Dítě jako zákazník

Dítě patří do skupiny tzv. zranitelných spotřebitelů.

Kromě „běžných“ spotřebitelů, je dle našeho názoru na místě se zaměřit i na skupinu, která v poslední době čím dál tím více vstupuje do popředí. Tuto skupinu tvoří děti, či slovy platného občanského zákoníku „nezletilí“. Jedná se o nezanedbatelnou skupinu spotřebitelů, a to jednak proto, že narůstá jejich tržní síla, a jednak proto, že mají značný vliv na své rodiče při spotřebitelském rozhodování.

Trh s dětskými výrobky je v současné době obrovský. Důležitou roli hraje taktéž pojem „spotřebitelská loajalita“. Ve chvíli, kdy se z těchto dětí stanou dospělí spotřebitelé, mají tendenci nakupovat výrobky od stejné značky, na něž jsou od dětství zvyklí.

Definice dítěte – nezletilého dle občanského zákoníku

Dle ustanovení § 30 odst. 1 Občanského zákoníku se člověk stává plně svéprávným zletilostí, tudíž dovršením osmnáctého roku věku. Před nabytím zletilosti lze nabýt plnou svéprávnost od věku šestnácti let, a to dvěma způsoby. Prvním je tzv. přiznání plné svéprávnosti (emancipace), kdy k němu dojde na základě pravomocného soudního rozhodnutí. Druhým způsobem je uzavření manželství s přivolením soudu. Plná svéprávnost nabytá uzavřením manželství je nevratná a nedojde k její ztrátě ani zánikem manželství.

Pro účely tohoto článku budeme rozumět pojmem dítě právě osobu, která nedovršila osmnáctý rok života, a které nebyla plná způsobilost přiznána jiným způsobem.

Způsobilost dětí k právnímu jednání

Z pohledu práva je nutno se nejprve zaměřit na to, jaká jednání mohou nezletilí uzavřít. Dle platného občanského zákoníku se jedná o skupinu osob, která nemá úplnou způsobilost k právnímu jednání, což znamená, že dítě například nemůže na základě svého jednání uzavřít smlouvu na koupi automobilu či domu.

Na druhou stranu je však způsobilé k takovým právním jednáním (nákupům), které jsou vzhledem k jeho věku přiměřené jejich rozumové a volní vyspělosti. Tato rozumová a volní vyspělost je úzce spojená s jeho věkem. To lze ve zkratce vysvětlit například tak, že šestileté dítě bude pravděpodobně z hlediska práva dostatečně způsobilé ke koupi lízátka. Dítě, které dovrší věk například patnácti let, bude způsobilé k nákupům například elektronického spotřebního zboží. V tomto věku bude totiž možné předpokládat, že již dosáhlo takové úrovně inteligence a rozumu, že si je plně vědomo toho, jaké právní jednání uskutečňuje. Samozřejmě, vše bude záviset na konkrétních okolnostech právního jednání a vyspělosti dítěte.

V případech, kdy by dítě zamýšlelo překročit výše uvedené možnosti dané mu zákonem, řekněme, že desetileté dítě si přeje zakoupit fotoaparát v hodnotě desítek tisíc korun, bude k platnosti takovéhoto jednání nutno, aby byl udělen souhlas zákonného zástupce dítěte – zpravidla rodiče. V opačném případě je možné prodej uskutečnit, avšak prodávající se vystavuje riziku napadení platnosti takovéhoto právního jednání, a to právě z důvodu nedostatečné svéprávnosti na straně dítěte. V případě soudního sporu a rozhodnutí o neplatnosti takovéhoto právního jednání jsou následky zřejmé. Dítě bude mít povinnost vrátit koupený předmět zpět prodejci a prodejce bude mít povinnost vrátit obdrženou kupní cenu. Případný soudní proces může pro podnikatele znamenat mimo jiné i reputační riziko a dopad na jeho dobrou pověst.

Souhlas zákonného zástupce může být udělen v jakékoliv formě, ať už písemně či ústně. Může být však udělen taktéž konkludentně. To znamená, že se rodič zachová způsobem, ze kterého bude zřejmé, že s daným právním jednáním souhlasí. Na první pohled se jedná o řešení nadmíru praktické, neboť není nutné písemně vyhotovit souhlas. Opak může být ale pravdou, neboť může být velmi složité dokázat, že souhlas byl či nebyl udělen.

Vzhledem k výše uvedenému je na uvážení podnikatele, zda z důvodu eliminace rizik spojených s nákupem zboží dětmi nebude požadovat v případě koupě dražších produktů dítětem písemný souhlas zákonného zástupce. Pro zjednodušení, může být takový souhlas dán například na připravené tiskopisy, do nichž budou vyplněny jen identifikační údaje dítěte a zákonného zástupce, společně se souhlasem se zakoupením daného spotřebitelského zboží a samozřejmě stvrzené podpisem zákonného zástupce.

Lze tedy obecně doporučit prodejcům či podnikatelům, kteří přicházejí běžně do obchodního styku s nezletilými, aby vždy, pokud se hodnota nákupu jeví jako nepřiměřená vzhledem k věku nezletilého, vyžadovali souhlas zákonného zástupce.

 

Pokračování článku a mnoho dalšího naleznete v dubnovém čísle Retail News…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.