Problémem jsou hlavně přidané cukry
Sacharidy jsou hlavní složkou lidské stravy, měly by činit 50-60 % celkové energetické potřeby. Většinu z toho by měly tvořit tzv. složené cukry, neboli polysacharidy, především škrob. Jednoduché cukry, tzv. bílý cukr, pak jen 10 %.
Enormní spotřeba cukru, především sacharózy neboli bílého cukru, ale i fruktózy či glukózy, je celosvětový problém. U nás připadá na jednoho člověka skoro 40 kg cukru ročně, což je dvojnásobek doporučovaného množství.
Významným zdrojem cukru jsou slazené nápoje, různé tyčinky, ovocné jogurty i mléčné dezerty, med, ale také ovoce, cukrovinky, oplatky, sušenky, sirupy. Fruktóza, resp. glukózo-fruktózový sirup či modifikovaný škrob se pak přidávají do nejširší škály potravin. „Například fruktóza, hojně přidávána do nápojů, cukrovinek, je považována za jeden z hlavních faktorů nárůstu obezity v dětské populaci. Nadměrný příjem fruktózy podporuje také vznik inzulinové rezistence (necitlivost buněk vůči působení inzulinu) a zvýšenou tvorbu tuku,“ varuje dietoložka Karolína Hlavatá.
„Sacharidy jsou hlavní zdroj energie, ale zároveň jedna z příčin nadváhy, obezity a následně dalších zdravotních potíží. Jsou běžnou součástí všech buněk, kde plní různé funkce. Například poskytují buňkám ochranu. Ve výživě člověka představují především zdroj energie. Pro představu – jeden gram sacharidů poskytuje energii 17 kJ,“ vysvětluje K. Hlavatá.
Cukr vyvolává hlad, obezitu i agresivitu
Organismem jsou jednoduché cukry rychle (během několika minut) vstřebány, takže sice bezprostředně povzbuzují výkonnost (duševní i fyzickou), ale mohou vyvolávat až agresivitu negativním působením zejména na parasympatický nervový systém, hlavně při kombinaci sacharózy s nasycenými tuky. Jejich příjem nevytváří zásobu dlouhotrvající energie, na rozdíl od polysacharidů, jejichž vstřebávání trvá několik hodin, naopak poměrně rychle vzniká pocit hladu, a to v důsledku vysokého glykemického indexu, ale i únava.
Glykemický index (GI) zjednodušeně vyjadřuje rychlost, za jakou se sacharidy obsažené v přijímané potravě přemění v trávicím traktu na glukózu a ta se dostane do krevního oběhu. Sníme-li potravinu, která má vysoký glykemický index, brzy po jídle dostáváme hlad a často i chuť na sladké. Proto se doporučuje jíst potraviny s nízkým glykemickým indexem. Přebytky cukru jsou nejprve ukládány na různých místech těla, především ve formě glykogenu (zásobní živočišný škrob v játrech a svalech), poté dochází na zvýšení obsahu mastných kyselin v krvi a ukládání tuku podkožního i v řadě orgánů, a s tím souvisí častější výskyt degenerativních chorob.
Vysoký příjem rafinovaného cukru souvisí také s nedostatkem vitaminů skupiny B, což negativně ovlivňuje mentální aktivitu. Vysoká konzumace cukru může nepříznivě ovlivňovat i imunitní systém paralyzováním schopnosti bílých krvinek ničit mikroorganismy. Dalším negativním důsledkem konzumace cukru je kazivost zubů.
Rafinovaný cukr, který je zbavený minerálních látek, vitaminů, vlákniny atd. je ještě méně vhodnou složkou stravy než surové druhy cukru nebo javorový sirup či med. Je to pouze zdroj tzv. prázdných kalorií.
Mezi zdravé potraviny sladké chuti s obsahem jednoduchých cukrů patří především ovoce v různé formě (vč. sušeného) nebo např. ječný slad obsahující maltózu (pomalejší vstřebávání) či karobová moučka z lusku svatojánského chleba.
Jak dělíme cukry
Mezi sacharidy patří jak jednoduché cukry (mono- a di-sacharidy) např. řepný či třtinový cukr (sacharóza), maltóza (vzniká štěpením škrobu v obilovinách), hroznový cukr (glukóza), ovocný cukr (fruktóza), mléčný cukr (laktóza), tak i složené cukry – oligosacharidy (např. stachyóza, obsažená v luštěninách, rafinóza, obsažená v cukrové řepě, luštěninách, dále polysacharidy (např. škroby, dextriny, pektiny, glykosidy, celulóza). Mezi sacharidy je řazena také vláknina.
Polysacharidy se dělí na využitelné (stravitelné) a nevyužitelné. K využitelným patří většina polysacharidů škrobové povahy, které jsou při trávení štěpeny na oligo a monosacharidy a využity jako energetický zdroj. Mezi nevyužitelné patří vláknina, tj. celulóza, pektin, dextran, inulin.
Umělá sladidla
Zákon definuje náhradní sladidla jako „látky, které udělují potravinám sladkou chuť a které nepatří mezi monosacharidy a disacharidy“. Jedná se o sloučeniny, které nejsou zdrojem energie a neovlivňují glykémii. Zároveň nezpůsobují tvorbu zubního kazu, protože na rozdíl od běžného cukru nepodporují růst bakterií v ústní dutině. Umělá sladidla nesmějí být používána pro výrobu potravin pro kojence a malé děti. Potraviny obsahující více než 10 % náhradních sladidel musejí být na obalu označeny výstrahou „Nadměrná konzumace může vyvolat projímavé účinky”.
S výjimkou sukralózy by se neměla umělá sladidla používat při tepelné úpravě pokrmů, zvláště pečení.
Umělá sladidla jsou užívána především diabetiky. Některé studie však upozorňují, že zvýšený přísun umělých sladidel u diabetiků může vést ke komplikacím cukrovky.
Napsat komentář