Nakupovat v americké samoobsluze je radost. Jednak nás okouzlí obrovským výběrem potravin, jednak organizací prodeje. Po celých Spojených státech se nachází řada potravinářských řetězců, jejichž sortiment ani cenová úroveň se příliš neliší. O to víc musí pečovat o své zákazníky. Prodejny mají dostatečně velká parkoviště, aby každý našel snadno a rychle volné místo.

Nákupní vozíky jsou volně k dispozici, tzn., že nemají vázací systém na minci nebo známku. Zákazníci je jen málokdy vracejí na patřičná stanoviště, nechávají je často volně na ploše. Zaměstnanci, většinou mladé pomocné síly, je potom svážejí na určená místa u vchodu.

Zboží je přehledně vystaveno a jednotlivé řady regálů jsou ještě heslovitě označeny podle sortimentu zavěšenými tabulkami, jež jsou z dálky dobře viditelné a čitelné. Každá prodejna má velký úsek lahůdek, mnohdy s teplou polévkou, teplými specialitami, saláty atd.

Nechybí speciální boxy s tepelným osvětlováním, kde jsou celá grilovaná kuřata a jiná pečená masa stále teplá. Velké jsou také úseky ryb, většinou čerstvých. Velký prostor je věnován ovoci a zelenině. Tady naše srdce vždycky zaplesalo, tady to české sámošky nepřipomínalo ani zdaleka. Čerstvé vyleštěné ovoce zdálky atraktivně září a umytá zelenina se prezentuje v pyramidách nebo průhledných sáčcích či krabicích.

Nejen ve specializovaných řetězcích jako je například Wholy Wood, ale i ve všech ostatních je dostatečná nabídka biopotravin, v USA označovaných jako organic. Ceny zboží jsou většinou jen v regálu nebo chladicím boxu, jen málokdy jsou ještě označeny štítkem přímo na výrobku.

Pokladny

Pokladen bývá deset i víc, v závislosti na velikosti prodejny. Všechny nebývají vždy otevřené. To záleží na momentálním počtu nakupujících. Je zajímavé, že i když se o Američanech říká, že stále spěchají, ve frontě u pokladny stojí se stoickým klidem.

V případě, že se o něčem domlouváte s panem pokladníkem nebo paní pokladní, nikdo nevěřícně nekroutí hlavou, nespokojeně nevzdychá nebo odmítavě nesupí. V Čechách jsem zvyklý po každém nákupu, pokud to nestihneme přímo během markování zboží na pokladně, kontrolovat pokladní doklad.

Je to někdy nepříjemné, ale bohužel nutné. Podle osobní zkušenosti vím, jak často dochází k chybám. Samozřejmě v neprospěch zákazníka. Buď se jedná o to, že pokladní napočítá jeden artikl dvakrát nebo cena neodpovídá skutečnosti.

Často cena zveřejněná ve slevovém letáku není správně zanesena do počítačového systému. Za 25 let, kdy jezdívám pravidelně do USA, jsem se s podobným nešvarem nesetkal. Nemám však po ruce žádnou statistiku, jen vlastní poznatky. Možná, že jsem jednoduše měl jenom štěstí.

U každé pokladny stojí pomocník, který odebírá od pokladní namarkované zboží a vkládá ho do igelitové nebo papírové tašky, eventuálně v poslední době i do té, kterou si zákazník přinese. Rozmáhá se totiž zvyk, že si obchod počítá za tašku 10 nebo 20 centů. Staršímu nakupujícímu, většinou ovšem mimo špičku, tento pomocník (zpravidla student nebo podobný brigádník) uloží vše do košíku, odveze k zaparkovanému autu a pomůže naložit.

A nečeká spropitné. Dopoledne nebývá mnoho nakupujících a pokladní nemá pomocníka. Sama pak balí nákup do tašek. Většinou se platí kreditními nebo debetními kartami, a to i malé částky, ale nyní často i v hotovosti. Jen u benzinových pump bývala upozornění, že berou hotovost jen do 20 dolarů.  Ale i to už je minulostí.

