Když se z regulace stane diskriminace. Slováci s daní pro obchodní řetězce narazili

Každá regulace je dvojsečná zbraň. Na zastánce volného trhu působí jako červený hadr na býka. Podle opačného názoru může být účinným nástrojem, který pomůže malým a slabým bránit se proti případné zlovůli velkých a silných.

Nějaká forma regulace je na místě, přece jen jsme civilizovaní a anarchie ani právo silnějšího zde již dávno nefungují. Jedno moudré úsloví nicméně praví: „Cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly“.

Aby taková regulace fungovala, musí mít jasný cíl, musí být dobře napsaná a nesmí být nepřiměřená. Špatné také je, když díky různým výjimkám jde zcela proti svému oficiálně deklarovanému smyslu. Místo ochrany slabých před silnými může například v boji dvou skupin velkých a silných zvýhodňovat jednu skupinu na úkor druhé.

Slovenský zákon o zvláštním odvodu pro obchodní řetězce Evropská komise pozastavila

Zatím posledním případem zpackané regulace je slovenský zákon o zvláštním odvodu pro obchodní řetězce, který slovenský parlament přijal na sklonku loňského roku. Zákon, který je namířen výhradně na zahraniční obchodní řetězce, jim s platností od letošního ledna nařizoval platit zvláštní daň z čistého obratu ve výši 2,5 %. Navíc byl napsaný tak, aby se daň vztahovala jen na obchodní řetězce se zahraničními vlastníky, nikoliv na obchody ve slovenských rukách.

Není divu, že se kvůli takové diskriminaci obchodní řetězce obrátily se svou stížností do Bruselu a Evropská komise platnost zákona pozastavila podobně, jako pozastavila platnost podobných zákonů v Maďarsku a Polsku. Bez ohledu na výkřiky některých slovenských politiků o diktátu z Bruselu muselo být od začátku každému jasné, že to ani jinak dopadnout nemůže.

Pokud by se nová daň týkala všech, zákon by prošel. Ale snaha potrestat úspěšné a pomocí selektivních daní pomoci těm, kteří neinvestují do svého rozvoje a ztrácí konkurenceschopnost, je diskriminační na první pohled. Ve většině zemí by parlament takový zákon nikdy ani neodhlasoval, protože by věděl, že nemá šanci projít základním právním testem. Ale i tak buďme rádi za Evropskou unii – zákon zastavila během čtyř měsíců a nebylo třeba čekat roky na soudní rozhodnutí.

Regulace se znaky diskriminace máme i v Česku

Slovenská speciální daň pro zahraniční podnikatele je samozřejmě extrémní záležitostí. Ale příkladů regulace, které nesou znaky diskriminace, máme dost i v Česku. Jedním z nich je zákon o významné tržní síle. Podle něj má významnou tržní sílu, tedy „možnost vynutit bez spravedlivého důvodu výhodu vůči dodavatelům“, odběratel, „jehož obrat za prodej potravin a služeb s tím souvisejících na území České republiky přesáhne 5 mld. Kč.“ Nechci polemizovat s tím, kde vznikla hranice 5 mld. Kč, více mě zaráží fakt, že zákon reguluje pouze odběratele, tedy obchodní řetězce. Řada výrobců potravin jsou přitom koncerny, které jsou násobně větší jako samotné řetězce, s příslušně významnou tržní sílou. Ty ale zákon chrání a můžou si dovolit cokoliv. Dává to logiku? Ani náhodou.

Dalším příkladem, který je nakonec aktuální s dubnovými Velikonocemi a květnovými státními svátky, je regulace otevírací doby o některých svátcích. A opět. Zákon se týká pouze provozoven s prodejní plochou větší než 200 m². Jeho zastánci přitom argumentovali tím, že prodavači si zaslouží trávit volné dny se svými rodinami. Logicky se proto ptám, zaměstnanci menších provozoven si to nezaslouží? Proč tady čeští poslanci rozdělili prodavače na privilegovanou kastu a na ty, kteří si špatně vybrali zaměstnavatele? A víme jistě, že všichni ti oficiálně privilegovaní prodavači skutečně stojí o to, aby museli být povinně doma, místo toho, aby si slušně přivydělali z příplatků za to, že tráví svátky v práci?

Zákon nicméně i přes všechny tyto argumenty v roce 2016 parlamentem prošel. Kamenem úrazu bylo už jen to, že se jeho zastánci nedokázali shodnout, zda se má omezení otevírací doby týkat všech svátků. Výsledkem tak byl nesmyslný kompromis, kdy se regulace vztahuje pouze na některé svátky a nikdo si nepamatuje, kdy má být otevřeno, a kdy ne.

Ve výsledku jsou tak na tom biti všichni. Velké obchody jsou znevýhodněny proti těm malým, které mohou prodávat i o svátcích. V nevýhodě jsou však i některé malé obchody, jež by díky své rozloze sice mohly mít otevřeno, ale protože se nachází ve velkém obchodním centru, které se o svátek uzavře celé, tak mají smůlu. Nespokojení jsou i zákazníci, kteří přicházejí o možnost si nakoupit.

Každá regulace je dvojsečná zbraň. Byl bych rád, kdyby zbraní být přestala, a začala být nástrojem, který pomáhá. Optimismem mě naplňuje, že se nám v posledním období daří vést s relevantními partnery smysluplný dialog založený na argumentech. Do nesmyslných regulací a zbytečné administrativní zátěže odvážně řeže i ministerstvo průmyslu a obchodu a ministryně Marta Nováková plní to, co při svém nástupu slíbila. Pevně proto doufám, že výsledkem společné práce bude zdravé prostředí, se zdravou a smysluplnou regulací a zároveň zachování prostoru pro svobodné podnikání, z něhož bude nakonec nejvíce těžit zákazník.