Už zase nejsou lidi!

Média nás už zase bombardují zprávami o horkém pracovním trhu. Není možné sehnat zaměstnance, náklady na pracovní sílu rostou a prohlubují inflaci. Proč?

Někteří se domnívají, že zásadní příčinou tohoto stavu je koronavirová krize a s ní související finanční politika vlády a že strukturální poruchy na trhu jsou jejím důsledkem.

Příčin dnešního stavu je však hned několik, a i když koronavirová krize k nim nepochybně patří, není pro dnešní pracovní trh a jeho vývoj v blízké budoucnosti rozhodující. Klíčové příčiny je třeba hledat jinde.

Koronavirová krize jako multiplikátor

V době koronavirové krize byla v březnu 2020 v České republice 3% nezaměstnanost, v dubnu 2020 dokonce pouze 2,3%. Průměrná míra nezaměstnanosti v ČR za rok 2020 byla 3,5 %. V září 2021 dosáhla míra nezaměstnanosti 3,5 %. Tato jednoduchá statistika nijak nenasvědčuje tomu, že by na trhu po roce 2020 nastal náhlý hlad po pracovní síle a její nedostatek. Protikoronavirová finanční pomoc české vlády byla totiž v souladu s většinou Evropy založena na finanční pomoci podnikům, a ne malým samostatně podnikajícím subjektům a přímo postiženým občanům.

Pro srovnání: nezaměstnanost v USA v únoru 2020 byla 3,5 %, v dubnu 2020 14,8 %, v červenci 2021 5,4 % a v září pak 4,8 %. Tahle řada čísel hovoří o úplně jiné situaci na trhu práce. Také počet nových měsíčních žádostí o podporu v nezaměstnanosti klesl v USA v roce 2021 mezi prvním kvartálem a říjnem o 25 %. Zde je hlad po pracovní síle jasně vidět. Americká federální vláda totiž záchranné koronavirové finanční balíčky směřovala převážně malým a středním podnikatelům a také formou šeků nebo přímých plateb na bankovní konta občanům.

Koronavirová krize není hlavní příčinou dnešní krize pracovního trhu. Je spíše jakýmsi jejím multiplikátorem: zvětšila a zvýraznila tuto krizi asi tak, jako pod lupou vidíme mnohem větší text. Plošná pomoc vládních protikoronavirových finančních balíčků vedla třeba v USA mimo jiné k tomu, že finanční rozvahy amerických domácností jsou na tom lépe než kdykoli předtím. Díky vládní finanční pomoci byly příjmy mnohých nezaměstnaných v době krize mnohdy srovnatelné s jejich výdělky před krizí. Newyorská burza i ceny nemovitostí v roce 2021 mohutně rostou a tím také posilují finanční rozvahy domácností. Úměrně tomu klesla zřejmě chuť a nutnost znovu se po koronavirové krizi zapojit do pracovního procesu.

Závažný dopad má koronavirová krize ve všech zemích na pracovní trh v tom smyslu, že pokrizové znovunaplnění vyprázdněných skladů a distribučních sítí nyní potřebuje krátkodobě více pracovní síly, než bylo potřeba před krizí. Kdyby to však byl jediný problém dnešního pracovního trhu, tak by nestál ani za napsání tohoto článku.

Stárnutí populace globálně významných ekonomik

Mnohem závažnější příčinou dnešního nedostatku pracovních sil jsou dlouhodobé strukturální problémy pracovního trhu. Jejich společným jmenovatelem jsou negativní demografické tendence a koronavirová krize některé tyto tendence ještě výrazně prohloubila a urychlila.

První z těchto tendencí je stárnutí populace většiny velkých a globálně významných ekonomik. V USA dosahuje generace tzv. baby boomers 75 milionů z celkem 330 milionů obyvatel a koronavirová krize výrazně uspíšila jejich odchod do penze. Většina této generace chce jednoznačně odejít z pracovního procesu nejpozději ve věku 62 let a mnozí ještě dříve. Díky finanční konjunktuře na newyorské burze na to dnes mají i prostředky: 754 tisíc těchto domácností mělo ve druhém kvartále roku 2021 na svých účtech soukromého penzijního připojištění naspořeno více než 1 milion dolarů. Již v prvním kvartále tohoto roku odešlo do penze více než 30 milionů “baby boomers” a americká média pro tento proces začínají razit termín “Great Resignation”, po vzoru “Great Depression” z počátku 30. let 20. století.

Stárnutí populace však není pouze americký problém. Podíl lidí starších 65 let na celkové populaci činí v USA 16 %, ale i v Číně je tento podíl dnes už 12 %, v Rusku 14,6 %, v Německu 21 % a v Japonsku dokonce 28 %. A stárnutí populace v těchto z globálního hlediska významných ekonomikách se bude v blízké budoucnosti ještě prohlubovat. Seriózní prognózy předpokládají tento podíl v Japonsku v roce 2040 ve výši 43 % při předpokládané délce života 86 let. Česká republika není žádnou výjimkou: v roce 2014 byl podíl osob starších 65 let na celkové populaci 17,8 %, v roce 2020 už 20,1 %.

Pro srovnání: tento podíl je například v Egyptě 3,9 %, v Nigérii 2,7 %, v Indonésii 5,6 % a v Malajsii 6,4 %. Lze očekávat, že tyto země začnou po zlepšení transparentnosti podmínek a právního řádu zaznamenávat příliv zahraničních investic.

Nízká porodnost

Druhou kritickou negativní tendencí je setrvalé snižování porodnosti u většiny globálně významných a velkých ekonomik. Tak například v USA byla míra porodnosti v roce 1964 dvacet nově narozených na 1 000 obyvatel, v roce 1990 to bylo 15,5, v roce 2000 už jen 14,2 a v roce 2021 doposud pouze 12. V Německu je míra porodnosti na 1 000 obyvatel kolem devíti a v Japonsku dokonce pouze něco málo přes sedm. Světlou výjimku mezi těmito zeměmi představuje Izrael s mírou porodnosti 19,5.

Přirozený přírůstek obyvatelstva nestačí početně nahradit stárnoucí populaci odcházející teď (a díky koronavirové krizi mnohdy dříve, než se očekávalo) do důchodu. A to mluvíme pouze o kvantitativním nahrazení pracovní síly mizející z trhu práce. Nahrazení do penze odcházejících dovedností a znalostí je ještě mnohem větší problém.

Ani zde není Česká republika žádnou výjimkou. V roce 2020 sice zaznamenala čistý přírůstek obyvatelstva o zhruba 8 tisíc osob, ale pouze díky stěhování ze zahraničí. Počet zemřelých byl o 20 tisíc vyšší, než počet nově narozených dětí. Podobná demografická situace byla v Čechách naposledy ve 2. polovině 20. století.