Kamery na pracovišti

Kdy a za jakých podmínek je lze použít?

V České republice se již pomalu stalo tradicí provozování interních kamerových systémů, prostřednictvím kterých se zaměstnavatel snaží chránit svůj majetek např. proti krádežím vlastními zaměstnanci.

Kromě sledování prostor firmy se zaměstnavatelé v praxi snaží pomocí kamer zajistit také kontrolu nad zaměstnanci a výkonem jejich práce. V prvním případě, to znamená z důvodů ochrany majetku, je možno kamerových systémů využít. Ve druhém případě, tedy pro sledování práce zaměstnanců, toto možné není.

 

Za jakých podmínek lze sledovat zaměstnance na pracovišti?

Obecně je provozování kamerových systému na pracovišti povoleným prostředkem k ochraně práv zaměstnavatele, nicméně i zde, jako v mnoha jiných případech, naráží zaměstnavatel na práva zaměstnanců. Zaměstnavatel je totiž oprávněn monitorovat své zaměstnance prostřednictvím kamerového systému pouze v případě existence „závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze zaměstnavatele“.

Je tedy nutné v každém konkrétním případě posoudit, zda důvod na straně zaměstnavatele existuje, např. na pracovišti se vyskytly opakovaně krádeže, jedná se o pracoviště s citlivými údaji či hodnotným materiálem. Je tedy zřejmé, že ve většině případů, kdy zaměstnavatel „sleduje“ své zaměstnance, nemusí být takový zásah do soukromí zaměstnanců přiměřený a to ani v případě, že by zaměstnanec k tomuto udělil výslovný souhlas.

Kamerový systém musí směřovat zejména k ochraně majetku zaměstnavatele a nesmí být soustředěn na osobu zaměstnance, tj. nesmí být prováděn v prostorách určených k odpočinku či hygieně jako šatny, toalety, sprchy apod. (pokud je v takových prostorách nutné kamery umístit, musí být vymezeno místo pro soukromí zaměstnanců z dosahu kamer) a také nesmí být využíván ke sledování pracovního výkonu zaměstnance.

Nepřípustné jsou kamerové systémy sledující a kopírující pohyb zaměstnanců. Pokud zaměstnavatel splní výše uvedené podmínky, měl by v neposlední řadě také zaměstnance o existenci kamerového systému informovat a v souladu se zákoníkem práce např. formou vnitřní „kamerové“ směrnice stanovit podmínky používání kamerového systému.

V případech, kdy zaměstnavatel uchovává v rámci kamerového systému záznam, má kromě již uvedených povinností podle zákoníku práce i povinnost registrace u úřadu pro ochranu osobních údajů. Okamžikem uchovávání záznamu z kamer se stává zaměstnavatel podle zákona o ochraně osobních údajů tzv. správcem osobních údajů a je povinen se registrovat u tohoto úřadu a sdělit způsob a účel zpracovávání osobních údajů a dobu, po kterou záznam bude uchovávat. Z dostupných rozhodnutí soudů vyplývá možnost uchovávat záznam po dobu, která nepřesáhne 3 dny. Poté by měl být takový záznam smazán či zničen.

Dle stanoviska úřadu pro ochranu osobních údajů, do jehož gesce v současné době spadá oblast dohledu a udělování sankcí v této oblasti, není možné kamerovým systémem nahrazovat nedostatky v mechanické či jiné formě zabezpečení pracoviště. Pokud je tedy možné v určitých případech kontrolovat zaměstnance při východu z firmy fyzicky, potom by tento způsob neměla nahrazovat kamera. Dále je doporučeno vytvořit vnitřní směrnici, která by měla obsahovat proč, jakým způsobem, v jakém rozsahu, za jakým účelem je zaměstnanec monitorován, vč. informace o jeho právech dle zákona o ochraně osobních údajů a informací, kdo a jak zajišťuje uschování a ochranu záznamů. Samozřejmostí je seznámit s ní dotyčné zaměstnance.

 

Pokračování článku a mnoho dalšího naleznete v prosincovém čísle Retail News…

Jeden komentář: “Kamery na pracovišti”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *