Zájem společností o compliance programy „na míru“ roste. Proč a jaký compliance program by společnost měla mít, na to odpovídá Judr. Roman Felix z advokátní kanceláře Felix a spol., jedné z nejdéle působících kanceláří na českém trhu.
Pane doktore, jak byste vysvětlil pojem compliance?
Pojem „compliance“ překládáme jako „dodržování“ či „soulad“. Stručně řečeno, jde o pravidla, jejichž dodržování má zajistit soulad jednání právnické osoby s právními předpisy.
Compliance program je tedy souhrn vnitřních pravidel reflektující požadavky právních předpisů a formulující etické principy fungování právnické osoby, přičemž cílem je zamezit negativnímu dopadu protiprávního jednání fyzických osob činných v právnické osobě. Správně nastavený compliance program zakládá možnost právnické osoby vyvinit se z trestní odpovědnosti za trestné činy spáchané těmito fyzickými osobami v rámci činnosti, kterou pro ni vykonávají.
Jak se dostaly compliance programy do českého právního prostředí?
Jako zcela nový právní institut byla trestní odpovědnost právnických osob zavedena do našeho právního řádu v roce 2011 zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Do té doby jsme znali pouze trestní odpovědnost fyzických osob jako přímých pachatelů trestných činů.
Compliance programy jsou reakcí právě na zavedení trestní odpovědnosti právnických osob a na následné poskytnutí možnosti právnické osobě se z trestněprávní odpovědnosti vyvinit. Každý se asi zeptá, jak mohou právnické osoby páchat trestnou činnost. Zákon v tomto případě vychází z tzv. principu přičitatelnosti.
Má se za to, že trestný čin je spáchán právnickou osobou, jestliže kdokoliv, kdo vykonává rozhodující vliv na její řízení, nebo zaměstnanec či osoba v obdobném postavení, při jednání v rámci své činnosti pro právnickou osobu spáchá některý z vybraných trestných činů uvedených v trestním zákoníku.
Jak hodnotíte změnu právní úpravy trestní odpovědnosti právnických osob provedenou v roce 2016?
Jako naprosto klíčovou. Do přijetí novely č. 183/2016 Sb. nikdo zákon o trestní odpovědnosti právnických osob moc nevnímal, zahájených trestních stíhání bylo minimum. Novela razantním způsobem rozšířila katalog stíhatelných trestných činů. A jsou to nejen úmyslné trestné činy, ale i trestné činy nedbalostní. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že na trestní stíhání právnických osob se aplikují shodné zásady, jako je tomu u fyzických osob, tedy i zásada oficiality.
To znamená, že není na úvaze policie či státního zástupce, kterou právnickou osobu stíhat bude a kterou nikoli, ale při zjištění, že byla naplněna některá ze skutkových podstat trestných činů, je zde úřední povinnost zahájit trestní stíhání též proti právnické osobě. Novelizace také doplnila již zmíněné „vyviňovací“ ustanovení § 8 odst. 5, podle kterého se právnická osoba trestní odpovědnosti zprostí, pokud vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila. A právě jednou z hlavních možností (a asi tou nejpodstatnější), jak se z trestní odpovědnosti vyvinit, je prokázat, že právnická osoba přijala funkční a účinný compliance program a chová se podle něj. Vezměme jako příklad třeba trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti.
Dříve za poškození zdraví nesprávným léčebným postupem (non lege artis) mohl být stíhán pouze konkrétní lékař, nyní lze ale stíhat i zdravotnické zařízení. Tím jsou však ve své podstatě trestáni kolektivně i všichni ostatní lékaři odsouzeného zdravotnického zařízení, ať už ekonomicky, nebo reputačně. A především v takovýchto případech může kvalitní a účinný compliance program pomoci.
Může být jednotný compliance program nadnárodní společnosti přímo aplikovatelný na pobočku v České republice?
Česká republika byla jednou z posledních evropských zemí, která princip trestní odpovědnosti právnických osob zavedla. Logicky tedy máme podstatně méně zkušeností s vytvářením účinných compliance programů, než je tomu v zemích s mnohaletou tradicí dovozování trestní odpovědnosti právnických osob. Přesto asi nelze bez dalšího převzít compliance program zahraniční mateřské společnosti, aniž by bylo třeba jej lokalizovat a konkretizovat. Základní etické principy podnikání nadnárodní společnosti by měly obstát i v České republice.
Pokud ale jde o konkrétní podmínky, např. jak má být compliance program implementován do organizační struktury české společnosti, jak předcházet trestné činnosti, jak identifikovat riziková jednání, jaká nápravná opatření jsou odpovídající v lokálních podmínkách, neumím si představit, že by pouze překlad zahraničního textu měl svým obsahem a podmínkami šanci obstát jako pádný argument pro vyvinění.
Jak má účinný compliance program vypadat, co by měl obsahovat a jaké výhody může jeho zavedení právnické osobě přinést?
Především nesmí být formální a nesrozumitelný. Též nestačí převzít compliance program jiné právnické osoby nebo některý ze „vzorových“ textů nabízených v komerčně šířených příručkách. Aby byl skutečně funkční, musí být individualizován pro konkrétní právnickou osobu, musí zohledňovat její velikost, organizační strukturu, oblast podnikání atp.
Dále musí být zajištěna účinná implementace compliance programu, zejména formou průběžného proškolování a prověřování znalostí, monitorování potenciálně rizikových situací, prevence a detekce porušení předpisů, a v neposlední řadě je pak důležité přijmout účinná opatření k odstranění závadového stavu. Compliance program je, stejně jako jakýkoli jiný vnitřní předpis, živá materie, jeho obsah musí aktivně reagovat na zkušenosti, legislativu, změny v podnikání atp.
Je též vhodné zmínit, že vedle „univerzálních“ compliance programů se začínají v poslední době objevovat i programy specializované, typicky pro oblast hospodářské soutěže a veřejných zakázek nebo pro oblast ochrany osobních údajů.
Napsat komentář