Svět konzerv a polokonzerv

Kovové obaly patří sice k dražším typům obalů, na druhou stranu přinášejí produktu značné benefity, které jim jiný materiál není schopen přinést.

Kovový obal tvoří 100% bariéru vůči venkovnímu prostředí. K nejstarším typům metalických obalů patří dekorační dózy a tuby. K velmi populárním patří nápojové plechovky. A obal, který dokáže potravině prodloužit oproti jiným alternativám dlouhodobě výrazně životnost je konzerva, nejlépe kovová.

V případě konzerv jsou důležité dva aspekty – vhodná technologie zpracování produktu a vhodný obal.

Užití konzervárenských plechovek je velmi široké, zvláště v potravinářské oblasti (masné výrobky, práškové a kondenzované mléko, ovocné kompoty, sterilizovaná zelenina a houby v různých nálevech atd.). Konzervy či jejich modifikované varianty se hojně používají i jako obal pro Pet food a vyskytují se i v balení průmyslového sortimentu, tedy „non food“ výrobků (minerální oleje, brzdové kapaliny, nemrznoucí směsi pro automobilový průmysl, barvy atd.).

Vlastní princip zpracování potravin, které jsou nejčastěji s konzervami spojovány, a tím i jejich prodloužení trvanlivosti i na několik let, je znám již více než 200 let. V roce 1795 vyhlásil známý francouzský vojevůdce a pozdější císař Napoleon Bonaparte odměnu (12 000 franků) pro toho, kdo objeví způsob delšího uchování potravin pro armádu. Podmínky soutěže beze zbytku splnil pařížský kuchař Nicholas Appert, který jídlo povařil, vložil do skleněných nádob, uzavřel korkovými zátkami a opět povařil.

Armádě předložil vzorky jídel ve sklenicích, které byly uloženy 130 dnů v moři a nezkazily se. Jeho technologii, byť o něco zdokonalenou používáme v podstatě dodnes, jen od skleněných konzerv (se kterými se sice také setkáváme) jsme balení posunuli více směrem ke kovovým plechům. Ostatně skleněnou a kovovou konzervu od sebe z hlediska vývoje dělí jen pár let. První patent na výrobu potravinových konzerv získal obchodník Peter Durand a již o dva roky později ho výhodně prodal svým krajanům Bryan Donkinovi a John Hallovi. Velkou a pro moderního člověka trochu nepochopitelnou zvláštností je fakt, že zatímco se zdokonaloval obal i technologie, dlouho nikdo neřešil ergonomičnost otevírání. První otvírák se totiž objevil až téměř půl století po vynalezení konzervy.

Konzerva dnes

Konzervárenství je typ technologie, proto vlastní obal nemusí být jen kovový, ale setkat se lze se skleněnou či plastovou variantou. Přesto dominantní variantou je konzerva kovová. Dnešní konzervové plechovky se vyrábí z ocelového bílého/pocínovaného plechu, nebo méně často z hliníku. Kov vedle UV a O2 bariéry a tím zvýšené ochrany produktu, poskytuje další výhody (pevnost, neprodyšnost, dobrá tepelná vodivost, vysoká životnost atd.)

Konzervárenské plechovky se vyrábějí v různých rozměrech, opatřené etiketou nebo přímým potiskem. Mohou mít i různé způsoby otevírání. Obecně rozeznáváme především dva konstrukční typy konzervy – dvoudílný (plášť a dno je z jednoho kusu, víko je přiloženo) nebo třídílný (dno, trub, víko) obal. Z původní konzervy byly ručně stáčené a letované, dnes se plechy stáčí a následně spájí či svařují nebo spojují laserem ve spoji v pláštích plechovek. Další operací je zalemování plechu s tvarovanými dny a víky. Na plech bývají často nanášeny plastové disperze, nánosem těchto různých plastových polymerů do profilované drážky výlisků lze pak dosáhnout absolutně dokonalé těsnosti spojů s trupem.

Konzerva, polokonzerva i MRE obaly

Svět konzervových obalů je velmi pestrý a výběr obalu závisí na zpracování a požadované době trvanlivosti. Zatímco klasické konzervy jsou určené pro dlouhodobé skladování a konzervaci netrvanlivých náplní, zejména potravin, a to v běžných teplotních a vlhkostních podmínkách, polokonzerva, která se nejčastěji vyrábí v materiálové variantě PP miska/Al folie na uzavírání, poskytuje produktu trvanlivost sice také zvýšenou, ale oproti konzervám mnohem nižší (obvykle do 6 měsíců).

I do světa konzerv vstupují nové technologie, včetně nanotechnologií. Armáda nebyla s konzervou spjata pouze na jejím počátku, ale i na jejím dalším vývoji dost často vojenské složky participovaly. Armáda začala používat i jako první samoohřívací plastové (v současnosti obvykle třívrstvý laminát) konzervy. Pro potřeby armády byly vyvinuty i konzervy MRE (meals ready-to-eat). Tyto obaly musí vydržet nejenom náročný transport, ale i rozdílné skladovací teploty (−15,6 °C do 48,9 °C). Od roku 1993 byla každá dávka potravin vybavena bezplamenným ohřívačem. Ohřívač funguje na základě probíhající reakce vody s hořečnatou složkou za přítomnosti kuchyňské soli (mající funkci elektrolytu). Jídlo se ohřeje díky chemické reakci těchto látek, za vzniku hydroxidu hořečnatého a plynného vodíku.