Čím více propojíme naše zájmy, o to úspěšnější budeme. Nejen jako firma nebo jako stát, ale i jako celý blok.
A. Trendy trhu: Zrození nového retailu. „Tempora mutantur et nos mutamur in illis“ neboli „Časy se mění a my se měníme s nimi (v nich)“. Tak zní jedno z okřídlených latinských přísloví. S tímto moudrem starých Římanů nelze než souhlasit.
Není to tak dávno, kdy jednotlivé ekosystémy – například zemědělský, potravinářský, obchodnický nebo zákaznický – fungovaly v prostředí, které definoval stát. Tyto systémy byly autonomní a na ty další pohlížely buď jako na zdroje příjmů a výhod, nebo naopak s přirozenou nedůvěrou.
Tato doba nicméně končí. Relativně jednoduchý a přehledný trh nedávné minulosti se nám před očima mění na strukturu s mnoha kanály toku zboží, s doposud nevídanými body dotyku mezi obchodníky, dodavateli a spotřebiteli a s novými výzvami, jak to všechno celé řídit nebo alespoň usměrňovat. Složitý ekosystém spotřebitelů, firem, platforem a institucí přináší určité riziko, že se v něm někteří, na změnu nepřipravení hráči přestanou orientovat, ale na druhou stranu množství šancí pro ty, kdo se nebojí hledat v dynamicky se proměňujícím ekosystému nové příležitosti a formy spolupráce vhodné pro všechny zúčastněné.
Pochopili jsme, že čím více propojíme naše zájmy, o to úspěšnější budeme. Nejen jako firma nebo jako stát, ale i jako celý blok. V tomto případě mám na mysli Evropskou unii, jejíž nedílnou součástí Česká republika je. I z toho vyplývá, že obhajobu parciálních zájmů můžeme dnes více než kdy jindy považovat za kontraproduktivní.
Položme si otázku, jaká je vlastně dnešní doba?
Dá se považovat za digitální, informační nebo sociální? Za posledních přibližně 15 let se toho událo skutečně mnoho. Nebudu snad příliš přehánět s tvrzením, že digitalizace se dotkla prakticky „všeho“. Do našich životů vstoupily sociální sítě, masivní rozvoj zaznamenaly e-shopy. A česká ekonomika je pevným článkem většího celku, který představuje již zmiňovaná Evropská unie. A vlastně se dá říci, že celé euroatlantické civilizace. Dává to logiku. Vždyť jako tvoří základní složku živých organismů buňky, tak v přeneseném slova smyslu jsou to jednotlivé státy, které každý za sebe dává něco ve prospěch většího celku, aby z toho následně i on sám měl užitek.
První desetiletí třetího tisíciletí byla dobou digitální. Řídily nás technologie, které jsme využívali – ale vlastně i zneužívali – k vlastnímu prospěchu. Zákazník prošel po supermarketu téměř všemi uličkami, ačkoli před vstupem potřeboval nakoupit jen pár věcí. A třeba takový zemědělec si koupil stroj ne proto, že by ho potřeboval, ale že na něj zrovna dostal dotaci.
Dnes jsme na prahu doby, kdy technologie musí sloužit nám. Rčení „Dobrý sluha, ale zlý pán“ rozhodně nemusí platit pouze o ohni. V současnosti probíhají zásadní změny maloobchodního trhu. Významnou hnací silou těchto změn jsou právě nové technologie, nástup nových „nekamenných“ distribučních i komunikačních kanálů a digitální transformace.
Zákazník je pro obchodníky středobodem veškerého snažení
Zákazník je pro obchodníky středobodem veškerého snažení a poskytovaných služeb. Ti proto sledují nákupní chování lidí s vozíky či košíky, aby jim mohli nabídnout nejvyšší úroveň pohodlí. Technologie se dají využít třeba pro plánování set-up uliček v obchodech tak, aby v nich zákazník trávil co nejméně času. Obchodníci propojují nákupní kanály a využívají omnichannel. Změn doznává i struktura zaměstnanců, kdy obchodníci investují do těch z nich, kteří dokážou přinést přidanou hodnotu a pomoci zákazníkům, zbytek pak ponechávají právě na technologiích. Je jistě chvályhodné, že obchodníci sledují vlastní vliv na prostředí a intenzivně pracují na snižování ekologické zátěže. Zákazník se tak vlastně nenásilně stává součástí obchodnického ekosystému. Nebo obchodníci součástí toho zákaznického?
Obchodníci se nicméně úspěšně propojují i s dalším ekosystémy, třeba s potravinářským. Namátkou se dá jmenovat podpora jednotlivých oborů, jako jsou pekaři, cukráři nebo řezníci. Důležitá je samozřejmě i spolupráce s lokálními dodavateli. Jistě i v zájmu potravinářů je podpora soběstačnosti a návratu výroby s vysokou přidanou hodnotou.
Jaké jsou cesty k úspěchu?
Obstát v globální konkurenci a nenechat se převálcovat Čínou můžeme jen jako pevná součást větších celků, proto opět můj akcent na Evropskou unii. Být součástí evropského společenství však znamená schopnost hovořit jednotným a silným hlasem. Tvořit součást znamená být silný a úspěšný. Jsem pevně přesvědčen, že zemědělci, potravináři i obchodníci to umějí. Pokud ovšem dostanou prostor a rovnocenné podmínky. My všichni jsme fungování v ekosystémech nějakým způsobem pochopili. Nyní je na řadě stát, aby k tomu vytvořil podmínky a odstraňoval bariéry. A nikoli aby je záměrně vytvářel.
Napsat komentář