědělce k úvahám o ukončení činnosti, protože jsou ekonomicky nevýhodné. A to je dle mého názoru něco, co bychom neměli připustit, protože zároveň stojíme o lokální potraviny za rozumnou cenu. Měli bychom proto jednotlivé kroky k posílení udržitelnosti dobře zvažovat, aby se situace paradoxně pro naše zemědělce a potravináře nestala ekonomicky neudržitelnou.

Evropa dlouhodobě odmítala geneticky modifikované potraviny a krmiva. Přišel čas na změnu tohoto přístupu?

Určitě ano. Zemědělství zaznamenává, stejně jako jakékoliv jiné obory v posledních desetiletích, značný posun při aplikaci inovativních moderních technologií. To se týká i genetického inženýrství. V současné době se stále častěji využívají nové genomické techniky. Stejně jako jiné techniky genetické modifikace lze tyto inovativní techniky využít k přesnému a rychlému šlechtění rostlin odolných vůči herbicidům, škůdcům, virům, houbám, suchu, rostlin se zvýšenou tolerancí vůči zasolení půdy atd. Finální rostliny minimalizují zemědělské vstupy jako vodu, hnojiva, mechanizaci a používání pesticidů a herbicidů, a proto jejich pěstování snižuje negativní dopady zemědělství na životní prostředí. Některé produkty již byly uvedeny na trh ve třetích zemích. V současné situaci, tím mám na mysli válku na Ukrajině, dlouhotrvající sucha v Evropě, aktuální nedostatek hnojiv a snahy EU o zásadní snížení pesticidů, si EU nemůže dovolit nevyužít potenciál těchto moderních technik šlechtění.

Za jakých podmínek se nám podaří zvýšit potravinovou soběstačnost Česka?

Nesmíme zapomenout, že jsme součástí Evropské unie se společným vnitřním trhem. Využíváme proto nástroje Společné zemědělské politiky a jako člen EU dodržujeme pravidla.

Chceme jít cestou zkracování potravinových řetězců, konkrétně podpořit více menších projektů v místě produkce a současně více podpořit ty zemědělce, kteří se zapojí do šetrných způsobů hospodaření. Logicky tak vzroste množství lokálních potravin a rozšíří se jejich regionální nabídka i odbyt, za současného zkracování uhlíkové stopy.

Evropa je v produkci potravin soběstačná a je zároveň i největším vývozcem potravin na světě. Česká republika patří mezi dvanáct evropských zemí, které vlastní produkcí zvládnou uspokojit kalorické potřeby svého obyvatelstva. ČR si s produkcí potravin vystačí z 80 % a nižšího výsledku ve střední Evropě dosahuje pouze Slovensko se 71 %.

Požadavek zvýšení potravinové soběstačnosti je jedním z cílů dlouhodobé koncepce rezortu zemědělství. Ministerstvo zemědělství se dlouhodobě snaží zvýšit zpracování produkovaných zemědělských komodit na svém území, a to zejména prostřednictvím dotační podpory. Investičně podporujeme zejména citlivé sektory živočišné a rostlinné výroby – chov prasat a drůbeže na maso spolu s nosnicemi. U rostlinné výroby jsou to investice do sektorů ovoce, zeleniny, chmele a konzumních brambor, částečně také do rozšíření plochy vinic. Podpořeni jsou také ti zemědělci, kteří zpracovávají svoji produkci.

S budoucností jsou spojeny také tzv. nové potraviny. Co všechno si pod tímto pojmem můžeme představit?

Zjednodušeně lze říci, že „novými“ potravinami jsou ty, které nebyly tradičně konzumovány obyvateli EU. Protože nejsou známa nebezpečí, která jsou s jejich konzumací spojena, předchází uvedení nových potravin na trh prokázání bezpečnosti a schválení na evropské úrovni. Příkladem mohou být potraviny získané novým technologickým procesem, potraviny tradičně konzumované ve třetích zemích či potraviny s obsahem umělých nanomateriálů. Na trhu Unie můžeme najít již řadu povolených nových potravin, patří mezi ně např. chia semena, sušená dužina kávových třešní („Cascara“) či některé druhy hmyzu. Jako potravina budoucnosti bývá často označováno maso z tkáňových kultur (tzv. cultivated meat), zejména z důvodu nižší emise skleníkových plynů oproti konvenční produkci masa. V současné době je však stále předmětem výzkumu a vývoje, na případné povolení si budeme muset ještě několik let počkat.

 

Pokračování článku a mnoho dalšího naleznete v Retail News 11.2022…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.