Každý obal se jednou změní v odpad

Následující článek je reakcí na četné dotazy týkající se odpadů z obalů v obchodě. Kolik jich vlastně je a co se s nimi děje? Ani EKO-KOM, který má monopol na organizační a finanční zajištění sběru a zpracování obalového materiálu v ČR, neví přesně, kolik obalového odpadu vzniká v maloobchodě a jaký je jeho podíl na celkovém množství tohoto druhu odpadu.

V české legislativě je totiž výjimka z evidence obalů určená pro omezení administrativní zátěže maloobchodu. „Maloobchod je určitě významným původcem tohoto odpadu, ale není možné statisticky určit, jaký podíl těchto odpadů vzniká právě v prodejnách. Zjednodušeně řečeno, pokud na sebe povinnost zajistit využití obalu vezme dodavatel baleného zboží, nemusí maloobchod tyto obaly evidovat a ani vykazovat. Z tohoto důvodu není možné množství obalového odpadu, které vzniká v maloobchodu určit ani na základě znalosti množství obalů, které prodejnou prochází,“ vysvětluje Šárka Nováková, mluvčí firmy EKO-KOM.

V maloobchodu vzniká převážně obalový odpad ze skupinových a přepravních obalů, které nejsou primárně určené spotřebiteli. Větší část tohoto odpadu tvoří papír, lepenka a plastové folie. Jejich svoz zajišťují svozové firmy, které pak odpad předávají na dotřídění nebo přímo do recyklace. Z hlediska evidencí odpadů se tedy jedná o živnostenský odpad.

„Data o tomto druhu odpadu získáváme od odpadových firem, ale bez toho, aby byly rozlišovány jednotlivé živnostenské sektory jeho vzniku. Složení obalů procházejících maloobchodem bude více méně kopírovat celkové složení obalů uváděných na trh v ČR,“ upřesnila Nováková.

Obchod a separace obalového odpadu

Všichni původci živnostenského odpadu jsou povinní nakládat se svým odpadem podle zákona o odpadech. Tedy primárně předcházet vzniku, pokud již vznikne odděleně ho ukládat (třídit) a dále s ním nakládat v souladu se zákonem resp. předat osobě oprávněné k nakládání s odpadem.

„Prakticky všichni velcí obchodníci s odpady nakládají v souladu se všemi předpisy. Problematické jsou však některé malé obchody. Dodržování předpisů a správné nakládání s odpady kontroluje ČIŽP. To, aby byl odpad dotříděn a přednostně recyklován, či alespoň využit, řešíme smlouvami s odpadovými firmami, které odpad od obchodníků odvážejí. Tyto firmy nám pak dodávají evidenci těchto odpadů a způsobů naložení s nimi, ovšem agregovanou s jinými živnostenskými provozy. Tato evidence je předmětem auditu,“ říká Šárka Nováková.

U větších producentů odpadů jsou přímo přistaveny kontejnerové nástavby s lisovacím zařízením, kam pracovníci po domluvě s odběratelem odkládají přesně definovaný druh odpadního materiálu, např. papírovou lepenku nebo stretch folie.  Pokud je to dodrženo, nemusí již tento dopad na dotřiďovací zařízení a je rovnou odvezen ke zpracovateli.

Standardně jsou však předtříděné využitelné složky obalového odpadu z obchodů odvezeny na dotřiďovací zařízení, kde jsou dotříděny podle jednotlivých druhů materiálů (plasty) či šarží (papír) a odtud už putují jako druhotná surovina ke zpracovatelům.

V rámci hierarchie nakládání s odpady se v ČR upřednostňuje materiálové využití, tedy recyklace. Pokud obal nelze recyklovat (silné znečištění, případně nějaký druh kompozitních obalů), využije se energeticky na výrobu tepla či energie. Pokud ani to není možné, odveze se na skládku – což je však až poslední varianta.

Jak je odpad dále využíván?

V České republice se z obalů nejvíce recykluje papír, následuje sklo, kovy, plasty a nápojové kartony. Celková míra recyklace obalového odpadu systémem EKO-KOM odpovídala 72 % obalů, což odpovídá 635 892 tunám obalových odpadů. Co se týče množství vytříděného odpadu na hlavu za rok 2013, to činí v průměru 39,7 kg, což nás ve srovnání s Evropou řadí na přední příčky.

„Narůstající množství vytříděného odpadu mimo jiné ukazuje, že systém třídění je dostatečně dostupný a pro občany srozumitelný a pohodlný. Třídění odpadů se tak v současnosti aktivně věnuje již více než 70 % obyvatel ČR,“ dodává Nováková.

Financování systému sběru

EKO-KOM, a. s. je autorizovanou obalovou společností a jako taková ze zákona o obalech nesmí tvořit zisk svým akcionářům, je tedy neziskovou společností charakterem podobnou obecně prospěšným společnostem. Pokud zisk vytvoří, nesmí jej rozdělit mezi akcionáře, ale musí ho zdanit a uložit do rezervního fondu, účelově vázaného opět na zajištění zpětného odběru a využití obalových odpadů.

Výrobci a dovozci baleného zboží, kteří uzavřou smlouvu o sdruženém plnění zajištění zpětného odběru a využití obalových odpadů, kvartálně vykazují EKO-KOMu množství obalů dodaných na trh. Podle množství a ceníku stanoveného pro jednotlivé druhy obalů, hradí smluvní odměnu za zajištění sběru a využití obalů. Smluvní podmínky i ceny jsou podle zákona jednotné pro všechny výrobce, dovozce i obchodníky.

