Přechodná inflace nebo cesta do pekel?

V žádné ekonomice nikdy neexistoval a neexistuje „oběd zadarmo“. Zvyšují se náklady nejen na pracovní sílu, ale i na dopravu, energie a služby.

Protikoronavirová opatření, zvláště uzavření celých subsegmentů a sektorů ekonomik, měla dominový charakter, protože byla zaváděna v různých zemích a regionech v nestejnou dobu, což problém zpřetrhaných dodavatelských řetězců exponenciálně prohloubilo a dnes jsme svědky jakési nabalující se globální ekonomické sněhové koule.

Nedomyšlená protikoronavirová opatření škrtící globální ekonomiku a bezprecedentně rostoucí dluhové „bubliny“ uvnitř významných trhů jsou příčinou dnešních zpřetrhaných dodavatelských řetězců a akcelerující inflace. Cena ropy se drží nad 70 dolary za barel, přepravní kontejnery se hromadí na jedné straně oceánu a nedostávají na druhé, chybí pracovní síla všeho druhu a segmenty dopravy a služeb nestačí držet krok se zvýšenou poptávkou. Jde o přechodný problém nebo o vážnou strukturální a finanční krizi, která může mít pro globální zásobování a ceny vážné důsledky na delší dobu?

V týdnu od 19. do 25. září čekalo na vykládku před vjezdem do dvou kalifornských přístavů, Los Angeles a Long Beach, šedesát až sedmdesát zaoceánských kontejnerových lodí. To je dvakrát více než v měsíci srpnu. Těmito dvěma přístavy na západním pobřeží USA přitom prochází zhruba 30 % všeho zboží dováženého do USA z Asie a objem tohoto zboží vzrostl oproti konci léta roku 2020 o 32 %. Příčinou tohoto stavu však není kapacita přístavů, ale naprostý nedostatek řidičů kamionů pro odvoz vyloženého zboží.

A to i přesto, že nezaměstnanost v USA už rok trvale klesá. V srpnu 2020 byla 8,2 %, v srpnu tohoto roku již jen 5,2 %. Problémem je však strukturální nedostatek pracovní síly především v sektoru služeb, který byl nejvíce postižen nedomyšlenými a nelogickými protikoronavirovými opatřeními.

Situaci ještě navíc zhoršily kroky vlád všech významných světových ekonomik, které na koronavirovou krizi reagovaly v podstatě velmi jednoduše, a to rozdáváním peněz na dluh budoucnosti. Jiné řešení nebylo v době uzavřených sektorů ekonomiky politicky průchodné a hlasy volající po soužití s koronavirem, a ne po boji proti němu byly a jsou umlčovány. Tak bylo jen v USA v roce 2020 narychlo schváleno několik federálních programů pomoci pro období koronavirové ekonomiky, jako například Pandemic Unemployment Assistance a Pandemic Emergency Unemployment Compensation. Tyto americké programy skončily 5. září 2021, a to včetně mimořádného týdenního příspěvku 300 dolarů navíc k běžné podpoře v nezaměstnanosti a mimořádného týdenního příspěvku 100 dolarů pro osoby samostatně výdělečně činné. Přesto se i na konci září pracovní síly nedostává a pracovní trh je horký brambor v ústech amerických zaměstnavatelů.

Nedostatek prakticky všeho

V žádné ekonomice však nikdy neexistoval a neexistuje „oběd zadarmo“. Výsledky tohoto finančně hazardního a děsivého přístupu pod vlajkou boje proti koronaviru má globální ekonomika dnes na talíři. Nedostává se v podstatě téměř všeho a ceny rostou tempem nevídaným od stagflace konce sedmdesátých let minulého století. Zvyšují se náklady nejen na pracovní sílu, ale i na dopravu, energie a služby. Ocelové kontejnery na přepravu zboží jsou extrémně drahé a neuvěřitelně nedostatkové zboží. V celé globální ekonomice se nedostává tak různých druhů zboží jako jsou elektronické čipy, chemikálie, výrobky z papíru. Američtí výrobci a dodavatelé potravinářských škrobů zavedli pro své zákazníky přídělový systém.

Regály amerických supermarketů jsou dnes v mnoha kategoriích zboží poloprázdné a fastfoodové řetězce se na reklamních tabulích omlouvají svým zákazníkům za uzavřené provozovny, protože nemohou sehnat potřebnou pracovní sílu. Americký cash & carry řetězec Costco si na dobu jednoho roku pronajal tři zaoceánské lodě pro kontejnerovou přepravu mezi Asií a Severní Amerikou a zavedl prodej toaletního papíru na příděl.

Rostoucí inflace napříč globálním světem

Samostatnou kapitolou je v této nedostatkové globální ekonomice rostoucí inflace. Tak třeba pouze namátkou: výrobní ceny jedlých olejů a proteinů se v USA zvýšily o více než 20 %, ceny potravinářských škrobů a potravinářských chemikálií o více než 10 %, ceny přírodních sýrů a papírových přepravních kartonů o téměř 10 %. Část ekonomů a investorů považuje tento inflační vývoj pouze za důsledek koronavirové krize a razí pro něj termín „dočasná inflace“, tj. inflace která zmizí poté, co se globální ekonomika po koronavirové krizi opět stabilizuje. Problémem však je, že tato vysoká inflace zasahuje i regiony, které byly donedávna ohrožovány spíše deflací, a také prohlubuje nevídaný růst cen v těch sektorech ekonomiky, které již před koronavirem vykazovaly známky přehřáté inflace a charakter „finanční bubliny“, jako například trh rezidenčních nemovitostí.

Harmonizovaný Index spotřebitelských cen (HICP) uvádí, že po červencové inflaci 2,2 % dosáhla inflace v eurozóně v srpnu 3 % a ceny energií se meziročně zvýšily dokonce o 15,4 %. Do roku 2020 přitom eurozóna měla problém spíše s deflací, nikoli s inflací. Index cen výrobců v Číně (PPI) roste v roce 2021 nejrychleji za posledních více než 12 let. V dubnu byl ještě 6,8 %, ale v květnu již 9 % a v srpnu 9,5 % oproti stejným měsícům roku 2020. Tento růst výrobních cen se zatím ještě plně nepromítl do růstu spotřebitelských cen na čínském trhu. Ty byly v květnu 1,3 % nad květnem 2020 a v srpnu 0,8 % nad srpnem 2020. Rozdíl mezi cenami výrobců a spotřebitelskými cenami jde na úkor klesajících marží výrobců, což pak prohlubuje krizi v celém dodavatelském řetězci.

Snad největší přehřátou inflační bublinou je v globálním měřítku dnes trh rezidenčních nemovitostí. Ceny domů a bytů vyletěly vzhůru snad na všech trzích a tento vývoj je samozřejmě živnou půdou pro spekulace a developerské projekty počítající i nadále s rostoucí vysokou inflací. V Číně tvoří trh nemovitostí zhruba 30 % HDP a strukturální a finanční krizi nevídaného dosahu může odstartovat třeba neschopnost jednoho z největších developerů, na Kajmanských ostrovech registrované společnosti Evergrande, plnit své finanční závazky vůči věřitelům. Evergrande je dnes srovnávána s americkou investiční bankou Lehman Brothers, jejíž pád stál na počátku hluboké globální finanční krize let 2008–2010.