Má se za to, že rum pochází ze starověké Indie a Číny, kde se z cukrové třtiny vyráběly alkoholické nápoje podobné rumu.
Rum je alkoholický nápoj vyráběný z cukrové třtiny, přesněji z melasy neboli šťávy z cukrové třtiny, která se nechá fermentovat a poté se destiluje. Vytváří se tím čistý bílý destilát, který se poté uloží do dubových sudů, kde zraje.
Historie rumu v dnešní podobě je spojena se zavedením pěstování cukrové třtiny v Karibiku. První sazenice cukrové třtiny byly vysazeny na ostrově Hispaniola, dnes Dominikánská republika.
Odtud se dostala na všechny Španěly ovládané ostrovy. Otroci pracující na plantážích zjistili, že melasa, vedlejší produkt rafinace třtinového cukru, se kvašením přeměňuje na alkohol, a začali vyrábět třtinové víno. Za rodiště rumu je pak považován ostrov Barbados, protože společně s Jamajkou byli prvními vývozci rumu do světa.
Destilace fermentované třtiny a výroba rumu v Karibiku pravděpodobně probíhá od roku 1570. V té samé době se objevují zmínky o rumu i v Brazílii.
Obliba rumu se z Karibiku rychle rozšířila i do severní Ameriky. První likérka vyrábějící rum v USA byla založena roku 1664 na ostrově Long Island. O tři roky později byla otevřena další likérka v Bostonu. Brzy se výroba rumu stala největším a nejúspěšnějším odvětvím průmyslu v Nové Anglii.
V 18. století byl novoanglický rum ceněn více než rum karibský. Dokonce se často rum používal jako platidlo. Rum byl tak oblíbený, že před válkou o nezávislost v Americe vycházela roční spotřeba rumu na každou osobu 13,5 l za rok.
S rostoucí spotřebou cukru a melasy bylo nutné rozšiřovat plantáže s cukrovou třtinou a za tímto účelem bylo potřeba do kolonií dostat levnou pracovní sílu. Z tohoto důvodu vznikl tzv. trojúhelníkový obchod. Vypěstovaná cukrová třtina a bavlna mířila do amerických kolonií, kde se z ní zpracoval rum, cukr a látky, část zboží se odesílalo do Afriky a měnilo se zde za otroky, kteří směřovali na plantáže do Karibiku a jižních kolonií. Jeden otrok měl cenu kolem 20 litrů rumu a kousku látky. Na tomto obchodě se ovšem Velká Británie cítila ošizena a požadovala část zisků, i to přispělo později k americkému boji za nezávislost. I po válce za nezávislost zůstal rum v Americe velice oblíben, běžně se užíval při volbách jako určitá forma úplatku voličům, kdy kandidáti rozdávali rum či navštěvovali lidi v hospodách a zvali je na rum. Až britské restrikce na dovoz cukru z Karibiku a stoupající obliba whisky ukončila vítězné období rumu v USA.
Rum je spojován s námořníky a piráty
Asociace mezi piráty a rumem podpořila hlavně literární díla, ve kterých byli piráti často popisování jako drsní muži popíjející jedině rum. Nicméně spojitost rumu a námořnictví není vůbec náhodná. V roce 1665 se Britské královské námořnictvo zmocnilo ostrova Jamajka, kde byly téměř neomezené zásoby domácky vyráběného rumu, tehdy se začal rum rozlévat námořníkům na bázi denního přídělu, tzv. tot. Z počátku se podával čistý, případně s citrusovou šťávou, to však způsobovalo, že většina námořníku byla ve službě opilá, a tudíž neplnila svoji službu řádně. V roce 1740 admirál Edward Vernon rozhodl, že se bude rum výrazně ředit vodou, tento ředěný rum nazvali námořníci grog. Říká se, že to bylo na základě jména admirálova kabátu grogram, ale termín grog nejspíše již dávno předtím užívali ve východní Indii. Tyto rumové dávky přetrvali až do 31. 7. 1970, kdy byly definitivně zakázaný. Ale dodnes zůstává v Britském námořnictví rozkaz „splice the mainbrace“, který může vydat jenom král nebo královna, člen královské rodiny a ve výjimečných případech Admirál. Tento rozkaz znamená, že se námořníkům naleje sklenka na počest královské svatby, narozenin, či jiného svátku.
Výroba rumu
Postup výroby není zcela jednotný a často se liší podle lokality původu. Nejčastěji je základní surovinou k výrobě rumu melasa, ale používá se i šťáva z cukrové třtiny. K této základní ingredienci se přidá voda a kvasnice, které spustí proces fermentace. Nejčastěji se užívá specifický druhy kvasnic, které zaručí vždy obdobnou chuť. Poté následuje destilace, opět jsou zde různé způsoby destilace a každá je něčím specifická a daný postup se odrazí na chuti rumu. Po destilaci musí rum dozrát. Většina státu vyžaduje, aby rum zrál alespoň jeden rok. Nejčastěji se používají k zrání dřevěné sudy, často použité po burbonu, nebo brandy, ale lze použít i sudy z kovu. V dřevěných sudech rum dostává svou typickou zlatou barvu. V kovových sudech zůstává rum bezbarvý. Tak zvaný „andělský podíl“, je podíl, který se v průběhu zrání odpaří. Činí až 10 %. Po dozrání se většinou rum míchá tak, aby se z několika druhů vytvořila zajímavější kombinace chuti a vůně. Těch je u rumu známo 550. Některé světlé rumy se ještě filtrují, naopak tmavé či spiced rumy jsou obohaceny karamelem, či kořením.
Napsat komentář