Bylo, nebylo. Věřte, nevěřte…

To se zase pár lidí jednou hluboce zamyslelo a nějakým prapodivným způsobem došlo k závěru, že se v regálech tuzemských obchodů nachází málo českých výrobků. Takže aby nastala náprava, řekli si, že bude dobré, aby zastoupení potravin rostlo pravidelně každý rok až někam k 85 procentům v roce 2027. I komunisté kdysi plánovali pouze v pětiletkách, ale nechť.

Mnohem horší ale je, že tento absurdní nápad – abych byl přesný, tak novela zákona o potravinách a tabákových výrobcích – může způsobit závažné komplikace. V této souvislosti totiž hrozí zdražení potravin a k tomu i zásadní omezení nabídky zákazníkům.

V situaci, kdy je Česká republika v řadě klíčových potravin soběstačná ani ne z 50 procent, jsou návrhy podobného typu až nebezpečné. Mnoho produktů tak zákazník na pultech prostě nesežene a za ty, co zůstanou, zaplatí pochopitelně víc. Zdá se mi, že se někomu zastesklo po době před listopadem 1989. Obchodníci se do těchto časů ale rozhodně vracet nechtějí a jsem si zcela jistý, že jejich zákazníci také ne.

Opravdu by mě zajímalo, jak předkladatelé domysleli namátkou fakt, že třeba takové dětské příkrmy nebo bezlepkové či dia potraviny se u nás vyrábějí skutečně ve skrovném množství, takže budou muset z pultů zmizet. To by tedy znamenalo vzít kojencům a diabetikům výrobky, které potřebují k životu. V této nepovedené taškařici bohužel spatřuji jednostranný lobbistický nátlak, jenž prospívá pouze úzké skupině zemědělských podnikatelů, ale českým zákazníkům naopak výrazně uškodí.

Skončí odér olomouckých tvarůžků?

Veškeré plodiny – namátkou rýže, mnohé luštěniny, káva, kakao, čokoláda či koření –, které u nás nelze pěstovat a které jsou nedílnou součástí finálních produktů, budou mít totiž vliv na požadované procento. Pokud by tento paskvil začal platit, tak by z nabídky obchodů zmizelo třeba až 80 % uzenin. Výrobci totiž nejsou schopni garantovat po celý rok potřebné procento surovin z domácí produkce, takže naprostá většina uzenin tuzemských výrobců nebude splňovat požadavky na českou potravinu. Zajímá někoho, že v nabídce mnoha českých velkých potravinářských firem není aktuálně ani jeden produkt, který splňuje definici „české potraviny“ podle zákona. I tak typický český výrobek, jako jsou olomoucké tvarůžky, obsahuje dnes německý tvaroh, a není tedy českou potravinou.

Co dělat? Stačilo by vzít rozum do hrsti a přestat vymýšlet nesmysly. Je zapotřebí si uvědomit, že většina uzenin na pultech českých obchodů nesplňuje požadavky na označení česká potravina, a to včetně třeba těch s logem pána s párkem v ústech. Jsou totiž vyráběné z masa dováženého ze zahraničí. Podobných příkladů existuje samozřejmě spousta. Těstoviny, rýže, káva, cukrovinky, vína, čerstvé ryby, sýry a mnoho dalších výrobků by musely být drasticky redukovány. Nedovedu si představit, že tohle by český zákazník akceptoval. Hrozí následky, které si zatím možná nedokážeme ani představit. Návrh navíc odporuje pravidlům vnitřního trhu Evropské unie.

Nutnost mít přístup k potravinám z maximálního počtu zdrojů prokázala i doznívající koronavirová krize. Nákupní paniku a raketový nárůst poptávky dokázaly obchodní řetězce pokrýt právě díky tomu, že mají navázané vztahy s maximálním počtem dodavatelů, přičemž výpadek jednoho dokážou nahradit dalšími. Dostupnost českých potravin je proto nutné řešit systémově, žádný zákon totiž občany nasytit nedokáže. To může pouze efektivně fungující zemědělství, potravinářství a retail.

 

Pokračování článku a mnoho dalšího naleznete v Retail News 05.2020…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.