Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR ČR) vítá, že vláda schválila návrh zákona o platformové práci. Představuje rozumnou a převážně minimalistickou transpozici evropské směrnice, a především přináší něco, co českému pracovnímu právu dlouhodobě chybělo: jasnou hranici mezi skutečným podnikáním a závislou prací.

Projednávání směrnice o pracovnících digitálních platforem se v Bruselu táhlo tři roky a řada členských států varovala před tím, že jde jen o další zbytečnou byrokracii, která zatíží evropskou ekonomiku. Řadu pochybností měla i česká vláda, a proto se zavázala učinit jen to nezbytné minimum a nepřidávat další nadbytečnou administrativu. „Vláda dnes udělala důležitý krok. Ministr Aleš Juchelka ustál manipulativní tlak odborářů v čele s panem Středulou a vláda nepřipustila, aby se na digitální ekonomiku aplikovala pravidla ze století páry. Návrh zákona respektuje, že lidé mohou chtít podnikat, pracovat flexibilně a sami si organizovat svůj pracovní život. Zároveň ale jasně říká: Pokud někdo fakticky pracuje jako zaměstnanec, má být zaměstnancem. To je podle nás správně,“ říká prezident SOCR ČR Tomáš Prouza.

Za zásadní považuje SOCR ČR především zpřesněnou definici závislé práce. Ta má konkrétněji popsat, podle čeho se pozná zaměstnavatelské řízení – například organizace práce, dohled, pokyny, pracovní doba nebo osobní výkon. Návrh tak výrazně posiluje právní jistotu. Firmy i pracovníci budou mít jasnější představu o tom, kdy jejich spolupráce ještě představuje podnikání a kdy už jde o závislou práci.

„Dobrá regulace je taková, ve které se lidé dokážou zorientovat sami. Firmy ani pracovníci by neměli pokaždé potřebovat právníka, aby jim řekl, jestli jejich spolupráce ještě odpovídá podnikání, nebo už je zaměstnáním. Pokud budou pravidla dostatečně konkrétní, mohou si to v běžné praxi hlídat sami. A přesně tímto směrem vládou schválený návrh jde,“ dodává prezident SOCR ČR Tomáš Prouza.

SOCR ČR zároveň očekává, že Poslanecká sněmovna otevře debatu o několika bodech návrhu, které je potřeba před definitivním přijetím zákona zpřesnit. Jedním z nich je společná a nerozdílná odpovědnost platforem a zprostředkovatelů. Platformy jsou připraveny prověřovat své obchodní partnery. Musí ale vědět, co mají podle státu kontrolovat, musí dostat reálné nástroje, jak si to reálně ověřit a vědět, že při splnění stanovených pravidel nebudou automaticky nést odpovědnost za pochybení jiného podnikatele. Návrh v tomto směru potřebuje přesnější vymezení.

Další praktický problém se týká platforem zajišťujících přepravu osob. Pokud by se platforma na základě překvalifikování vztahu stala zaměstnavatelem řidiče, může se dostat do situace, kdy by měla být zároveň považována za dopravce, přestože je z pohledu legislativy zprostředkovatelem a nikoliv držitelem koncese k provozování taxislužby. Stát by tímto nedomyšleným postupem taxikáři znemožnil vykonávat práci, kterou chce dělat.

„Chceme, aby zákon chránil pracovníky, ale současně vytvářel předvídatelná pravidla pro firmy. Nemohou vznikat situace, kdy bude platforma zpětně odpovědná za povinnost, kterou v daném okamžiku ani nemohla splnit. To je přesně typ nejasnosti, který chceme s poslanci řešit, aby nová pravidla dávala smysl a byla jednoznačná a vymahatelná,“ uzavírá prezident SOCR ČR Tomáš Prouza.

 

Zdroj: Svaz obchodu a cestovního ruchu České republiky

Praha, 31. srpna 2026