Etiketa často má na spotřebitele i psychologický dopad, který rovněž pomáhá v rozhodování o koupi.
Etikety patří neodmyslitelně ke světu jak obalů, tak logistiky. I když na rozdíl od obalu neplní primární ochranně manipulační funkci, patří k prostředkům, které nesou povinná i nepovinná označování a sekundárně komunikují prodávaný produkt.
Jedna z nejdůležitějších funkcí, které současné spotřebitelské etikety plní, je funkce informační. Na základě této funkce je etiketa nositelem jak povinných, tak i doplňujících nepovinných údajů.
Oba typy údajů, kde ty povinné jsou stanoveny řadou zákonů, vyhlášek a nařízení, vycházejících z české i EU legislativy, mají ve formě sdělení hned několik obdobných standardů. Ty se netýkají jen provedení, tedy čitelnosti písma či srozumitelnosti jazyka, ale především musí ctít pravidlo „Neklamání spotřebitele“, jinými slovy charakteristiky, složení, účinky či vlastnosti produktu nesmí svým popisem uvádět nakupujícího v omyl.
Seznam povinných údajů na etiketě či obalu u potravin vychází z Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. K obecně platným charakteristikám, které jsou dány řadou sjednocujících standardů, patří především platný název prodávaného produktu, jméno výrobce/prodejce či distributora, množství či objem potraviny, informace o složení, včetně přídatných látek, případně i úpravě potraviny. Důležitým parametrem je u potravin i datum spotřeby či minimální trvanlivosti. Od roku 2016 se na etiketách uvádějí i výživové parametry (s řadou výjimek, pod které spadají např. čerstvé ovoce, zelenina, nebalené potraviny, produkty některých malovýrobců atd.).
Ani v případě složení nesmí docházet k dvojsmyslně chápanému podání informace. Například ještě před pár lety bylo možné označovat řadu oblíbených nápojů jako 100% juice. V současnosti je podle platné legislativy možné použít toto označení jen u ovocných či zeleninových šťáv, nikoli koncentrátů. V souvislosti s nealko nápoji je další zajímavostí, že na rozdíl od nedávné minulosti, lze sice i teď na etiketě použít ilustrativní grafiku, ale v případě, že je majoritním grafickým prvkem např. určitý druh ovoce, je potřeba ve značení uvést jeho množství, opět, aby spotřebitel nebyl uveden v omyl, byť jen podprahovým grafickým sdělením.
Informace na etiketě pomáhají ke správnému výběru vína
Víno patří, vedle piva, k nejoblíbenějším nápojům jak českých, tak evropských spotřebitelů. I když je možné ho spojovat s řadou obalů (nápojové kartony, Bag In Box, PET, plech), konzervativním synonymem pro tento produkt je skleněná láhev s nezbytnou etiketou. Vinné etikety patří i z grafického hlediska k velmi zajímavým. A setkat se lze u těchto produktů i s velmi protichůdnými designovými řešeními. Vedle klasických papírových etiket i s etiketami samolepícími, shrink sleeve apod. A opět vedle jednoduchých jednobarevných potisků v podobě pérové grafiky až k několikabarevným fotorealistickým designům.
Grafický design je subjektivní záležitostí, co však mají etikety společné, je systém informací o produktu, které se řídí novými právními předpisy. Samotný systém zkratek a značení, pokud se v něm spotřebitel zorientuje, mu napomáhá co nejlépe specifikovat produkt, který se rozhoduje koupit. Bez zabíhání do větších podrobností, vína jsou obecně charakterizována buď germánským způsobem, který porovnává vína podle vyzrálosti hroznů ve vinohradu a zatřídění pak určuje množství cukru ve vylisovaném moštu (kategorie CHZO/Chráněné zeměpisné označení či nadřazené CHOP/Chráněné označení původu či vína bez CHZO, CHPO), nebo románským způsobem, kde se klade důraz na původ hroznů a zatřídění určuje apelace pro daný region (označení Víno Originální Certifikace – VOC nebo V.O.C). Zatímco vína bez CHP i CHZO, i když s uvedením ročníku, odrůdy, množství alkoholu, objemu, producentem i šarží, mohou na etiketě uvádět např. vyrobeno v ČR, z hroznů sklizených v Maďarsku, u kategorizovaných vín, hraje vysledovatelnost produktu vyšší roli, a to se promítá i do označení na etiketě (vinařská oblast, podoblast, obec, trať atd.). U všech typů vín lze na etiketě nalézt označení o obsahu oxidu siřičitého.
Nutričním štítkem za lepší zdraví populace
I když se většina Evropy ponořila na jaře do koronavirové karantény, přesto se v reálném i online světě řešila řada zásadních problémů. K nim patří i aktivita z konce letošního dubna, kdy cca 40 různých organizací z celého spektra (potravináři, obchodníci, akademici i skupiny spotřebitelů) začalo požadovat, aby se nutriční štítek Nutri-Score stal v EU povinným. Počty zákazníků, které oceňují označení Nutri-Score, podle výzkumu, který dosud probíhal ve více než 15 zemích, navíc v poslední době stále rostou. Výsledky ukazují, že Nutri-Score je jedním z nejoptimálnějších typů značení, které spotřebitelům pomáhá při výběru potravin. Této iniciativě, v podobě zaslaného společného dopisu Evropské komisi, je ostatně nakloněna i ČR.
Ukazuje se, že Nutri-Score hraje velkou roli při rozhodování o zdravějším výběru potravin, což v západním světě ohroženém civilizačními chorobami, kde je na jednom z předních míst obezita, hraje velmi důležitou roli. Podle řady průzkumů spotřebitelé uvádí, že Nutri-Score, pomáhá porovnat potraviny a umožnit tak zdravější rozhodnutí o koupi produktu. Nutri-Score může být součástí obalu, ale stále častěji právě i etikety. Jedná se o barevně odlišený systém, který klasifikuje jídlo a pití podle jejich nutričního profilu. Dává skóre od A (optimální – pro organismus nejzdravější složení), až po E (nejméně zdravá volba potraviny). Jednoduchý formát Nutri-Score pomáhá lidem dělat intuitivní výběr jídel na první pohled. K velkým podporovatelům iniciativy patří společnost Nestlé. Ta v současnosti používá Nutri-Score v osmi zemích po celé Evropě (Rakousko, Belgie, Francie, Německo, Lucembursko, Portugalsko, Španělsko a Švýcarsko) a na další se připravuje.
Napsat komentář