Každý ze zaměstnanců, či zaměstnavatelů čas od času musí pracovat mimo místo svého trvalého pracoviště. V tento moment náleží všem těmto osobám tzv. cestovní náhrady.
Cestovní náhrady náleží při pracovních cestách v tuzemsku, ale i v zahraniční, cestovní náhrady náleží i v případě, kdy např. asistentka jede na poštu, nebo např. do banky a použije městskou hromadnou dopravu, popř. vlastní automobil.
Na cestovní náhrady mají nárok zaměstnanci pracující na základě pracovní smlouvy, ale i zaměstnanci pracující na základě dohod konaných mimo pracovní poměr, pokud tuto skutečnost mají uvedenu v dohodě. Na náhrady mají nárok i členové statutárního orgánu, jednatelé, společníci, ale i podnikatelé (OSVČ).
Základními právními předpisy, které řeší problematiku cestovních náhrad je Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 586/192 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně § 24 odst. 2 písm. k).
Ze zákona mají zaměstnanci nárok na tyto druhy cestovních náhrad:
- náhrada jízdních výdajů,
- náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny,
- náhrada výdajů za ubytování,
- stravné,
- náhrada prokázaných nutných vedlejších výdajů,
- náhrady při přeložení a dočasné přidělení.
Všechny tyto výdaje (kromě stravného) je třeba doložit na základě principu prokazatelnosti řádnými doklady. tzn. náhrady prokázaných jízdních výdajů u vlaků, autobusů, lodí je třeba prokazovat jízdenkami veřejné hromadné dopravy, místenkami, letenkami… V případě, že zaměstnanec vykonává časté pracovní cesty městskou hromadnou dopravou, je možné vyplácet tzv. paušál na MHD. Tento postup umožňuje § 182 Zákoníku práce.
Pro stanovení tohoto paušálu je třeba vypracovat rozbor, ze kterého vyplývá, jakým způsobem byl paušál stanoven. U stanovení paušálu je třeba také stanovit případné krácení, pokud po část měsíce zaměstnanec nebude vykonávat práci.
Může se stát, že zaměstnanec některé z jízdních dokladů ztratí. V tomto případě zaměstnanec sepíše čestné prohlášení o ztraceném dokladu. Pokud příslušný nadřízený toto čestné prohlášení zaměstnanci uzná, stvrdí svým podpisem, pak je toto jízdné zaměstnanci proplaceno a je současně i daňově uznatelným nákladem zaměstnavatele.
Může nastat situace, kdy zaměstnavatel zaměstnanci stanoví jasná pravidla pro použití dopravních prostředků při pracovní cestě, např. zaměstnanec byl vyslán na služební cestu z Prahy do Ostravy, zaměstnavatel souhlasí s tím, že zaměstnanec pojede Pendolinem, jízdenka tam i zpět bude stát 2×490 Kč. Vzhledem k tomu, že zaměstnanec zmeškal nástup do Pendolina, objednal si pro cestu do Ostravy taxi a jízda do Ostravy stála 2 500 Kč. V tomto případě proplatí zaměstnavatel zaměstnanci při cestě do Ostravy pouze 490 Kč.
Zaměstnanec může použít pro služební cestu vlastní motorové vozidlo. S použitím tohoto vozidla musí souhlasit zaměstnavatel, v tomto směru musí být sepsána smlouva se zaměstnavatelem. Za použití vlastního vozidla náleží zaměstnanci za 1 km jízdy tzv. základní náhrada a náhrada za spotřebované pohonné hmoty.
Základní náhrada činí nejméně:
- 1 Kč u jednostopých vozidel,
- 3,70 Kč u osobních silničních motorových vozidel,
- při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu se zvýší základní náhrada nejméně o 15 %,
- 7,40 Kč u nákladních automobilů, autobusů nebo traktorů.
Sazby základní náhrady za spotřebované pohonné hmoty se stanoví jako součin průměrné spotřeby automobilu vypočtené na základě údajů v technickém průkaze a ceny pohonné hmoty doložené dokladem o čerpání, nebo průměrné ceny pohonných hmot stanovenou Ministerstvem práce a sociálních věcí k 1. lednu každého roku. Pro rok 2015 je stanovená průměrná cena pohonných hmot vyhláškou č. 328/2014 Sb.
Napsat komentář