Pravdou je, že platby kartami probíhají v 99 % případů. U pokladny v jednom řetězci se sportovním zbožím jsem viděl cedulku s dotazem: chcete platit o 10 % méně? Zeptal jsem se tedy, co mám dělat a dozvěděl jsem se, že mám platit kartou.

Bohužel pozdě, už jsem zaplatil v hotovosti. Vzpomněl jsem si na některé naše obchodníky, kteří se kartám nejen brání, ale dokonce chtějí zboží placené bezhotovostně prodávat s přirážkou!

Slevy

Každý obchod, každá samoobsluha, každá benzinová pumpa se snaží zapůsobit na zákazníka, aby u ní nakupoval co nejvíce a především – aby se k ní vracel! Tomu slouží i celá škála slev.

Základem jsou, podobně jako u nás, každý týden vyhlašované slevy na určité zboží. Vytisknou se v letáku, který se kolportuje do poštovních schránek, posílá emailem a je připraven u každého vchodu do prodejny. Pro autora těchto řádků byly zajímavé slevy vína a destilátů, které jsou v některých řetězcích dlouhodobé.

Stačí si například najednou koupit šest lahví vína nebo destilátů a sleva činí plných 30 %. Platí, i když si člověk vybere víno nebo whisky, jež jsou v daném týdnu ve slevě. A k tomu jsou na regálech s vínem připraveny zdarma látkové taštičky. Někde kartonové košíčky.

Zákaznické karty

Základem je ovšem klubová karta. Vydává se na počkání v prodejně u informací. Obchodník chce vědět jen jméno, nějakou adresu (třeba hotelu), emailovou adresu a eventuálně telefonní číslo. Zákaznická karta platí dlouhodobě, nemusí se nijak aktivovat ani prodlužovat a zůstává v platnosti dokonce i tehdy, když se obchod přejmenuje nebo přejde pod jiného majitele.

Nechtěl jsem tomu věřit, ale sám jsem si to vyzkoušel. Měl jsem starou kartu vystavenou před deseti lety na Havaji a potom jsem ji zkoušel po několika letech v Kalifornii. Navíc prodejny tohoto řetězce přešly v tomto státě pod jiného vlastníka – a karta přesto fungovala.

Slevy pro zákaznické čili klubové karty jsou dalším doplňkem týdenní slev a platí po delší časové období. V regálu u každého zboží je uvedeno, kolik výrobek stojí s kartou a kolik bez karty. U pokladny potom vloží pokladní kartu do systému a na pokladním dokladu se kromě data a hodiny prodeje objeví i jméno pokladní, jméno majitele zákaznické karty a u každé položky cena původní a cena po slevě.

Na závěr je uvedeno, kolik zákazník díky kartě ušetřil – jak v procentech z nákupu, tak v konkrétní sumě. Navíc bývá každá prodejna spojena s nějakou stanicí pohonných hmot v blízkosti. Za každých 10 zaplacených dolarů se na kartě (účtu) objeví 10 bodů. Za získaných 100 bodů je pak možné na určené pumpě tankovat dva měsíce benzin o 10 centů levněji. Za 200 bodů dokonce o 20 centů.

Na jeden účet to však může být jen 45 galonů (galon jsou asi 4 litry). Stane se, že si člověk zákaznickou kartičku zapomene. V tom případě stačí říci pokladní telefonní číslo, ona je naťuká do pokladny a je to.

Nebo ochotná pokladní sama pomůže, vloží do pokladny svou osobní klubovou kartu a zákazník pak dostane odpovídající slevu na zboží, ale body na benzin jdou na konto paní pokladní.  S masivním rozvojem mobilních telefonů se začínají využívat při nabídce a prodeji také nejrůznější mobilní aplikace.

 

 

 

 

Karel Sedláček, Los Angeles