Elegantní a moderní galerie Myslbek v pražské ulici Na Příkopě si začátkem července připomíná 25 let od svého vzniku – a zároveň 100 let od úmrtí J. V. Myslbeka, nejvýznamnějšího českého sochaře. Pojmenování po něm není náhodné: upomíná na pavilon Spolku výtvarných umělců Myslbek, který na místě v minulosti stával a nesl jméno prvního předsedy Jednoty umělců výtvarných, J. V. Myslbeka.
Nákupní galerie navazuje na výtvarnou tradici a umělci v ní po celou dobu mají své místo. Centrální halu zdobí výjimečná skleněná plastika od Maxima Velčovského a mozaiky z ateliéru 2Mozaik, vstup do technické části budovy je skryt za uměleckým dílem Karla Nepraše, aktuálně je zde vystavena tvorba mladých umělců.
Nákupní galerie Myslbek se pro veřejnost otevřela před 25 lety, 4. července 1997. Jejími hlavními architekty byli Zdeněk Hölzel a Jan Kerel společně s francouzským architektem Claudem Parentem. Jejich hlavním cílem bylo respektovat dvě historicky odlišné lokality, na jejichž pomezí budova stojí, a propojit klasicistní architekturu s architekturou dvacátého století.
Výsledná podoba Myslbeku vyjadřuje eleganci a modernu. Jeho pasáž ve tvaru bajonetu se dvěma rovnými křídly má mírný sklon směrem k Ovocnému trhu, čímž vzniká dojem přirozeného průchodu.
Centrální kruhové atrium kryje skleněná klenba, kterou od roku 2016 zdobí významná světelná instalace, skleněná plastika Vortex od Maxima Velčovského a české firmy Lasvit, jež spojuje tradiční české sklářství s moderním designem. Na spirálovitě stočené trubce jsou ukotveny trubicovité prvky z ručně foukaného hutního skla, dílo je složeno z téměř 700 skleněných komponentů. Má úctyhodné rozměry 12 krát 7 metrů a váží jednu a půl tuny.
„Podle slov autora představuje jakýsi energetický vír. Setkává se tu dynamická energie z ulice Na Příkopě a klidnější energie Starého Města,“ uvedla architektka a pedagožka Fakulty architektury ČVUT Michaela Brožová.
Rozhraní Starého a Nového Města, na němž budova stojí, symbolizuje také velká vstupní brána z nerezové oceli.
Dalším výtvarným prvkem, který se od roku 2020 nachází na mramorové podlaze v kruhové hale v prvním patře objektu, je dvanáct mozaik vytvořených uměleckým studiem 2Mozaik, jejichž autory jsou Tereza Podová a Jakub Pancíř. Mozaiky zobrazují významné umělce spojené s památkami centra Prahy včetně sochy Svatého Václava od Josefa Václava Myslbeka,
Již během výstavby budovy, v roce 1996 vzniklo dílo Dveře Paláce Myslbek (bronz) od Karla Nepraše. Impozantní brána s bronzovými hlavičkami ukrývá vstup do technického zázemí budovy na Ovocném trhu.
V současnosti je Myslbek partnerem uměleckého projektu VáclavArt, na němž spolupracuje se Sdružením Nového Města pražského. Jeho cílem je uvádět zajímavé umění mladých tvůrců do veřejného prostoru.
Jak novodobý projekt představující tvorbu mladých umělců, tak díla, jež jsou trvale součástí budovy, jsou projevy snahy vytvářet prostor, který bude veřejnosti přínosný po mnoha stránkách. Myslbek přináší obyvatelům a návštěvníkům lokality nejen možnosti nákupu či občerstvení, ale i příležitost setkat se s výjimečnou architekturou a uměním.
Michaela Brožová, architektka a pedagožka Fakulty architektury ČVUT, uvedla: ,,(Nákupní galerie Myslbek) upomíná na pavilon Spolku výtvarných umělců Myslbek, který tu stával od 30. do 50. let. Spolek v něm pořádal národní výstavy výtvarného umění.“
Pavilon spolku tvořil zčásti park, v němž byla soustava vodotrysků a bronzové plastiky ,Pelikáni od Františka Vincence Vinglera. Vodní nádrž zanikla v 70. letech minulého století, proluka vydržela až do 90. let. Jedná se o jedinou proluku, jež po celou dobu své existence nese stejné pojmenování.
Josef Václav Myslbek (20. června 1848 – 2. června 1922) byl představitel monumentálního realismu a zakladatel novodobého českého sochařství. Jeho nejznámější díla jsou sousoší pro Palackého most, interiér Národního divadla, pomník Karla Hynka Máchy na Petříně nebo socha Kardinál Schwarzenberg, oceněná na Světové výstavě v Paříži.
Zdroj: Cushman & Wakefield
Praha, 8. července 2022