Z přijatých odměn jsou hrazeny náklady související se zajištěním sběru a využitím obalových odpadů – provoz sběrné sítě 250 tis. barevných kontejnerů, jejich svoz, dotřídění, motivace spotřebitelů ke třídění a v případě poklesu cen na trhu druhotných surovin se částečně finančně podílí i na finální recyklaci.

„S odpady přímo nenakládáme, ani je v žádném okamžiku nevlastníme, tedy je nemůžeme ani prodávat, nicméně naše platby zejména úpravcům odpadu, zohledňují měnící se prodejní ceny výstupních druhotných surovin. Naše činnost při organizaci odpadových služeb je pod stálou kontrolou Úřadu pro hospodářskou soutěž,“ uvádí Nováková.

V poplatcích hrazených do systému jsou zohledněny povinnosti vyplývající ze zákona o obalech. Ke spotřebitelským obalům se vztahují dvě základní povinnosti zajištění zpětného odběru a zajištění využití v požadovaných procentech. Pro skupinové, přepravní a průmyslové obaly, které se ke spotřebitelům nedostanou, se vztahuje pouze povinnost zajištění využití.

To je také zohledněno ve výši poplatku. Obchodník si sám vybírá firmu, která od něj odveze obalové odpady. Tato firma však za odvoz a využití těchto obalů dostává platbu od EKO-KOMu, určenou na úhradu rozdílu mezi náklady dotřídění a evidence a prodejní cenou výstupní druhotné suroviny.

Obecně, pokud využije svou výjimku ze zákona, obchodník za obaly neplatí (výjimkou může být situace, kdy přímo doveze balené zboží ze zahraničí a nepožaduje od dodavatele, aby zajistil jejich zpětný odběr a využití, pak se sám dostává do postavení dovozce).

Za obaly, které si z obchodu odnese spotřebitel, bez ohledu na to, zda jde o prodejní nebo skupinové či přepravní balení, nese veškeré náklady EKO-KOM. Za obalový odpad, který vznikne v provozovně, nese odpovědnost obchodník, který ho musí předat osobě oprávněné k převzetí odpadu.

Tato osoba dostává od EKO-KOMu platbu, pokrývající náklady na dotřídění a úpravu odpadu pro účel recyklace a s tím spojenou evidenci, nedostává však platbu pokrývající náklady na dopravu od obchodníka do zařízení pro nakládání s odpady.

Toto řešení bylo zvoleno ve snaze minimalizovat administrativu samotného obchodníka, který tak nemusí vůči AOS (autorizovaná obalová společnost) vést ani evidenci obalů a ani evidenci odpadů, a ve většině případů nemá ani důvod s AOS vstupovat do smluvního vztahu.

Jak to vidí obchodníci?

Z oslovených obchodníků se k tématu vyjádřil Kaufl and, Ahold a Lidl. Kaufland podle Radany Ardeltové, specialistky pro PR a komunikaci, ročně produkuje cca 22 000 tun papíru a 1 200 tun plastů. V kategorii Papír jde převážně o karton – dle kategorizace papíren 1.04. V oblasti Plast se jedná především o stretchovou fólii čirou a směsné plasty.

Jde ovšem o statistiky produkce odpadů společnosti Kaufland, nikoliv odpadů z obalů, které si zákazníci odnesou domů, a tam se z obalu stane odpad. S uvedeným odpadem nakládá Kaufl and v souladu se zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech, a to předáváním oprávněné osobě. V praxi to znamená, že odpad předává akreditovaným firmám, které se dále postarají o jeho likvidaci, případně recyklaci.

„Pravidelně vyhodnocujeme možnosti dodavatelů v oblasti nasazení vratných obalů pro dodávky. Aktuálně jsme například nasadili systém vratných obalů pro dodávky většiny artiklů v oblasti ovocezelenina,“ uvádí R. Ardeltová.

Také obchodní řetězec Albert má uzavřenou smlouvu s autorizovanou obalovou společností, u které se dle zákonných předpisů musí evidovat veškeré obaly a obalové materiály uváděné na trh v České republice. Jejich registraci provádí buď přímo sami dodavatelé výrobku, nebo obchodník, jako tomu je např. v případě výrobků z dovozu nebo u produktů vlastních značek.

„Z toho důvodu máme dokonalý přehled o všech obalech uváděných na trh, o jejich třídění a následném zpracování,“ říká Pavel Huml, ředitel Real Estate obchodního řetězce Albert „Obaly, které zůstávají v naší distribuční síti, třídíme na využitelné a nevyužitelné. Ty využitelné odevzdáváme odpadovým společnostem pro další účely recyklace. Nevyužitelné odpady se stávají součástí směsného komunálního odpadu. Díky přehledným statistikám máme samozřejmě přehled o nákladech na likvidaci. Jedná se ale o interní informace, které nejsme oprávněni sdílet se třetími stranami,“ vysvětluje. Součástí firemní strategie je snižování objemu obalového odpadu.

„Snažíme se toho docílit například využíváním vícerázových vratných přepravních obalů, efektivní prací a recyklací obalových materiálů,“ uzavřel Huml. Jitka Vrbová, mluvčí řetězce Lidl, uvedla, že společnost se v každé fázi své činností chová odpovědně a takto se snaží nakládat s veškerým zbožím včetně obalových materiálů.

Odpady jako fólie, kov, papír a plast z prodejen určené k likvidaci jsou vraceny na logistické sklady. Roztříděný odpad se dále nabízí zpracovatelům.

 

 

Alena Adámková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *