Přežvykováním se zajišťuje hygiena dutiny ústní, zpevňují dásně a zároveň se zvyšuje soustředěnost. Zároveň uvolňuje napětí v běžných každodenních situacích vyvolávajících neklid a nervozitu.

Se žvýkačkami je neodmyslitelně spojeno jméno Williama Wrigleyho juniora, který na jaře roku 1891 přišel do Chicaga, kde se pustil do dobývání „žvýkacího“ trhu. O dva roky později spatřily světlo světa značky Wrigley’s Spearmint a Wrigley’s Juicy Fruit, které se v téměř nezměněné podobě prodávají dodnes.

Z archeologických pramenů se dozvíme, že otisky zubů nalezené na březové kůře a březové pryskyřici pocházejí z období neolitu (mladší době kamenné) kvůli jejím blahodárným účinkům jako lék na zanícené dásně či bolavé zuby (obsažený fenol má antiseptické vlastnosti a sladkou chut dodává xylitol). Nejstarší důkaz o používání žvýkačky našli archeologové při vykopávkách 9 000 let starého sídla na jihu Švédska. Z jiných údajů vyplývá, že nejstarší žvýkačky se datují do sejného období do oblasti dnešního Turecka. Další zmínky jsou z doby antické, kdy Řekové žmoulali v ústech pryskyřici získávanou z kůry keře Pistacia lentiscus (mastixovou gumu). Indiáni ve Střední Americe před více než tisíci lety přežvykovali šťávu z gumovníku nebo pryskyřici ze smrku nebo borovice.

Rici s příchutěmi nektar a růže

V roce 1906 poslal Adolph Glaser z Prahy svého důvěrníka do Ameriky, kde již byla výroba žvýkací gumy v plném proudu. Tento pán přímo špionážním způsobem vyzvěděl její způsob výroby. Podle tohoto způsobu výroby začal pan Glaser již v roce 1910 tuto novinku vyrábět, a to pod názvem Rici s příchutěmi nektar a růže. Žvýkačka obalovaná v cukrové moučce se zprvu skládala do plechových krabiček nebalená. Bylo to opravdu něco nového a zpočátku byl odbyt velký, guma se dodávala do celého tehdejšího Rakouska-Uherska. Po 2. světové válce bylo zakázáno u nás vyrábět žvýkačku údajně z hygienických důvodů. V roce 1956 ministerstvo zdravotnictví výrobu opět povolilo, aby zabránilo nelegálnímu obchodu s tímto výrobkem.

V osmdesátých a devadesátých letech minulého století na našem území pracovala celá řada zmodernizovaných a specializovaných závodů na výrobu žvýkaček, např. Velim, Figaro, Lipo. Jejich produkce plně pokrývala domácí trh. Například roční výroba žvýkaček Pedro se pohybovala v rozmezí 800 – 900 tun a plátkových žvýkaček v rozmezí 400 – 500 tun ročně. V závodě Velim se ročně vyrábělo 1200 – 1400 tun žvýkaček, podle požadavku vnitřního trhu.

A jaká je současnost?

Za poslední roky prodělaly žvýkačky zcela zásadní vývoj. Ústní dutina a mechanismus žvýkání totiž umožňuje přirozený a rychlý vstup požadované látky do krevního oběhu, např. antioxidanty, minerály, vitamíny a další látky.

Žvýkačky můžeme rozdělit podle použitých složek nebo na jednotlivé generace.

1. Klasické:

• Jednoduché nehygienické žvýkačky (I. generace):

Výroba těchto žvýkaček byla postupně omezována. Tyto žvýkačky pomáhaly mechanicky odstranit zubní plak vytvářející živnou půdu pro bakterie způsobující zubní kaz, ale obsahovaly sacharidy (cukry), které činnost těchto nežádoucích bakterií podporovaly.

• Žvýkačky hygienické (II. generace):

Cukr je nahrazen náhradními sladidly. Bez negativních vedlejších účinků pomáhají mechanicky očistit zuby od plaku a mají výrazný dezodorační efekt.

• Žvýkačky profylaktické (III. a IV. generace):

Mají dobré ochranné vlastnosti proti kazu, čistící a dezodorační efekt, neutralizují kyseliny v ústní dutině a tím upravují pH ústní tekutiny. Mají podstatně složitější strukturu, obsahují několik náhražek cukru a aditiv. V případě použití účinných látek důležitých pro lidský organismus mluvíme o tzv. funkčních žvýkačkách. Funkční žvýkačky se dále dělí na: energetické, antistresové, spalovače tuků aj.

2. Přírodní typy žvýkaček:

Na světě existují různé typy žvýkaček přírodního původu. Tyto speciality jsou vyráběné z přírodních gum. Jsou to např.:

sorva gum – vařená klovatina druhů rodu Couma (např. Couma macrocarpa, C. rigida, C. utilis) pěstovaných v Jižní Americe;

jelutong či djelutong – vařená klovatina s přídavkem kyseliny z dyery Dyera costulata pocházející z jihovýchodní Asie;

coquirana – z klovatiny druhu Ecclinusa balata z povodí Amazonky, která koaguluje na vzduchu;

massaranduba – z klovatiny druhu Manilkara elata, přirozeně rostoucího na východě Brazílie.

V současnosti jsou žvýkačky populární zejména mezi mládeží a vyrábějí se v celé řadě chutí od mentolové, pepermintové, s příchutí ovoce a mnoho dalších. Mezi speciální žvýkačky patří nikotinové žvýkačky, uvolňující nikotin do organismu, což by mělo pomáhat odvykání kouření.

První předchůdci funkčních žvýkaček se objevily v Japonsku, kde je žvýkání tradičním zvykem zejména u starší generace. Pravděpodobně prvním funkčním aditivem byl extrakt chilli, jež je přírodním doplňkem napomáhající hubnutí.

A jak je to se spotřebou?

V současné době se každoročně vyrobí 1 bilion 740 miliard žvýkaček ročně. Průměrný člověk jich pak za rok vyžvýká zhruba 280 kusů. Největší žvýkačková bublina, která kdy byla nafouknuta měřila v obvodu 58,5 cm.

Společnosti Wrigley’s patří přes devadesát procent tuzemského trhu.

Ke špičkám ve spotřebě žvýkaček patří severní Amerika a státy západní Evropy, kde se roční spotřeba blíží 200 kusům na osobu. Češi jsou na třetím místě ve žvýkání žvýkaček mezi národy východní a střední Evropy. Každý Čech jich loni vyžvýkal v průměru 128. Slovinci ročně vyžvýkají v průměru 167 žvýkaček, Chorvaté 160. Slovensko se umístilo na šestém místě se 110 žvýkačkami. Poslední příčka patří Litvě se 66 kusy za rok. Ze zemí západní Evropy žvýkají nejvíce Švýcaři, kteří ročně spotřebují v průměru 186 kousků. Na druhém místě skončili Irové se 173 kusy. Na posledním místě se umístili Němci se spotřebou 112 žvýkaček.

Přestože se stále rozšiřuje škála chutí nabízených žvýkaček, zůstávají Češi spíše konzervativní a dlouhodobě největší oblibě se u nich těší zejména různé varianty mátové příchutě. Na jihu Evropy mají lidé v oblibě žvýkačky s příchutí tropického ovoce. V severní Americe je oblíbena také skořicová či lékořicová příchuť.

Současný globální trh s malými výkyvy neustále roste. Za posledních pět let vzrostla spotřeba klasických žvýkaček o 5 %. Spotřeba funkčních žvýkaček vzrostla o 8 %. Na celkovém trhu se jedná o 15 %.

A jaké je složení?

Základem je polyisobutylen, případně i jiné kaučuky s vysokou pružností a tažností, tzv. „gumová“ hmota. Nedílnou součástí žvýkaček jsou aditiva. Konkrétně barviva, aromatizující látky, cukry nebo náhradní sladidla, syntetické příchutě, konzervanty, antioxidanty a celá řada dalších chemických látek. Vzhledem k tomu, že klasické žvýkačky obsahují celou řadu „Eček“ bezpečnost žvýkaček podobně jako dalšího potravinářského zboží sleduje v Evropské unii specializovaný úřad EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin), které jednotlivé používané suroviny zkoumá a stanovuje, zda a případně kolik jich lze použít.

Mezi nejsledovanější látky patří BHA a BHT. Butylhydroxyanisol je syntetický antioxidant používaný v potravinářském a kosmetickém průmyslu. Spotřebitelé ho obvykle najdou na žvýkačkách pod kódem E 320, slouží jako syntetický antioxidant, konzervační činidlo, stabilizátor nebo dochucovadlo. Pro podobné vlastnosti jsou obě látky mnohdy kombinovány. Spotřebitelé najdou BHT pod kódem E321.

Mezi další problematické složky patří náhradní sladila aspartam (E 951), acesulfam K (E 950) a sukralóza (E 955). Sukralóza je chlorovaný řepný cukr. Tato sloučenina se v přírodě nevyskytuje a lidské tělo ji nedokáže rozložit. Nicméně, asi 15 % sukralózy obsažené ve žvýkačce v těle zůstává. Některé studie poukazují na to, že sukralóza ničí užitečné střevní bakterie a zvyšuje střevní pH. Žvýkačky dále obsahují různé příchutě, zvlhčující látky, bělidla, konzervanty a další.

 

Pokračování článku a mnoho dalšího naleznete v Retail News 9.2021…